Červený stan

Tak neviem... vzhľadom na hodnotenie som čakal niečo zaujímavejšie a atmosfericky hutnejšie. Uznávam, snímok má veľkú duševnú hĺbku a hodnotu, tiež disponuje množstvom metafor a predobrazov vztiahnutých predovšetkým na jednotlivé postavy, ich charakter, pohnútky a ich ďalšie konanie. V tomto smere je to naozaj výborná záležitosť. Len čo z toho, keď mi nesadla forma - štýl a spôsob vyskladania celého príbehu ako i jeho dramatizácia. Tu ma to vôbec neoslovilo, to posedenie postáv a súd s veliteľom výpravy bolo vzhľadom na už spomenuté odkrývanie jednotlivých charakterov dôležité, no podľa môjho názoru to išlo urobiť aj zaujímavejšie. Ani samotný survival nebol bohviečo, nepodarilo sa tu navodiť zodpovedajúcu atmosféru aj keď to nebolo vyslovene zlé. Jediná vysoko nadpriemerná vec na snímku je Morriconeho hudba, ako inak, ten pán je génius a svojim majstrovstvom tak dokáže mnohé zachrániť. Jeho uchu lahodiaca nadpozemská hudba ťahá snímok do lepšieho priemeru. 65/100 (16.08.2017)

Arktida není pro člověka... Silný záchraný velkofilm, který díky snovému halucinoidnímu rámu získává mnohem temnější rozměr. První polovina se trošičku táhne, ale pak atmosféra začne houstnout. Nejpůsobivější scénou je bezpochyby Amundsenův nález pustých trosek Italie. Působivé záběry na ledovou pustinu a Morriconeho hudba dávají snímku tolik potřebnou krásu obklopenou beznadějí. Herecké výkony jsou výborné. Závěrečný verdikt, přináší rýpnutí do lidskosti, které je více než na místě. /// Viděna původní ruská verze. (23.01.2013)

Strhující mezinárodní filmařská spolupráce s řadou nesmírně atmosférických a bravurně natočených scén. Viděl jsem dvouhodinovou verzi a doufám, že se někdy dostanu k té 195minutové, protože tohle byla vážně senzační podívaná. A ten Conneryho závěrečný monolog... A ta Morriconeho hudba... A ta scéna s hrobkou... A vůbec to všechno. (13.08.2012)

Na jednu stranu dobrodružný velkofilm o záchraně přeživších ztroskotání vzducholodi Italia v Arktidě, tzn. v extrémně nehostinných podmínkách, na druhou stranu psychologická studie skutečných událostí z roku 1928.. Téma odpovědnosti (nejen za svá rozhodnutí, ale zejména za životy jiných lidí) a spousta otázek, jaká je cena jednoho lidského života, má smysl riskovat život vlastní pro někoho jiného, jaké to je přežít katastrofu, koho zachránit jako prvního a další a další, s tím si tvůrci pohráli, postavili diváka doprostřed obýváku a vtáhli ho do soudního jednání.. Pozoruhodná záležitost s krásnou hudbou a příjemným hereckým obsazením, zajímavé je, že mi ani ta ruština nevadila.. (01.11.2020)

Psychologický snímek o strachu ze sebe sama, z vlastního zklamaní, o sebemrskačské potřebě vkládat jiným do úst pohrdání a také o touze přežít je spíše dramatem než dobrodružným filmem. Zamrzí snad jedině to, že Běhounka nehrál nějaký Čech, ale Jurij Vizbor. Ale to je jediná výtka, kterou k filmu mohu mít. Kalatozov opět sází na skvělou kameru, která není tak objevná jako v Já Kuba, ale zato je mnohem emotivnější. Spolupráce nejlepšího italského skladatele filmové hudby se spoluautorem původní dokonalé muziky k Jen počkej, zajíci! také dopadla na výtečnou, i když hudební doprovod filmu překvapivě inklinuje spíše k ruské filmové klasice. (25.05.2014)