Que la bête meure
Ucciderò un uomo
Beštia musí zomrieť
This Man Must Die
This Man Must Die
This Man Must Die
Režie:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Michel Duchaussoy, Caroline Cellier, Jean Yanne, Anouk Ferjac, Marc Di Napoli, Maurice Pialat, Dominique Zardi, Michel Charrel, Robert Rondo (více)Obsahy(1)
Velký černý vůz projíždí rychle bretaňskou vesnicí. Na křižovatce přejede devítiletého chlapce, vracejícího se od moře. Malý Martin umírá na silnici, řidič ujíždí. Jeho otec, Charles Thénier, spisovatel knížek pro děti, který žil jen pro svého syna, je zdrcen. Když se po pobytu na klinice vrací domů, nechce, aby se o Martinovi mluvilo. V duši však chová pomstu. Je odhodlán řidiče najít a zabít ho... O tom, co prožívá, si píše deník.
Drama o vině a trestu, o spravedlnosti a pomstě natočil Claude Chabrol v roce 1969 jako renomovaný tvůrce. Toto mistrovské dílo, subtilně spředené psychologické drama antických rozměrů, vytvořil Chabrol podle stejnojmenného románu Nicholase Blakea, scénář napsal Paul Gégauff. Roli spisovatele vytvořil v jemných hereckých odstínech Michel Duchaussoy, v protikladu k robustní surovosti Jeana Yannea.
Brahmsova hudba cituje Kazatele 3:19: „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí."
(Česká televize)
Recenze (76)
Lákavý názov, známy režisér, dobré obdobie pre francúzske a talianske filmy, celkom lákavá ponuka, nie? Výsledkom je však nie príliš originálny príbeh o pomste za smrť synčeka, v ktorom sa viackrát odohrajú veľmi nepravdepodobné náhody, aktéri sú tlačení do krajných polôh a ani dialógy nemožno pokladať za brilantné. Napriek všetkému dej má spád i napätie a divák sa nenudí. Časť nálady mu však zoberie nevydarený dabing a čudesný záver filmu. ()
Čekal jsem teda trochu něco jinýho. Myslel jsem si, že to bude hlavně o nějakym pátrání, ale to je v podstatě dílem náhody vyřešeno dost rychle a dál je to spíš takovej psychologickej film. Nicméně film se mi líbil a 110 minut uteklo jako voda. Má to atmosféru, nechybí napětí, snad jenom mi to chvílema přišlo takový trochu naivní a postava záporáka byla až moc neuvěřitelně záporná. Nakonec i ve filmu bylo dokonce řečeno, že se chová jako karikatura. Myslim si, že se to přecejenom dalo natočit i líp. Jinak nejvíc mě dostalo, když hlavní hrdina přefikne nějakou buchtu a nadále jí vyká :-) ()
Claude Chabrol opäť raz predviedol svoj úžasný režisérsky talent, pričom sa neprestávam čudovať nad tým, ako vždy vo svojich filmoch dokáže elegantne a podprahovým spôsobom vzniesť kritiku vtedajšej spoločnosti. Nenásilne a naoko nenápadne, no o to viac rozumne. V rámci tohto snímku to vnímavý divák ocení asi najviac. Samotný príbeh aj keď je pomerne jednoduchý a z časti aj predvídateľný, je svojim dramatickým poňatím a rozborom postáv zaujímavý a dokáže udržať pozornosť po celý čas. V tomto smere tiež oceňujem samotný záver, ktorý bol celkom šikovne vymyslený. Čo mi tu trocha chýbalo bola emotívna stránka, tá mohla byť trocha lepšia. Celkovo však ide o výbornú záležitosť. 80/100 ()
Nesmírně depresivní a dramatická procházka Francií v hávu anglickém abych tak řekl. Ani paprsku slunce, ani rozkvetlých květin se nedočkáte. Pomalé tempo celého filmu v tomto případě není ekvivalentem pro nudu, ale ještě umocňuje zážitek a těžko popsatelný pocit stísněnosti. Chabrol tím vším docílil perfektního vykreslení smutku a utrpení hlavního hrdiny. Výtky téměř nenacházím. Snad jen, že Michel Duchaussoy ač hraje obstojně, není příliš sympatickým hrdinou. ()
Psychologická drobnokresba citové vyprázdněnosti Paula Decourta je dokonalé ztvárněna. Marně přemýšlím, kdo z francouzských herců by to zahrál výstižněji než herec Jean Yanne, jenž stoprocentně zvládl všechny vlastnosti odpudivosti. Nutno hned poznamenat, že ani Michel Duchaussoy v postavě mravně čistého Charlese Theniera, který kráčí po cestě osobní msty, není vůbec špatný. Dlužno říci, že filmový mág Claude Chabrol zobrazil postavy dobra a zla hodně černobíle, ale jejich životnost zachraňuje mistrovským stylem způsob pomsty, která má překvapivý zvrat. Příběh se zcela vědomě vyhýbá zobrazování násilí a soustřeďuje se především na psychologii postav charakteristické atmosféry tehdejší Francie a nechybí mu ani taková ta zvláštní melancholická lahodnost francouzské vizuálnosti. Svým způsobem je to vlastně cosi jako filmový zážitek hodný příběhů antické tragedie. Určitě film, který by vnímavého diváka neměl minout. ()
Reklama