Žiješ jenom dvakrát

Ja teda nevim, ale komentare typu nejakcnejsi, nejsviznejsi a podobne mi prijdou dost mimo. Prvni pulhodinku se film silne tahne a je prakticky o nicem, nastesti s pribejvajicim casem se zacne rozvijet na bondovku netypicky komplikovanej a dobre napsanej pribeh, u kteryho ale obcas flaknou do oka skoro az parodicky sceny typu Bond prevlecenej za japonce, coz pusobi stylem "Bond ma uces na blbecka" a podobnejch to snad nemohli tvurci myslet vazne scen tu je vic. Navic reseni japonskyho jazyka taky neni idealni, chvily se mluvi anglicky, chvily japonsky, delnici precizne ovladaj anglictinu a podobne, proste to chtelo trochu doladit. Co se tyce ty akce, sem tam neco malo tu je, ale tenhle Bond je fakt spis o tom pribehu nez akci, ale zase to vynahradi zaverecna super akcicka obsahujici stovku ninju a zniceni raketovy zakladny, ta vyslednej dojem znacne zvysi. Co se tyce Conneryho, ten tentokrat hodne setri s hlaskama, ale jinak je porad jeste ve forme a ma k ruce peknou radku zajimavejch vynalezu, tentokrat sice nema auto, ale vubec to nevadi. Ale prislo mi, ze tvurci tak trochu zapomneli na humor, takze obcas film lehce nudi. Co se tyce hlavniho zaporaka, ten se ukaze az v zaveru, nicmene Pleasence je perfektni, i kdyz ze by z nej sel zrovna strach, to zase ne, navic tu kocku hladi, jak kdyby ji chtel skalpovat a konec s nim neni nejak doresenej, jakoby na nej na zaver vsichni zapomneli. Celkove jedna z tech slabsich Conneryho bondovek. (20.09.2009)

Příliš mnoho technických serepetiček a různých zlepšovátek na úkor hutnosti děje a skutečné zábavy. Akce v Japonsku možná Bondovi prospěla, skutečně působí svěže a netradičně, ale technicky se tvůrci snaží o něco, co příliš nefunguje. Masové scény, megalomanská akce s raketami atd. - působí to celé přeplácaně a s odstupem x let i úsměvně a ať je to jak chce, tak Bond by nadčasově působit měl. Nejen jako persona, ale i z hlediska tématiky a vizuální estetiky. To se tady nedaří ani omylem. (30.12.2013)

Upřímně - tohle mi sedlo líp než Goldfinger a je to první ne-craigovská bondovka, u které jsem chvíli uvažoval o maximálním hodnocení. Vyvážený poměr akce, napětí i humoru, který nesklouzává k samoúčelnému zlehčování, několik scén včetně Bondova výcviku v samuraje bych se nebál označit za vynikající. Především vesmírné scény ovšem až příliš upozorňují na stáří snímku a tempo taky není úplně stoprocentní. Přesto, ze starých bondovek, které jsem měl tu čest vidět, je Žiješ jenom dvakrát nejlepší a je esencí všeho dobrého, díky čemu si agent 007 v Conneryho podání vydobyl slávu, kterou si už nějakých padesát let stále sebevědomě udržuje. 85 % (09.02.2014)

Bond 5 Z Conneryho bondovek je tato jedna z těch slabších, avšak stále lepší jako Diamanty jsou věčné nebo "nebondovka" Nikdy neříkej nikdy. Přesto však nedosahuje kvalit jako Thunderball (kterou považuji za 3. nejslabší z Conneryho období) či Goldfinger, Dr. No a From Russia With Love. Na škodu tu trochu je fakt, že 007 je téměř celý film pouze v Japonsku a u vesmírných záběrů je velmi patrný zub času. Pochválit však lze megalomanský plán arcipadoucha Blofelda, který se konečně ukáže v celé své kráse, výbornou hudbu a akční scény, zejména velkolepé finále v kráteru sopky. Potěší rovněž použité záběry s Janem Werichem, kdy můžeme vidět jeho vlasy ve scénách, kde sedí Blofeld v křesle a je zabírán zezadu. Objektivně 4*, ale z úcty k tradici a starému bondovskému feelingu dávám o jednu víc. (27.12.2009)

Zajímavé spíše na začátku a konci, v samotném středu snímek velmi tápe, až jsem se bál, že mu ještě před finálem dojde dech. Rukopis autora scénáře není znatelný, přesto však závěr velmi připomíná roztodivný svět z Karlíka a továrny na čokoládu, ještě zmocněný vzdálenou kamerou. Žiješ jenom dvakrát má přesto neustále nějaká esa v rukávu a i ty horší scény mají čím překvapit. Nejtrapněji působí nasilné naroubování výcviku a přeměna Bonda v japonce, která působí až směšně nevěrohodně, zvláště, když vidíte výsledek. Celkový dojem však bohatě zachraňuje závěr. Scéna kdy konečně spatříme Dr. Zlouna, pardon, Blofelda je prostě nezapomenutelná, a můžeme jen litovat, že dokonalý Donald Pleasence nedostal více prostoru. (21.01.2008)