Žiješ jenom dvakrát

Výborná bondovka, která má přesně všechno to, co správná bondovka mít má. Zajímavé exotické prostředí, pěknou bondgirl, charismatického záporáka (Donald Pleasance jako Blofeld je nezapomenutelný), několik výborných hlášek a spoustu bondových vychytávek (nejvíce mi samozřejmě uvízlo jeho skládací letadlo:-)). (02.12.2007)

Legrační přestřel. Do té doby, než začne být ubíjející. To, že tento díl je v lecčem v zásadě nejikoničtějším přírůstkem série, jí nedává dobrou vizitku. Jednoznačně největší katastrofa je každopádně scénář, poskládaný z deux ex machin, dovysvětlovaček, zbytečných situací a špatně načasovaných zvratů. Pro Dahla to byla první práce na filmovém scénáři a k tomu ještě Flemingovu předlohu upřímně nenáviděl, protože měl pocit, že se jedná v zásadě o turistický průvodce Japonskem, ze kterého nelze ani poznat, o co Bondovi jde. Co dále není dobré je záporák a to přesně od chvíle, než ten malej zamindrákovanej skřet ukáže ksicht. Najednou je to ten ublíženej klouček z přední lavice, kterýho kluci mlátili a žádná ho nechtěla. Jeho plán k ovládnutí světa pak filmově nefunguje, protože pracuje s hrozbou celosvětového konfliktu, jež vyhladí většinu lidstva během několika minut, ale ten je demonstrován roztomilými pac-man družicemi, co roztomile baští družice jiné. Nejlepší na celém filmu jsou pak překvapivě agresivní a divoké kontaktní akční scény či neoddiskutovatelný cringe element. A z týhle bonboniéry je co vybírat. Connery předělaný na Japonce musel skutečně sklidit světový ohlas zejména na Litoměřicku. Scéna ve které vytáhne svou japonskou krásku v plavkách třicet kiláků na sopku, aby jí na hoře oznámil, ať zase třech třicet kiláků seběhne a pak doplave na pevninu (!!!) pro pomoc, zatím co se vydá flákat do zajetí tak nějak shrnuje Bonda obecně. Nicméně moje nejoblíbenější je krátká sekvence, kdy jeho fiktivní manželka odmítá s agentem 007 sdílet stejné lože, takže ten nemůže v noci spát, protože mu hučí v kládě. "Things I would do for England..." (08.07.2019)

Zajímavé spíše na začátku a konci, v samotném středu snímek velmi tápe, až jsem se bál, že mu ještě před finálem dojde dech. Rukopis autora scénáře není znatelný, přesto však závěr velmi připomíná roztodivný svět z Karlíka a továrny na čokoládu, ještě zmocněný vzdálenou kamerou. Žiješ jenom dvakrát má přesto neustále nějaká esa v rukávu a i ty horší scény mají čím překvapit. Nejtrapněji působí nasilné naroubování výcviku a přeměna Bonda v japonce, která působí až směšně nevěrohodně, zvláště, když vidíte výsledek. Celkový dojem však bohatě zachraňuje závěr. Scéna kdy konečně spatříme Dr. Zlouna, pardon, Blofelda je prostě nezapomenutelná, a můžeme jen litovat, že dokonalý Donald Pleasence nedostal více prostoru. (21.01.2008)

Nějak starým bondovkám nemůžu přijít na chuť. Všechny conneryovky mi zatím přišly dějově nepříliš záživné, zdlouhavé, naivní a nudně natočené. Ta naivita má jistě svoje kouzlo, ale ne pro mě. Tenhle díl napsal Roald Dahl, odehrává se v Japonsku a je to esenciální bondovka - Blofeld s kočkou na klíně, záporácká základna v kráteru sopky, bazének s piraněmi, you name it. Z akčních scén stojí za zmínku letecká bitva, při níž Bond v legrační helikoptérce s kulomety, raketomety a plamenomety vyřídí pět regulérních vrtulníků. (29.02.2020)

Všechna slova málo platná - až na Diamanty jsou věčné jsou všechny Conneryho bondovky za plný počet. Co má konkrétně tahle? V Žiješ jenom dvakrát je suverénně nejlepší bondovská píseň ze všech 22 filmů, tak trochu výjimečný je tenhle film i v tom, že se celý odehrává v Japonsku, mimo to má lahůdkového záporáka (Pleasanceův Blofeld je zkrátka ďábel - to jeho postupné poodhalování je už legendární), krásné dívky (i pokud neholdujete asiatkám) a senzační akční scény typu minivrtulník, rvačka s jedním a více Japonci, závěrečná monstrdavová šarvátka uvnitř vyhaslé sopky... a "polykání" vesmírných lodí stojí také za to. Potěšila mě mimo jiné restaurovaná verze tohohle snímku - obraz je, obzvlášť při úvodních vesmírných záběrech, doslova dechberoucí. Tohle tak vidět v kině! (26.04.2010)