Žiješ jenom dvakrát

Pátá bondovka patří k pětici mých nejoblíbenějších a nejlepších bondovek. Tak trochu sci-fi úlet (vždycky mě baví, jak technika Spectre mílovými kroky předběhla všechno ostatní a dokázala kamerou sledovat raketu v kosmu z bočního záběru!!!! - to je tak milý nelogický omyl, až je naprosto odpustitelný), naivní jako většina bondovek, ale mnohem akčnější než ta předchozí. Nevím proč, ale scény, kdy nějaký padouch má obrovské mega centrum, kde nesmyslně pobíhá spousta poskoků a hlas z amplionu jim co dvě vteřiny říká, co mají dělat (a další hlas to pak po něm ještě opakuje), se mi vždycky strašně líbily. Bond tady sice přišel o svůj hláškovací humor, ale je to prostě pořád starý dobrý Bond, který postupem času sice nabírá na humornosti/směšnosti, ale to ho dělá ještě zajímavějším. (24.08.2010)

Všechna slova málo platná - až na Diamanty jsou věčné jsou všechny Conneryho bondovky za plný počet. Co má konkrétně tahle? V Žiješ jenom dvakrát je suverénně nejlepší bondovská píseň ze všech 22 filmů, tak trochu výjimečný je tenhle film i v tom, že se celý odehrává v Japonsku, mimo to má lahůdkového záporáka (Pleasanceův Blofeld je zkrátka ďábel - to jeho postupné poodhalování je už legendární), krásné dívky (i pokud neholdujete asiatkám) a senzační akční scény typu minivrtulník, rvačka s jedním a více Japonci, závěrečná monstrdavová šarvátka uvnitř vyhaslé sopky... a "polykání" vesmírných lodí stojí také za to. Potěšila mě mimo jiné restaurovaná verze tohohle snímku - obraz je, obzvlášť při úvodních vesmírných záběrech, doslova dechberoucí. Tohle tak vidět v kině! (26.04.2010)

Upřímně - tohle mi sedlo líp než Goldfinger a je to první ne-craigovská bondovka, u které jsem chvíli uvažoval o maximálním hodnocení. Vyvážený poměr akce, napětí i humoru, který nesklouzává k samoúčelnému zlehčování, několik scén včetně Bondova výcviku v samuraje bych se nebál označit za vynikající. Především vesmírné scény ovšem až příliš upozorňují na stáří snímku a tempo taky není úplně stoprocentní. Přesto, ze starých bondovek, které jsem měl tu čest vidět, je Žiješ jenom dvakrát nejlepší a je esencí všeho dobrého, díky čemu si agent 007 v Conneryho podání vydobyl slávu, kterou si už nějakých padesát let stále sebevědomě udržuje. 85 % (09.02.2014)

007__č.5__Atraktivní prostředí exotického Japonska a krásný ústřední hudební motiv (vypůjčený" Robbie Williamsem v jeho úspěšném hitu Millenium). Ale akční sekvence jsou již notně nahlodány zubem času. Zakomponování v té době tak módního prvku ninjas (trénink v Ninja Academy) zde příliš nesedí, zvláště když ze svých bojových schopností zde v rozhodující bitce nepředvedou nic (pouze pif paf ze střelných zbraní). Hlavní záporák, muž č.1 organizace Spectre v podání Donalda Pleasence, který se zde mihne pouze v posledních dvaceti minutách, je spíše karikaturou a při přemrštěné závěrečné přestřelce s dobýváním velitelského můstku, který jakoby bondovce THE SPY WHO LOVED ME z oka vypadl, jsem si uvědomil, jak často se některé filmy s Jamesem Bondem podobají navzájem. (02.10.2005)

dlouho jsem přemýšlel nad čtyřmi hvězdami, ale za ty děsivé trikové záběry je prostě dát nemůžu... příběh páté bondovky je sice poměrně poutavý, ale tuhle věčnou bolest starších bondů prostě nepřekousnu... pořád čekám na ty lepší pokračování... 60% p.s.: vysvětlí mi někdo ten začátek??? :-) (01.08.2008)