Na křídlech vážky

Začíná to zajímavě: všemožné synchronicity a známky komunikace se záhrobím, ale končí to sentimentálně. Kromě toho získat zpět místo manželky mimino, to není žádná velká výhra, řekl bych. – – – Pro porovnání sem vkládám záznam snové komunikace s mou letos zesnulou partnerkou – – – Sen o telefonátu ze záhrobí (v noci z 15. na 16. listopadu 2022) – – –      Zvoní telefon. Volá mi Jitka ze záhrobí. Říká, že mi chtěla zatelefonovat už dávno, ale nešlo navázat spojení. Mohla by se mnou komunikovat i telepaticky, takže bych její hlas slyšel v hlavě, ale nechtěla, abych si myslel, že mám halucinace nebo že jsem se zbláznil.      Ptám se, jak se má, co dělá a jestli existuje reinkarnace. Prý to tam není nic moc. Musí navštěvovat nějaké kurzy a školení, aby se připravila na další inkarnaci. Kromě toho pracuje. Sleduje aktuální záznamy z akášické kroniky u některých konkrétních osob, ty pak vyhodnocuje a výsledky zanáší do počítače. Je to docela nuda, takže se rozhodla, že si trochu pohraje s technikou a zařídí, aby se ty údaje ukládaly samy. Záhrobní realita je jen iluzí, ale je to iluze podobně úporná jako hmotná realita, i když se dá o něco lépe ovlivňovat imaginací. Magický výcvik je zde každopádně velkou výhodou. Zajímám se, koho sleduje. Jednu čínskou rodinu, kolektiv pracovnic jednoho nevěstince v Kapském městě, skupinu jihoamerických pašeráků drog a pak nějaké jednotlivé  osoby. Nejzajímavější je jistý profesor antropologie ze Švýcarska. Díky tomu, že mu v podstatě může brouzdat v mysli, by už sama byla schopná přednášet antropologii.      Jitka říká, že se jí po mně stýská a že by se mnou zase chtěla chodit. Sice nemá tělo, aby se se mnou mohla milovat, ale mohla by dočasně obsednout nějakou živou ženu s médijními schopnostmi, která by se mnou spala v jejím zastoupení. „Nejlépe asi pokaždé jinou, jak tě tak znám, že?“ Odpovím, že je to výborný nápad. Jitka slíbí, že se mi v nejbližších dnech ozve telepaticky a dá mi potřebné pokyny.      Hlásí se Jitka: „Schůzka v té a v té ulici před domem číslo to a to v jednu hodinu v noci.“ Ani to není moc daleko od mého bydliště, takže jsem přišel pěšky. Všude pusto a prázdno. Najednou spatřím, jak proti mně jde nahá slečna, pouze na nohou má lodičky. Její věk odhadnu asi na dvacet let, její ňadra mají špičatý tvar, výrazně trčí dopředu a bradavky směřují vzhůru. Není to zas až tak častý typ poprsí, ale už jsem to v reálu viděl. Vůbec to nevypadá špatně. Děvče má v pase o pár centimetrů víc, než měla Jitka, ale ta byla hodně štíhlá. Celkem vzato mi Jitka poslala luxusní ženský exemplář.      Slečna mě uchopí za předloktí a mlčky mě vede k sobě domů. Bydlí jen pár desítek kroků odtud, ale projít se nahá po chodníku musela. Režie setkání nese jasné stopy Jitčiny invence. Jsem se slečnou v posteli a v hlavě slyším Jitčin hlas: „Ona teď v podstatě spí, ale většina jejích tělesných funkcí a mechanismů nikoli, takže bude aktivně souložit. Zdržet se u ní můžeš asi dvě hodiny. Mohla bych to i prodloužit, ale ona musí ráno vstávat a potřebuje se trochu vyspat. Všechno si bude pamatovat pouze jako matný sen. Zacházej s ní jemně a moc jí netiskni stehna, ať jí neuděláš modřiny, má citlivou pleť.“ (17.11.2022) (méně) (více)