Hřiště snů

Vlastně jsem musel hodně rychle upravit režim, když jsem si uvědomil, že Hřiště snů je plné poetiky. Původně jsem si totiž představoval cokoliv, ale poetiku určitě ne. V tu chvíli jsem se začínal dostávat do myšlenek, které tenhle příběh má, a které jsou ve své podstatě moc fajn. Jenže škoda, že jsem se k nim začal dostávat ve chvíli, kdy už se blížil konec. No a samotný americký farmářský život, Iowa, kukuřičná pole a baseball mi taky nic neříkají, takže i z toho důvodu za tři. Baseball vlastně s podstatou filmu vůbec nemusí souviset, stejně se ho divák nezbaví. (07.04.2013)

Hřiště snů, místo, kde se plní na první pohled sebe více nesplnitelné sny, pohádka pro (ne)dětského diváka. Dílo vpravdě vřele jako náruč blízkých, mám-li býti poetickým, nutné si ovšem říct, že místy až sentimentální a kýčovité, navíc nejsem s to překlenout to, že se zázraky dějí okolo prostředí, které mně, středoevropanovi, řekne jen máloco, okolo Costnerovy lásky k hře typicky americké - baseballu. Až pociťuji určitou uzavřenost vůči neamerickému publiku, a to i přes skutečnost, že film vážně není o baseballu, jako třeba Moneyball či První liga (to jen pro pořádek, kdyby jste hledali něco kvalitního, co o baseballu skutečně referuje). Zde, v Field of Dreams, hraje baseball roli toho, co postavy, jež prochází tajuplným příběhem, sdílí, místo něho bychom klidně mohli dosadit fotbal, hokej, ale i klidně něco mimo sport, třeba zahradničení... :-) 60% (06.01.2014)

Amerika je skutečně zemí netušených možností. Chlápek má manželku, malé dítě a velké dluhy, začne slyšet hlasy, zbaví se kvůli nim velkého kusu pole, které mu vydělává na obživu, a manželka od něj neodejde, neodvleče ho k lékaři, dokonce ho podporuje. Buď to můžete brát takhle vážně, pak je to na dlouhé kroucení hlavou. Nebo film vnímáte jako fantasy, pak je to možná ještě větší tragédie, protože vše je tak růžovoučké a slaďoučké, vše tak krásně do sebe zapadá a hlavně to Rayovi tak roštoumilounkatě vycháží, že čekáte, že to konečně pochopí i v bance a žapomenou, že má hypotéčičku. Jelikož je to film o baseballu, tak samozřejmě nemohou chybět americké nacionalistické proslovy a hlavně konstatování, že tato hra vlastně drží celou zemi pohromadě. No ještě že ten baseball Američané mají. (12.05.2019)

Výjimečně laskavý poetický snový film, který odráží jak světla reflektorů na baseballovém hřišti pečlivý a s určitostí osobní přístup režiséra i skladatele. Není divu, že tím nakazili i hereckou sestavu, která hrála stejně nadšeně jak procítěně. Samotný invenční příběh bohatý na fantazijní zvraty a obraty se úzce dotýká každého, kdo umí snít a má dar citlivého vnímání. Ráda zopakuji, že pečlivá osmdesátková práce si stále drží status precizní kvality a bezstarostné pohody. Bylo to tak zvláštně strhující, že mi ani moc nevadil provokativně se rýsující vercajk excentrika Kevina Costnera v tehdy módních narvaných jeansech.;-) (08.11.2012)

Hodně zvláštní a až úsměvně pohodový film. Pro milovníky baseballu zřejmě klasika, pro mě snaha doplnit si tak často v mnoha seriálech a filmech zmiňovaný a citovaný snímek. Ač to může znít naprosto dementně, Hřiště snů je něco jako mix Blízkých setkání třetího druhu a Interstellaru, akorát v tom namísto vesmírných entit figuruje baseball. Neměl bych s tím vlastně žádný problém, jen kdyby to alespoň trochu dávalo smysl a já měl pocit, že je mi představován svět, který se řídí určitými pravidly. Bohužel mi přišlo, že je to ale přesně naopak. Každých pár minut se stalo něco, co posouvalo bizarnost celého dění dalším směrem, aniž by se tvůrci alespoň pokusili vysvětlit, proč je to vůbec možné a kde tedy jsou hranice toho jimi vytvořeného fikčního světa. Je to ale škoda, jelikož ta podivná atmosféra filmu se mi líbila a Kevin Costner se v 80. a 90. letech do takových rolí skvěle hodil. 6/10 (26.09.2018)