Black Books

Těm, kdo podobně jako já neviděli nic ze sitcomu Father Ted, ukázal Graham Linehan při jízdě ve Velkovlaku, že humor Monty Pythonů není ani zdaleka zapomenut ani mezi současnými tvůrci, a že se mu lze kvalitně přiblížit. U Black Books se vydal cestou klasického britcomu a z partičky lehce asociálních individuí a malého (zpočátku ani ne) knihkupectví dal dohromady něco nového a přece tak důvěrně známého a hlavně chtěného. Občas se něco nezadařilo tak jak by asi mělo, některé díly jsou výrazně slabší než jiné, ale to je jen příprava na skutečnou bombu, která detonovala ve sklepě jisté óóóhromné kancelářské budovy. Ano, Partička IT předčí Black Books díky stabilně vyšší úrovni zábavnosti, ale to neznamená nic jiného, než že je lépe sledovat Linehanovu tvorbu chronologicky. Pro Black Books mám schovaných zasloužených 80%. (14.04.2007)

Typický britský sitcom založený na vyhraněných charakterech, suchých břitkých hláškách a jízlivém černém humoru. Neokoukaní herci, originální zápletky, atmosféra všudypřítomné absurdity. Jediné, co tento seriálek dělí od pětihvězdičkového hodnocení, je nevyrovnaná kvalita. Geniálně humorná místa se střídají s hluššími momenty a trapnými grimasami. Celkový dojem: 80 %. (26.10.2007)

Humor je to "inteligentní, ale ne intelektuální" (slova prod. Kratochvíla). Bernard je sociální ztroskotanec téměř nonstop ukájející svou promile slinu, musí smrdět víc jak dobrman, nezná tu zubatou věc (hřeben), ani tu, co se nejí, ačkoli tvarově vypadá jako houska (mýdlo). A jediný co umí, je ječet, nadávat, válet se, pít nebo lízat svůj speciální nanuk a hulákat nesmysly, nemyté vlasy mu drží jeho vlastní tužidlo smíchané z lupů, džemu, mouky, vody a podivných bakterií, kterým se u něj daří. V jeho knihkupectví platí zákaz dotknout se čehokoli, hrozí nakažení neznámým, vysoce agresivním virem BHC ("Bernardovo hnědé cosi"), kuchyň - to je hotová chemická zbraň a Bernardova postel je bez banánů království The Thing. Jestli mi chyběla nějaká podobná postava, tak seriál Black Books tu lochnu zaplácl. Fran je sice holka, má lepší kvartýr, ale k Bernardovi se jinak báječně hodí. A fackovací panák Manny? Jakbysmet. Tahle trojka k pohledání mě umí spolehlivě rozesmát. No ještě mi řekněte, že byste takhle nějak nechtěli žít - klídek, pohodička, chlast, cigára, žádný sraní s hygienou, účty a nádobím, zkrátka návod pro flegmatiky....... (14.09.2006)

No, tak hned na začátek bych chtěl poděkovat skupince českých dabérských nadšenců z PERLA GROUP, kteří se tohoto projektu zhostili, troufnu si říct, snad i lépe než kdejací profesionálové. Jejich dabing byl vtipný už sám o sobě. Především hlas Bernarda Blacka neměl sebemenší chybu. Teď taky k seriálu. Přiznám se, že hned v prvním dílu jsem si v duchu říkal, co je to zase za hovadinu. Avšak potom nastal zlomový bod, a to konkrétně osudové setkání Bernarda Blacka a Mannyho za asistence trojčlené skupinky skinnů. Upřímně jsem měl co dělat, abych překonal prasknutí bránice. Brzy jsem si Bernarda Blacka majitele knihkupectví, který se utápí v alkoholu a nemá nikoho rád, prostě oblíbil. A společně s Mannym, kterého Bernard neustále shazuje a ponižuje, tvoří ďábelskou kombinaci, která zapříčinila, že jsem si brzy uvědomil, že tento seriál u mě neskončí po prvních pár dílech, jako asi posledně 6 hodnocených. Vzhledem k tomu, že seriál není přehnaně dlouhý a na díly nikterak početný, jsem ho stylem jedna série za jeden den v rozmezí tří dnů zhlédl. Samozřejmě není možné, aby si 18 dílů udrželo stejně vysokou laťku. Střídají se díly slabší s těmi naprosto úžasnými. Bohužel musím říct, že těch slabších je více než valná většina. Na druhou stranu i v těch slabších se dají najít vtipné momentky. Minimálně 3* dát prostě musím. (25.12.2011)

"Všechno je vzhůru nohama. Nemůžu tady nic najít. Zrovna teď jím míchaná vejce z boty pomocí hřebenu." Kdybych neměl rád lidi a odmítal bych pracovat, tak bych si určitě pořídil frekventovaný knihkupectví. Permanentně ožralej Bernard Black evidentně uvažoval stejně, takže jsme si trochu podobní. Nebo spíš ne. Já jsem spíš zabržděnej skunk Manny, kterej by se občas postavil proti pokynům majitele a zákeřně by prodal knihu neznámýmu zákazníkovi. To bych mohl být já. Ale určitě nejsem Fran, protože vlastním špatný pohlaví, nejsem afektovaně zmatenej a nekupuju si auto pokaždý, když si potřebuju zlepšit náladu. Tímto všem oznamuju, že počet pomatenců v obchodě je roven třem a kdo se chce bavit, ten může vstoupit. Ovšem na vlastní nebezpečí, protože tenhle humor není vhodnej pro každýho. (12.01.2022)