Vrahové mezi námi

Ako sa dostať z vnútornej krízy, keď ste boli svedkom vraždenia miliónov ľudí a vidíte, že ľudský život nemá pre iného človeka žiaden zmysel? Tak, že jeden zdanlivo bezvýznamný zachránite. Scéna, keď Dr. Mertens prvý krát hovorí Sussane, že ju miluje v Berlínskych ruinách by mohla byť ikonickou romantickou scénou dejín filmu, ak by tento malý skvost poznalo viacej ľudí. Áno, Vrahovia medzi nami čerpajú ako z talianskeho neorealizmu, tak zo svojej nemeckej expresionistickej tradície a táto štylizovaná vizuálna kombinácia je úchvatná. Film v priebehu deja prechádza pomaly od stále sa opakujúcich scén Mertensovho opileckého stavu k vážnym témam nemeckého besnenia a romantický charakter podtrhujú krásne husky oči Elly Burgmer. (24.11.2014)

Film využíva expresionistické postupy tak populárne a úspešné v 20-tych rokoch v nemeckom filme počnúc ostrými uhlami kamery končiac využívaním tieňov. Ak sa do toho pridajú zábery rozbombardovaného Berlína, plných ruin a krýs, ale aj rozšafnej zábavy so snahou všetky problémy zahodiť za hlavu, je jednoznačné, že nepôjde len tak o obyčajný film. Wolfgang Staudte sa pustil do scenára s plnou vervou poukázať na nevysporiadanú spoločenskú situáciu po prehranej vojne, kde sa najvačší fašistickí gauneri veľmi rýchlo otriasli a začali si budovať hospodársku a ekonomickú moc. Hlavný hrdina doktor Mertens je opilec, ktorý si nesie svoju traumu z vojny a je vlastne akýmsi pojítkom medzi minulosťou a budúcnosťou. Snímok sa nevyvaruje skratkovitosťou, ani určitou naivitou, ale neustálym zobrazovaním vtedajšej surovej reality v kontraste so začínajúcou láskou je veľmi pôsobivý a určite patrí k tomu najlepšiemu, čo sa v daných povojnových rokoch natočilo. (19.02.2014)

Na zemi a dobu vzniku pozoruhodný a hodně odvážný dílko s jasně řečenou myšlenkou. Pravda není to nic sofistikovanýho a dějově spíš taková triviální storka, ale dokázala mě i přes svou komornost maximálně vtáhnout do děje. Mladá žena co byla v koncentráku teď chce začít znovu a je plná naděje a jako kontrast k ní působí doktor který už jenom z titulu svojí profese viděl a zažil hodně zlýho  a nad lidstvem zlomil hůl a teď už se jenom prochází v ruinách a upíjí se k smrti. Nicméně i přes tyhle překážky si k sobě najdou cestu a naději na nový začátek, ale na scénu vstupují válečné hrůzy a zjištění, že mezi některými váženými občany se můžou skrývat ty největší prasata a zatím co prostí a nevinní lidé skomírají v poválečné bídě, tak mnohým zrůdám se skvěle vede a tváří se jakoby to bylo všechno pryč a nic se nestalo. Působivou atmosféru určitě vytváří i reálné prostředí zničeného Berlína krátce po konci války. Takže možná, že ve finále ten film vyzní tak trochu jako jednohubka, ale zatraceně hodně povedená co mi opravdu chutnala.85% (21.06.2024)

Tím, že byl film natočen v Německu rok po skončení války, působí všechno velmi autenticky. Místo kulis skutečné rozbombardované a zničené domy, i to prožité utrpení lze ještě v mnohých tvářích přečíst. Obzvlášť u lidí, kteří se jenom mihnou v komparzu a nepatří mezi hlavní herecké představitele. Přesto, že válka už skončila, je pro hodně lidí obtížné, najít sílu k tomu začít zase žít. Pokud tedy mají nějaké svědomí a nejsou imunní vůči utrpení druhých. Mimo jiné vyplouvá na povrch bolestivý fakt, že ti největší viníci se rychle otřepali a snadno nabrali druhý dech. Vzpomněla jsem si přitom na  E .M. Remarqua, který se po skončení II. Světové války odmítl vrátit do Německa a usídlil se ve Švýcarsku, poté, když zjistil, že vysoké funkce ve státě ovládají mnohdy zase titíž lidé, co za vlády nacizmu. (19.06.2024)

Po prvých dvadsiatich minútach tušíte, kto akú rolu zohrá v príbehu a kam ten vygraduje, ale nepripúšťate si, že tak dobre hodnotená klasika by mohla byť tak priehľadná. A ona je. Navyše, ústredný vzťah Ona/On vykryštalizuje zrýchlene, z ničoho. Ale autentické kulisy rozbombardovaného Berlína sú silne atmosférické, a noirová čiernobiela forma parádna. (12.10.2016)