Most

V Moste je krásne vidno, ako sa s históriou vysporiadali priamo zúčastnení Nemci, inokedy poprípade Sovieti. A ako v rádoby ostatných oslobodzovacích počinov, "víťazné mocnosti". Most môže prosto vyjadrovať kadejakú metaforu spojovateľa a zároveň ničiteľa rukami sprostredkovateľov. A tými sú vojaci s príkazmi a ideálmi. S povinnosťami a nutnosťou. Záleží od uhľa pohľadu. Práve za tou pomyselnou hranicou pravdivostnejšieho rozlíšenia revízie skutočností kontrastuje akási neorealistická, malomestská, dramatická štruktúra vlasteneckých otázok o vysporiadaní jej občanov v časoch "povinností". Existenciálna rozprava o obyčajnom prežívaní polorozvrátených rodín a ich pohľadom na očami zapadnuté susedstvo rozhodne nevzbudzuje nádeje lepších zajtrajškov. Farbistosť postáv, osobné rozpory, nejednoznačné vyjadrenia na vojenské zásahy a operácie, zásadné zvraty. Tá všetká improvizácia vypovedá o vzniknutej situácii vskutku pôsobivo. Technické odfiltrovanie priezračného šera a miniatúrne interiéry v rovnocennej syntéze vyzerajú, akoby akýkoľvek nálet všetko zmasakroval. Postupný priebeh a záverečné knokaut negativizujú akúkoľvek glorifikáciu miesta a doby. Hoc sa v žánri prekrýva kadečo. (25.05.2015)

Most je slavnostním veřejným prohlášením pacifistického postoje. S tím musel Bernhard Wicki pro počestné společenské zásluze zaujmout, srozumitelně předložený názor, působivé obrazové kompozice zmaru i beznaděje a uměřená citlivost jsou silnou zbraní filmu. Ušlechtilé stanovisko se na veřejnosti bez ostychu podporuje a oceňuje širokou masou. Herectví se sice nedokázalo ubránit patetickým gestům, svalovým křečím a upjaté strojenosti, ale naštěstí se nejedná o trvalý stav. Je slyšet mentorské kárání, humanismus se vzorně staví do přední linie, soutěživost chlapeckého dospívání zde dostává přednost před rozpolcením, zoufalství beznaděje je pečlivě vetkáno do výjevů lidské zkázy a filmová plátna planou ohnivou výzvou, modlitbou a příkladným postojem tvůrce. Hlavním objektem zájmu a nástrojem protiválečného poselství v tehdy stále ještě živé ozvěně rozsáhlých hrůz největšího válečného běsnění je sedm středoškolských spolužáků a kamarádů: klidný, romantický, přemýšlivý a samostatný Hans Scholten (Folker Bohnet), jeho bezstarostný kamarád a druh Albert Mutz (Fritz Wepper), z vlastního slabošského a nevěrného otce znechucený a na akci natěšený Walter Forst (Michael Hinz), na rodinou důstojnickou tradici nedočkavý a hrdý Jürgen Borchert (Frank Glaubrecht), z poskvrněného ideálu platonické lásky mladých let hystericky podrážděný Karl Horber (Karl Michael Balzer), ve školní lásce nepříliš zkušený Klaus Hager (Volker Lechtenbrink) a nejmenší ze spolužáků Sigi Bernhard (Günther Hoffmann). Z dalších rolí: skromná spolužačka chlapců a Klausova školní láska Franziska (Cordula Trantow), čestný třídní učitel chlapců a jímavý hlas humanismu Stern (Wolfgang Stumpf), zkušený velitel chlapců v akci, Unteroffizier Heilmann se smutnou chybou (Günter Pfitzmann), disciplinovaný velitel roty chlapců Hauptmann Fröhlich (Heinz Spitzner), vzorně ctihodný velitel praporu Oberstleutnant Bütov (Siegfried Schürenberg), chudá, starostlivá a vystrašená Sigiho matka (Edith Schultze-Westrum), citlivá a laskavá Albertova matka (Ruth Hausmeister), zámožná, společensky vážená a důstojná Jürgenova matka (Eva Vaitl), zbabělý Walterův otec, místní stranický předák, Ortsgruppenleiter Forst (Hans Elwenspoek), jeho včas do bezpečí odeslaná manželka a Waltrova matka (Trude Breitschopf), vedoucí kadeřnictví a ovdovělý Karlův otec (Klaus Hellmold), Karlova čistá láska a zaměstnankyně i milenka jeho otce Barbara (Edeltraut Elsner), vlídný místní policista Wollschläger (Hans Oettl), či služka i milenka rodiny Forsterů (Herma Hochwarter). Most má ve svém znaku především protiválečné poslání, s naléhavým přesvědčením je podáváno národní selhání válečné agrese a výstava působivých obrazů předsmrtné agónie. Obrazově brilantní kompozice, chvályhodné svým předsevzetím i poselstvím, byť je film herecky neurovnaný. (16.08.2019)

Německo je u konce s dechem a válka se blíží nezadržitelně do Německé říše. Lidé se bojí, už nemají sílu bojovat a ani co k jídlu. Bojovná nálada odezněla a už se čeká jen na to nejhorší. Mladí kluci, plní ideálů a nadšení, otevírají ruce přicházející smrti. Jsou ideově naivní a válku berou jako zkoušku dospělosti - sice ještě ani nepolíbili dívku, ale už by chtěli bránit vlast a hrdině zabíjet. Při slově válka jim planou oči a nemohou se dočkat až budou moci ve jménu národa zabíjet, aby na ně byly matky patřičně hrdé. Nechápou své rodiče ani okolí, že se bojí umřít. Německý film bez příkras a bez zbytečné hrdosti ukazuje malé kluky, jak se ocitli ve válce. Najednou se klepou, pláčou a pocit strachu narůstá stále víc a víc. Chtěli by za maminkou a nechápou, že jejich představy o válce nejsou jako tvrdá realita. Zápletka obrany mostu je tragikomická a smutná hlavně díky boji dětí a dospělých. Zbytečné lidské oběti kvůli vymývání mozků a propagandě. Nemohl jsem se ubránit pocitu smutku při sledování tohoto dramatu právě kvůli obyčejnosti celého vyprávění. Žádné hrdinské superlativy, jen obyčejná smrt, strach a bláto. (25.08.2013)

Najdôležitejší antivojnový film v histórii Nemecka - tak silnú a pôsobivú obžalobu len tak nevidno. Príbeh skupinky 16-ročných študentov, ktorý sú na záver vojny povolaní a bránia absolútne nedôležitý most vďaka nezmyselnej náhode. Posledných 20-minút som sledoval s otovrenou pusou ako režisér vygradoval film a týchto 5* je až málo na tento klenot nemeckej kinematografie. V prípade možnosti zhliadnutia určite neváhajte. (06.05.2005)

Po americké invazi se "názory na válku" začaly stále více různit. Sotva by základní polarita mohla znít: 1. Jak se z války vyzout. 2. Jak se do války dostat. Rozdíly názorů se měnily podle zkušeností a možností jednotlivců. Chlapci samozřejmě neměli zkušenosti žádné; měli však určité možnosti. Naložili s nimi tak, jak by s nimi dnešní mládež nenaložila? Byla by schopna přebrat si informace lépe než tehdejší, A byla by schopna učinit rozumnější rozhodnutí? (14.10.2023)