Most

Protiválečná klasika, film vyšel prakticky okamžitě po knize Manfreda Gregora. Bernhard Wicki Mostem upevnil svou pozici výrazného nastupujícího režiséra. V našem prostředí by to ale každopádně chtělo odignorovat extrémně nepovedený dabing, kterým ocejchovala film DW Agentura pro DVD vydání z produkce Řitky Video (a který bohužel prošel i televizí). (23.07.2023)

Německo je u konce s dechem a válka se blíží nezadržitelně do Německé říše. Lidé se bojí, už nemají sílu bojovat a ani co k jídlu. Bojovná nálada odezněla a už se čeká jen na to nejhorší. Mladí kluci, plní ideálů a nadšení, otevírají ruce přicházející smrti. Jsou ideově naivní a válku berou jako zkoušku dospělosti - sice ještě ani nepolíbili dívku, ale už by chtěli bránit vlast a hrdině zabíjet. Při slově válka jim planou oči a nemohou se dočkat až budou moci ve jménu národa zabíjet, aby na ně byly matky patřičně hrdé. Nechápou své rodiče ani okolí, že se bojí umřít. Německý film bez příkras a bez zbytečné hrdosti ukazuje malé kluky, jak se ocitli ve válce. Najednou se klepou, pláčou a pocit strachu narůstá stále víc a víc. Chtěli by za maminkou a nechápou, že jejich představy o válce nejsou jako tvrdá realita. Zápletka obrany mostu je tragikomická a smutná hlavně díky boji dětí a dospělých. Zbytečné lidské oběti kvůli vymývání mozků a propagandě. Nemohl jsem se ubránit pocitu smutku při sledování tohoto dramatu právě kvůli obyčejnosti celého vyprávění. Žádné hrdinské superlativy, jen obyčejná smrt, strach a bláto. (25.08.2013)

Velmi hutná "coming of age" výpověď o marnosti, fanatismu a síle společenského tlaku. Kromě úvodního (trochu uondaného, leč pořád zábavného) vyprávění, jak se z dětí stávají muži, je stěžejním bodem filmu dost zajímavý moment neschopnosti uvědomit si očividnou zbytečnost plněného rozkazu. Především z důvodu absence velícího důstojníka se zkušeností a selským rozumem. Dobrý je i panoptikum vedlejších postaviček, líčených většinou ve zkratce, nicméně velmi efektivně. Poražený německý národ sestávající z nejen pitomců, hulvátů, ignorantů, fanatiků a zelených mozků, ale taky z relativně normálních lidí, vzdělaných a jemných duší nebo obyčejných strejců a tetek. Prostřednictvím nich, jakoby Wicki v roce 59 říkal světu: "Hele, všichni nejsme zfanatizovaný zmrdi." A docela se mu to povedlo. (16.10.2023)

Netušil som, že v tomto mne neznámom filme nájdem mimoriadne protivojnové dielo, ktoré ani po 60 rokoch nezostarlo a môže prehovoriť k dnešnej mladej generácii účinnejšie, než hollywoodské produkty. Tej generácii, ktorá si už ani nemusí vybavovať modré knižky a jej predstavy o boji a vojne sa príliš nelíšia od predstáv šestnásťročných chlapcov z filmu. Bernhard Wicki nastúpil dlhú cestu nemeckých filmárov, ako sa vyrovnať s ťaživou minulosťou a podarilo sa mu to výborne. Všetko malo vo filme svoje miesto a ani úvodné pasáže mi nepripadali dlhé alebo zbytočné, takže jediný nedostatok vidím v tom, že ho videlo a ohodnotilo púhych 807 užívateľov ČSFD. (07.06.2018)

Cez jedného obľúbeného užívateľa som sa dostal k doteraz úplne neznámemu (z môjho skromného pohľadu) PROTI - vojnovému snímku, v originálnom znení : Die Brücke, z roku 1959, ktorý ale režíroval známy, pôvodom rakúsky režisér Bernhard Wicki, čo sa onedlho bude podieľať na slávnom - The Longest Day, pamätníci dobre vedia, o čom je reč, a tam mimochodom nakrútil nemeckú epizódu... Čiže ešte predtým vo svojej vlasti prišiel s niečim, čo mi naprosto vyrazilo dych z pľúc, de-facto, v úvode líčim spomínaný, bohužiaľ pre mnohých, málo dosiahnuteľný film. Je to taký M-I-X dvoch legendárnych filmových diel, ktoré som videl. Jednak siedmi neplnoletí študenti gymnázia mi ihneď, rýchlosťou svetla, pripomenuli, že toto som už niekde 100% VIDEL, a bolo to = Na západe nič nové, kde tí mladíci neboli o moc starší, ako tunajší šestnásťroční, “ktorí nevedeli plávať, že ich hodili do hlbokej rieky, pričom zachránil sa iba?” + spracovaním, t.j. extrémnym čierno-bielym NATURALIZMOM, som zase pozoroval pôsobivú autenticitu, už videnú v sovietskom - Иди и смотри, z roku 1985, kde pre zmenu tvorcovia vôbec nikoho nemienili šetriť, “až sa z toho stávala takmer nestráviteľná vec, že je tak sugestívna, surová, až to nie je pekné, o áno, i tentokrát si Wicki nekládol servítku pred ústa, nič neprikrášľoval, lebo SOPLIACI ani nevedeli, že ten povolávací rozkaz, na ktorý sa priam tešili, im prinesie iba gigantické UTRPENIE, bolesť, smútok aj smrť !!! Hitler a spol boli isto zúfalí, keď naivne očakávali, že oni prinesú do vojny „čerstvú krv” , zmenia priebeh...? Mnohí vzišli na psí tridsiatok, ktorý už nestihli oľutovať ! A toto je unikátna REKONŠTRUKCIA, ako to prežívala jedna zo skupín ešte len chlapcov. Bravúrny film ! (04.08.2018)