Zatóiči monogatari

Počátek legendy, zrození jedné z největších ikon chambary (ne-li vůbec největší, alespoň co do objemu natočeného materiálu). Spolu s druhým filmem jde o jediné dva černobílé z 26ti dílné řady (nepočítaje Kitanův remake, obsáhlý tv seriál, či různé podivné variace, včetně bizarních korejských, taiwanských a nevím-jakých-ještě), což se samozřejmě projevuje na atmosféře, v mých očích spíše pozitivně. Je zřejmé, že Katsu se pro roli skvěle hodí a byť své vrcholné výkony podal, řekl bych, v jiných dílech, jde doslova o jeho životní roli. To v principu platí i pro Misumiho (samozřejmě režisérsky), ten ovšem dokázal trefit jackpot ještě jednou, o 10 let později, s mini-sérií Lone Wolf (pikantní je, že v té zazářil Katsuův o 2 roky starší bratr - Tomisaburo Wakayama), jejíž první 3 díly byly sestříhány do jednoho celku pod názvem Shogun Assassin a otevřely žánru cestu na západ. Jak uvádí Flipnic, jde o 26 "celovečeráků" a tedy není zcela nutné sledovat je v přesně daném pořadí - faktem nicméně je, že postupovat chronologicky je lepší (např. druhý film navazuje na tento velmi úzce). Jako Ichiho přítel, nemocný samuraj, se objeví skvělý Shigeru Amachi, Masayo Banri je v roli Tane rovněž dobrá a nesetkáváme se s ní v sérii naposledy.. Samotný Katsu ještě nemá všechny finesy vypilovány, chvílemi nepůsobí jako dokonale přirozený slepec, neobsáhl zatím celý svůj rejstřík grimas - přesto je jeho výkon vynikající, leč posléze se evidentně dále zlepšoval (možná i tím, jak se sám Katsu stával alkoholikem a především gamblerem - nakonec prošustroval i svou produkční společnost - stoupala jeho autenticita;). Silný náboj má kontrast mezi smrtí Hirateho, jehož Ichi maximálně repektuje a Tateho, bezcharakterního, sobeckého floutka. Krásná je scéna s posíláním saké, (ne)chytáním ryb, či ta úvodní s kostkami (byť ta se pak v sérii vyskytuje běžněji). Jiné než plné hodnocení ode mě v tomto případě asi ani nelze očekávat... (14.05.2010)

Pro mě první filmové setkání se Zatoichim (co jiného taky na poprvé zvolit?) a výsledek byl trochu rozpačitý, samotná titulní postava slepého samurajského, čestného geroje je sice velmi dobře podaná i zahraná, jenže děj okolo něj plyne tak nějak podivně a tróchen nudně s nedostatečnou sílou v závěru. A to je škoda, obrovský potenciál tu totiž je a pevně věřím, že bude v dalších dílech využit, neboť byť jsou Zatoichiho dialogy s kýmkoliv zábavné (první přestavení s hrou v kostky!), mohou být zasazeny do lepšího rámce. (17.11.2014)

Na príbehu o Zatoichim je podmanivá jeho nejednoznačnosť. Nie je to hrdinský samurajský film, hoci sa takým zo začiatku môže javiť. Zatoichi je samuraj žijúci v spoločnosti, ktorá si od neho vyžaduje aj poslušnosť, aj dodržiavanie kódexu. To, že pritom navozuje priateľstvá a klame babrákov a hlupákov je jeho voľnočasová aktivita, ktorá sa mu časom vypomstí. Či už ide o lásku krásnej ženy, alebo priateľstvo so samurajom zo znepriateleného klanu. Natočené je to perfektne. Má to nezabudnuteľnú atmosféru. Nikam sa to neponáhľa a každé prostredie je tu využité na maximum. Finálny stret v uličkách dediny a na moste má pôsobivý vizuál. Na konci zostáva ale smútok a vôbec nie taký happyend ako by sa čakalo. Prišlo mi to ako koniec Siedmych samurajov. A v tom je do určitej miery krása tohto filmu. (26.11.2020)

Mé první setkání se Zatoichim. Paradoxně se moje počáteční nadšení vytratilo s tím, čím je tato série pověstná, tj. s šermířskými souboji. Dočkáme se jich až v závěrečné třetině a opravdu mne to pobíhání, pořvávání a posekávání moc nebavilo. Ovšem postava Zatoichiho stojí za další prozkoumávání, Shintaro Katsu je jako slepý mistr opravdu uvěřitelný a plný života, čili určitě ochutnám další díl(y). (22.09.2014)

Japonská filmová sága o slepom masérovi bola zahájená práve týmto filmom a dospela k úctyhodnému počtu 25 samostatných filmov. Úvod sa nadmieru vydaril, hoci je v ňom pramálo akčných scén. Film je postavený predovšetkým na precíznom stvárnení charakterov, hlavne dvoch hlavných postáv Zatoitchiho a Hirata. Pozastavím sa aj nad dynamickou hudbou, ktorej je ako šafránu, ale stojí za to. Tu je nasledujúca časť. (24.02.2012)