Krkonošské pohádky

Nejoblíbenější večerníček. Sympatizovala jsem sice spíš s chudákem Trautenberkem, on ten Krakonoš taky nebyl žádnej Mirek Dušínů, třeba ten díl, kdy se tak nudil, že vyšplouchnul Trautenberka a převklíkl se za nějakýho knížepána, Trautenberk mu navařil a ještě celej šťastnej s ním pomluvil Krakonoše (co ten asi jinýho čekal?) a Krakonoš se pak odhalí a donutí Trautenberka obsluhovat jeho a Anče s Kubou a Hajným. No kdo by ho nepolitoval? (15.03.2011)

Snad tento národ nepohorší, když na férovku napíši, že Trautemberk byl solidní hovado. :-) Ale kdo by mu nefandil, že ano? :-) Hlas Bohuše Záhorského a Martina Růžka v úvodu a závěru mají neuvěřitelnou poetiku dosud. Samotný večerníček je špičkou naší večerníčkové tvorby a ani po letech neztrácí na kvalitě a oblibě i přes studiové kulisy. Propracovaný a vtipný scénář, krásné herecké výkony všech zúčastněných, výborná hudba, sojka bonzačka a sem tam srnka, Krakonošova zahrádka, prostě paráda!!! "Anče, Kubo, hajnej, to kyselo je moc kyselý, bramborák moc bramborvej! Já vám ukážu, čeládko líná!" Ilja Prachař (a snad to nikoho nenamíchne), ve své životní roli! (06.05.2016)

Tak jsem se na Krkonošské pohádky těšil. Z dětství jsem je měl uložené jako jeden z nejlepších večerníčků. Nevím, co se se mnou po letech stalo, ale v mých třiadvaceti letech mne krutě nebavily. Jediný sympaťák je Trautenberk, ale ten je chudák tak blbej, že si myslí, že může s Krakonošem vyj*bat, i když s ním Krakonoš vyj*bal už stokrát. Ten fousatej páprda se s*re prostě do všeho, i když mu do toho h*vno je. A když proti němu Trautenberk dlouhou dobu žádné pikle nekuje, tak ho s*re jen tak z dlouhé chvíle, protože nemá do čeho píchnout. Ančeti, Kubovi a hajnému už nastrkal tolik prachů, že by si mohli koupit celé Krakonošovo, ale oni pořád jak blbci dřou u Trautenberka. Loajalita od nich nulová. Když se sojka práskačka někde fláká a výjimečně nepráská, vždycky alespoň jeden z nich hned utíká do Krakonošova a práská Krakonošovi na svého zaměstnavatele a chlebodárce. Fakt ne... 20% (17.10.2013)

Po mnoha letech jsem si to připomněl a vychutnal snad ještě víc, než v dětství. Geniální seriál s geniálním Iljou Prachařem a přenádhernou úvodní melodií. Miluju ty efekty velkého Krakonoše, kouzelné obsazení, Ančetino mankote a hromadu neskutečně fantastických epizod, na kterých je špatně jenom to, že jsou tak děsně krátké. 100%. (12.02.2021)

Kdo by neznal Trautenberka, zadýchaného hajného, který tu kupodivu nemá jméno, Anče, Kubu a Krakonoše. Trautenberk Krakonošovi pije krev a Krakonoš vždycky odhalí Trautenberkovo intrikování a na konci každého dílu s ním řádně zatočí. Ti dva spolu vedou nesmiřitelný boj. A Trautenberk na to vždycky dojede, ale tak už to v pohádkách bývá. Příběhy mají svoje kouzlo, jsou precizně zahrány a dá se jim odpustit, že jsou trochu stereotypní. Zkušená režisérka Věra Jordánová režíruje s přehledem a vybrala do rolí vynikající herce, kteří svým pohádkovým postavám vdechli život, a každý divák měl svou oblíbenou. U mě je to Trautenberk a Ilja Prachař ho hrál báječně. A tahle večerníčkova pohádka asi nikdy nezestárne. (08.12.2009)