Krkonošské pohádky

Himlhergotdonrvetr krucajs element! To je aspoň večerníček! I po letech se na něj s chutí podívám a vždy se pobavím, zasměju hláškám, které ze sebe (nejen) Trautenberk sype (To byl Krakonoš, prašivka! / To já zase znám někoho, kdo má moc malej seník na moc velký louky! / A vydej mu málo z bohatství svýho...že tys to popletla! Nebylo tam vydej mu všechno?! atd.), uklidním se nádhernými kulisami a zpracováním samotným, zabroukám si melodie, jež epizody doprovázejí, a v neposlední řadě se zamyslím nad pravidelnými závěrečnými moudry (Lepší vlastní polínko než ukradený špalek. / Inu to je tak, kdo chce moc, nemívá nic! a další), kterými by se mnoho lidí v dnešním světě mělo řídit. (12.10.2010)

Kdo by neznal Trautenberka, zadýchaného hajného, který tu kupodivu nemá jméno, Anče, Kubu a Krakonoše. Trautenberk Krakonošovi pije krev a Krakonoš vždycky odhalí Trautenberkovo intrikování a na konci každého dílu s ním řádně zatočí. Ti dva spolu vedou nesmiřitelný boj. A Trautenberk na to vždycky dojede, ale tak už to v pohádkách bývá. Příběhy mají svoje kouzlo, jsou precizně zahrány a dá se jim odpustit, že jsou trochu stereotypní. Zkušená režisérka Věra Jordánová režíruje s přehledem a vybrala do rolí vynikající herce, kteří svým pohádkovým postavám vdechli život, a každý divák měl svou oblíbenou. U mě je to Trautenberk a Ilja Prachař ho hrál báječně. A tahle večerníčkova pohádka asi nikdy nezestárne. (08.12.2009)

Poctivě pracující sudetský malorolník je vykořisťován třemi nefachčenky. Byť těmto jedincům, hendikepovanému myslivci, přidrzlé děvečce a chasníkovi s intelektem nahnilého manga poskytuje plat, byt i stravu, neustále mu dolejzají za jakýmsi lesním vílem, který s logikou všech podobných trampů považuje činorodého sedláka za masňáka. K jeho pokoření používá řadu prostředků, jako je pokřivená marx-leninská ideologie, u Berii vyškolený fógl a všemožné čmoudíky. Je až k zamyšlení, kolik třídních nepřátel dokázali tvůrci narvat do jednoho Prachaře. Kulak, podle jména a ohozu i nácek, protidělnicky smýšlející škudlil - se divím, že mu na počest milých vzpomínek na proces se Slánským nenechali obšvicnout šidítko a nasadit jarmuli....A stejně byl Krakoš větší svině. (27.04.2012)

Zábavné mi přišlo hlavně to, jak František Peterka alias Krakonoš přechází v úvodu hory pouhým jedním krokem a dlouze si potáhne z dýmky. Peripetie s Trautenberkem uznávám za méně vtipné, jelikož mi pan Trautenberk přijde jako typický němčour (či čech?) s obřím pivním mozolem, nevzhlednými kotletami a svými podivnými zálibami škodit jak se nejvíc dá. Ano je to klasika tato pohádková seriálová tvorba, ale jsou tu i lepší takže neshledávám toto dílo natolik geniálním abych si lajzla mu dát plný počet bodů. Jediné co je na tom asi nejlepší je sojka :-). (24.10.2012)

geniální:-) A když si vzpomenu na pohledy svých rodičů při závěrečném přísloví a jejich významné pokyvování hlavou, musím se smát ještě dnes. Vedle Jen počkej a Pane, pojďte si hrát je to nejlepší večerníček, který znám. Sto tisíc bodů pro Trautenberka, vydržet s tou holotou línou, to chce nervy. Drzá Anča, co jen krade, debil Kuba, nemehlo a flákač, somnambulní hajnej, plačtivý budižkničemu, soused tyran, co leze do baráku bez pozvání a ještě zničí, co může, a sojka práskačka k tomu. Chudák jemnostpán Trautenberk:-)) (05.10.2007)