Krkonošské pohádky

Suverénně nejoblíbenější večerníček! I dneska se na to kdykoliv rád kouknu, především díky Trautenberkovi, kterému jsem tolikrát fandil, aby to konečně tomu sucharskýmu správňákovi Krakonošovi natřel a nikdy to nevyšlo. A řeči, které jsem nedávno četl v tisku o tom, jak je večerníček politicky zahleděný a zaměřený vůči sudetským Němcům, jsou naprosto ubohé... (22.03.2008)

Geniální pohádka, dnes už klasika, vždy s dobrým koncem...tedy s dobrým, jak pro koho. Jak stárnu, čím dál více je mi sympatický Trautenberk, protože ta jeho líná chátra je úplně neschopná a Krakonoš má svojí sojku bonzačku a kouzla. Přitom Trautenberkovy podnikatelské nápady jsou tak skvělé. No nic, budu se koukat zas a znova a čekat, jestli konečně můj hrdina vyhraje nad "dobrem" :-) (07.07.2010)

Zábavné mi přišlo hlavně to, jak František Peterka alias Krakonoš přechází v úvodu hory pouhým jedním krokem a dlouze si potáhne z dýmky. Peripetie s Trautenberkem uznávám za méně vtipné, jelikož mi pan Trautenberk přijde jako typický němčour (či čech?) s obřím pivním mozolem, nevzhlednými kotletami a svými podivnými zálibami škodit jak se nejvíc dá. Ano je to klasika tato pohádková seriálová tvorba, ale jsou tu i lepší takže neshledávám toto dílo natolik geniálním abych si lajzla mu dát plný počet bodů. Jediné co je na tom asi nejlepší je sojka :-). (24.10.2012)

Seriál si odlehčenou formou bere na paškál strasti podnikaní v podkrkonoší na sklonku osmnáctého století. Dobová fraška poukazuje na rozrůstající vliv socialismu přicházejícího ze západní Evropy. Ten je patrný zejména ve vzpurném chování zaměstnanců zahraničního investora Trauten Berga. Jeho zaměstnanci (zde pokojská Anna, správce Jakub a hajný, jehož jméno není uvedeno) nemají tolik ideologického zastání, nemají opěrné berly v odborech a v zmíněném učení, v myšlence socialismu, pokouší se tedy alespoň o drobné sabotáže. Kolektivizace je teprve netušenou metou, ačkoliv divák znalý dějin již ví, že to k ní pomalu a jistě směřuje. Zcela výmluvná je například pasáž, kdy svým poškozováním majetku zaměstnavatele v rámci třídního boje donutí jmenovaného k převedení části toho majetku, v tomto případě vejminek, kde budou Anče s Kubou po svatbě (kterou jim bezbranný zaměstnavatel Trauten Berg musí zaplatit do posledního krejcaru) bydlet. Dehonestace kapitalismu je zde patrná už jen pouhým vylíčením podnikatele Trauten Berga jako despotického šovinistického skrblíka, který přehnaně kalkuluje se svými investicemi. Seriálu dominuje tzv. Krakonoš. Zde se vlastně tvůrci už ani nesnažili o nějakou tu personifikaci, jen nám rovnou naservírovali postavu samotného Bedřicha Engelse. Jen s pojetím první i druhé internacionály dělají doslova cavyky a představují ji formou pohádkových metafor. Tu Engels alias Krakonoš přičaruje mlhu, tu krupobití apod. Již klasikové marxismu-leninismu věděli, že budování socialismu bude radostné, ale že to bude taková komická groteska, to nikdo netušil. Ale nyní můžeme společně s tvůrci říct, že ne, že tady se povedlo a bylo to velmi zábavné. Humor shledávám především v tom, že všechny socialistické tendence soudruha Krakonoše končí nikoliv rozvrácením ekonomických aktivit a zájmů investora, nýbrž jen v ztížení výkonu přidělené práce investorových zaměstnanců. Lapidárně řečeno: Vždycky jím tím vymýšlením pičovin jen přidělal práci. -A pak, že je pohádka fikce, ty vole. (04.01.2014)

Kdo by neznal Trautenberka, zadýchaného hajného, který tu kupodivu nemá jméno, Anče, Kubu a Krakonoše. Trautenberk Krakonošovi pije krev a Krakonoš vždycky odhalí Trautenberkovo intrikování a na konci každého dílu s ním řádně zatočí. Ti dva spolu vedou nesmiřitelný boj. A Trautenberk na to vždycky dojede, ale tak už to v pohádkách bývá. Příběhy mají svoje kouzlo, jsou precizně zahrány a dá se jim odpustit, že jsou trochu stereotypní. Zkušená režisérka Věra Jordánová režíruje s přehledem a vybrala do rolí vynikající herce, kteří svým pohádkovým postavám vdechli život, a každý divák měl svou oblíbenou. U mě je to Trautenberk a Ilja Prachař ho hrál báječně. A tahle večerníčkova pohádka asi nikdy nezestárne. (08.12.2009)