Krkonošské pohádky

Suverénně nejoblíbenější večerníček! I dneska se na to kdykoliv rád kouknu, především díky Trautenberkovi, kterému jsem tolikrát fandil, aby to konečně tomu sucharskýmu správňákovi Krakonošovi natřel a nikdy to nevyšlo. A řeči, které jsem nedávno četl v tisku o tom, jak je večerníček politicky zahleděný a zaměřený vůči sudetským Němcům, jsou naprosto ubohé... (22.03.2008)

Po mnoha letech jsem si to připomněl a vychutnal snad ještě víc, než v dětství. Geniální seriál s geniálním Iljou Prachařem a přenádhernou úvodní melodií. Miluju ty efekty velkého Krakonoše, kouzelné obsazení, Ančetino mankote a hromadu neskutečně fantastických epizod, na kterých je špatně jenom to, že jsou tak děsně krátké. 100%. (12.02.2021)

Seriál si odlehčenou formou bere na paškál strasti podnikaní v podkrkonoší na sklonku osmnáctého století. Dobová fraška poukazuje na rozrůstající vliv socialismu přicházejícího ze západní Evropy. Ten je patrný zejména ve vzpurném chování zaměstnanců zahraničního investora Trauten Berga. Jeho zaměstnanci (zde pokojská Anna, správce Jakub a hajný, jehož jméno není uvedeno) nemají tolik ideologického zastání, nemají opěrné berly v odborech a v zmíněném učení, v myšlence socialismu, pokouší se tedy alespoň o drobné sabotáže. Kolektivizace je teprve netušenou metou, ačkoliv divák znalý dějin již ví, že to k ní pomalu a jistě směřuje. Zcela výmluvná je například pasáž, kdy svým poškozováním majetku zaměstnavatele v rámci třídního boje donutí jmenovaného k převedení části toho majetku, v tomto případě vejminek, kde budou Anče s Kubou po svatbě (kterou jim bezbranný zaměstnavatel Trauten Berg musí zaplatit do posledního krejcaru) bydlet. Dehonestace kapitalismu je zde patrná už jen pouhým vylíčením podnikatele Trauten Berga jako despotického šovinistického skrblíka, který přehnaně kalkuluje se svými investicemi. Seriálu dominuje tzv. Krakonoš. Zde se vlastně tvůrci už ani nesnažili o nějakou tu personifikaci, jen nám rovnou naservírovali postavu samotného Bedřicha Engelse. Jen s pojetím první i druhé internacionály dělají doslova cavyky a představují ji formou pohádkových metafor. Tu Engels alias Krakonoš přičaruje mlhu, tu krupobití apod. Již klasikové marxismu-leninismu věděli, že budování socialismu bude radostné, ale že to bude taková komická groteska, to nikdo netušil. Ale nyní můžeme společně s tvůrci říct, že ne, že tady se povedlo a bylo to velmi zábavné. Humor shledávám především v tom, že všechny socialistické tendence soudruha Krakonoše končí nikoliv rozvrácením ekonomických aktivit a zájmů investora, nýbrž jen v ztížení výkonu přidělené práce investorových zaměstnanců. Lapidárně řečeno: Vždycky jím tím vymýšlením pičovin jen přidělal práci. -A pak, že je pohádka fikce, ty vole. (04.01.2014)

Náš nejlepší večerníček, ovšem pouze ten pro ty trochu odrostlejší děti. (Pro ty menší je to Maxipes Fík a pro ty nejmenší asi Krteček...) Ale rozhodně tenhle jediný neanimovaný večerníček patří po třiceti letech od svého vzniku do zlatého fondu českých pohádek. Kupodivu neruší (tedy hlavně mě, dospělého diváka) ani průhledná ideologická dobová premisa o modelově hodných poddaných a zlé (a ještě ke všemu německé) vrchnosti. Škoda jen, že nebylo natočeno více dílů... (26.01.2007)

Himlhergotdonrvetr krucajs element! To je aspoň večerníček! I po letech se na něj s chutí podívám a vždy se pobavím, zasměju hláškám, které ze sebe (nejen) Trautenberk sype (To byl Krakonoš, prašivka! / To já zase znám někoho, kdo má moc malej seník na moc velký louky! / A vydej mu málo z bohatství svýho...že tys to popletla! Nebylo tam vydej mu všechno?! atd.), uklidním se nádhernými kulisami a zpracováním samotným, zabroukám si melodie, jež epizody doprovázejí, a v neposlední řadě se zamyslím nad pravidelnými závěrečnými moudry (Lepší vlastní polínko než ukradený špalek. / Inu to je tak, kdo chce moc, nemívá nic! a další), kterými by se mnoho lidí v dnešním světě mělo řídit. (12.10.2010)