Krkonošské pohádky

Krakonoš udělá dlouhý krok a přejde přes hory. Jako malé mi vrtalo hlavou, jak to je možné. A pak to kouzlo s tím nápisem z květin. Že rozumí řeči zvířat, nebo přinejmenším sojce práskačce, mi připadalo jako samozřejmost. Trautenberk mi připadal směšný a hloupý, u mě propaganda uspěla. Co si myslet o člověku, kterému je to kyselo moc kyselý? (12.11.2010)

Energická semetrika Anče (typickej příklad ženský, která má tendence organizovat chlapům život a činit z nich podpantofláky), věčně připosranej hajnej, přiblbej Kuba a k tomu Trautenberk. Nevím, nakolik jsou tyto profily či charakteristiky hlavních hrdinů příkladné pro děti a navíc, když k tomu přidáme sojku, která svinsky práská, tak je vám toho tlustýho chlapíka dole z chalupy líto. Vždyť on si to chce jenom krapet ulehčit. Naproti tomu fousatej pan Bezchybný z hor, kterej víceméně krmí srnky nebo pleje horský kytky a občas z jakéhosi rozmaru komplikuje Trauntenberkovi život, mi sympatickej není ani omylem. Ovšem všechno funguje geniálně a nejlepší je na začátku Gandalfův výstup na Sněžku a rozhození bylin a hudba uuáááaaáááeeaaa úááááaaaáááeeeaaa.. Klasika všech klasik s poučením na konci. Vždycky se rád podívám znova.. P.S. doporučuju komentář uživatele eric.blade, poprskal jsem si monitor.. :) (09.01.2008)

Nejoblíbenější večerníček. Sympatizovala jsem sice spíš s chudákem Trautenberkem, on ten Krakonoš taky nebyl žádnej Mirek Dušínů, třeba ten díl, kdy se tak nudil, že vyšplouchnul Trautenberka a převklíkl se za nějakýho knížepána, Trautenberk mu navařil a ještě celej šťastnej s ním pomluvil Krakonoše (co ten asi jinýho čekal?) a Krakonoš se pak odhalí a donutí Trautenberka obsluhovat jeho a Anče s Kubou a Hajným. No kdo by ho nepolitoval? (15.03.2011)

Krkonošské pohádky patřily v mém mládí vůbec k tomu naprosto nejlepšímu, co nabízel večerníček. Na pozadí každé epozody je jednoduché schéma. Zlomyslný podnikatel Trautenberk hledá způsob, jak zbohatnout na cizím neštěstí. Poté je vše různými zrůdnými způsoby požalováno Krakonošovi a nakonec následuje tvrdý trest a obecné ponaučení. Můžeme se pouze dohadovat, která strana vlastně ztělesňuje dobro a která zlo. Trautenberkovi metody jsou skutečně mnohdy ortodoxní, ale to neustálé bonzování a žalování...Jako bych o něm v dějinách ČSR už párkrát slyšel... Jedná se však o pohádku, tak proč to brát až tak vážně. I dnes se nad některými díly s chutí zasměju. Ilja Prachař je v roli Trautenberka naprosto úžasný. 4* (16.08.2012)

Čím jsem starší, tím víc je mi Trautenberka líto. V každém díle byl dětem sypán do hlaviček metaforicky zpracovaný Vítězný únor, kdy hnusný kapitalista (Trautenberg) čelí a následně podléhá soustředěnému tlaku stran Národní fronty (dělnická třída - Kuba, Anče, zemědělci - sojka, hajnej, pracující inteligence - Krakonoš). Uznávám, že zařazení Krakonoše mezi pracující inteligenci je sporné, možná by to byl spíš zemědělec. Ale zase na druhou stranu, to čarování určitou inteligenci vyžaduje. A podobně jako byl problematický skutečný Únor, i v tomto Večerníčku je buržouství Trautenberkovo problematické, není to žádný drsný kapitalista, vždyť on je v podstatě chudák. Doma si nemůže ani pípnout, aby ho Anče dost nevybíravě neusadilo nějakou peprnou odmluvou. A Krakonoš je taky pěkný ptáček, dobrý je ten díl, jak říká, tak co bych dnes Trautenberkovi provedl... (20.08.2011)