Krkonošské pohádky

Náš nejlepší večerníček, ovšem pouze ten pro ty trochu odrostlejší děti. (Pro ty menší je to Maxipes Fík a pro ty nejmenší asi Krteček...) Ale rozhodně tenhle jediný neanimovaný večerníček patří po třiceti letech od svého vzniku do zlatého fondu českých pohádek. Kupodivu neruší (tedy hlavně mě, dospělého diváka) ani průhledná ideologická dobová premisa o modelově hodných poddaných a zlé (a ještě ke všemu německé) vrchnosti. Škoda jen, že nebylo natočeno více dílů... (26.01.2007)

Poctivě pracující sudetský malorolník je vykořisťován třemi nefachčenky. Byť těmto jedincům, hendikepovanému myslivci, přidrzlé děvečce a chasníkovi s intelektem nahnilého manga poskytuje plat, byt i stravu, neustále mu dolejzají za jakýmsi lesním vílem, který s logikou všech podobných trampů považuje činorodého sedláka za masňáka. K jeho pokoření používá řadu prostředků, jako je pokřivená marx-leninská ideologie, u Berii vyškolený fógl a všemožné čmoudíky. Je až k zamyšlení, kolik třídních nepřátel dokázali tvůrci narvat do jednoho Prachaře. Kulak, podle jména a ohozu i nácek, protidělnicky smýšlející škudlil - se divím, že mu na počest milých vzpomínek na proces se Slánským nenechali obšvicnout šidítko a nasadit jarmuli....A stejně byl Krakoš větší svině. (27.04.2012)

Pěkné poměry vládly v Podkrkonoší- takhle dokonalý sociální program pro zaměstnance neprosadil ani welfare state. Proč například činí Anče a Kuba Trautenberga soustavně zodpovědným za organizaci a úhradu jejich svatby a zřízení obydlí? Za deset let by se naskytl následující obrázek: každoročně se scházející tripartita ve složení Krakonoš- manželská dvojice- zaměstnavatel by prosadila, že lineárně narůstající počet členů Kubovy rodiny znamená vystěhování Trautenberka do potemnělého, skrovného přístěnku, kde se denně může o hladu modlit za přežití. Na dvoře vřískajících deset potomků, míhajících se mezi ostatní havětí. Ančiny korálky granátky, dar od Krakonoše, by jedno z dětí mělo v uších, druhé v nose, třetí by pastelkou kreslilo Trautenberkovu karikaturu na nádherná kachlová kamna, čtvrté by trhalo sojce pírka a zbylých šest Krakonošovi vousy. Anče s Kubou, v kožiších z muštelky, by prohlíželi kalendář a vybírali jméno pro jedenáctého potomka, kterého by posléze obdržel hajný i s kočárem aby denně urazil vycházkou trasu Vrchlabí- Jilemnice a zpět. A tak by se zde hezky žilo v duchu odborářského sociálního programu do doby, než by jednou zapomněli odebrat hajnému střelnou zbraň. (07.04.2013)

Netuším zda mají tyto pohádky nějaký lidový základ (sand kromě postavy samotného vládce Krkonoš), ale všech dvacet příběhů bylo povedených. Samozřejmě tu máme zlého pána Trautenberka jemuž slouží Anče, Kuba hajnej a kteří často musí dělat věci nejen proti právu, ale i proti přírodě. naštěstí Krakonoš o všem ví a pokud je náhodou na jiné straně hor, má sojku bonzačku :-) ! Je s podivem, že jsem až hodně pozdě identifikoval k Krakonošovi pana Peterku, kterého jsem jinak znal bez plnovouzu z různých minirolí v socialistických komediích. Myslím, že se nepletu, když řeknu, že Krakonoš byla jeho životní role stejně jako pan tau Otto Šimánka. Jistě by se v této pohádce dalo najít lecos dvojsmyslného ohledně vykořisťovatele a vykořisťovaných, nicméně na tento večerníček budu vyjímečně nahlížet optikou dětských let. A že jsem se na Krakonoše vždy těšil !!! A třeba díl se pstruhy, kompleteně točený ve studiu.. klobouk dolů. 4 zlaté vysázené na stůl. * * * * (19.04.2015)

Seriál si odlehčenou formou bere na paškál strasti podnikaní v podkrkonoší na sklonku osmnáctého století. Dobová fraška poukazuje na rozrůstající vliv socialismu přicházejícího ze západní Evropy. Ten je patrný zejména ve vzpurném chování zaměstnanců zahraničního investora Trauten Berga. Jeho zaměstnanci (zde pokojská Anna, správce Jakub a hajný, jehož jméno není uvedeno) nemají tolik ideologického zastání, nemají opěrné berly v odborech a v zmíněném učení, v myšlence socialismu, pokouší se tedy alespoň o drobné sabotáže. Kolektivizace je teprve netušenou metou, ačkoliv divák znalý dějin již ví, že to k ní pomalu a jistě směřuje. Zcela výmluvná je například pasáž, kdy svým poškozováním majetku zaměstnavatele v rámci třídního boje donutí jmenovaného k převedení části toho majetku, v tomto případě vejminek, kde budou Anče s Kubou po svatbě (kterou jim bezbranný zaměstnavatel Trauten Berg musí zaplatit do posledního krejcaru) bydlet. Dehonestace kapitalismu je zde patrná už jen pouhým vylíčením podnikatele Trauten Berga jako despotického šovinistického skrblíka, který přehnaně kalkuluje se svými investicemi. Seriálu dominuje tzv. Krakonoš. Zde se vlastně tvůrci už ani nesnažili o nějakou tu personifikaci, jen nám rovnou naservírovali postavu samotného Bedřicha Engelse. Jen s pojetím první i druhé internacionály dělají doslova cavyky a představují ji formou pohádkových metafor. Tu Engels alias Krakonoš přičaruje mlhu, tu krupobití apod. Již klasikové marxismu-leninismu věděli, že budování socialismu bude radostné, ale že to bude taková komická groteska, to nikdo netušil. Ale nyní můžeme společně s tvůrci říct, že ne, že tady se povedlo a bylo to velmi zábavné. Humor shledávám především v tom, že všechny socialistické tendence soudruha Krakonoše končí nikoliv rozvrácením ekonomických aktivit a zájmů investora, nýbrž jen v ztížení výkonu přidělené práce investorových zaměstnanců. Lapidárně řečeno: Vždycky jím tím vymýšlením pičovin jen přidělal práci. -A pak, že je pohádka fikce, ty vole. (04.01.2014)