Karetní hráč

Dario vždy patřil k mým nejoblíbenějším režisérům a řadu jeho filmů mám velice rád. Tady však musím souhlasit s některými názory, že tento film patří mezi ty jeho slabší kousky. Zatímco většinou jeho gialla (a ne jen ony) oplývali skvělou atmosférou a propracovaným scénářem, tak tady se značně polevilo a to skoro na všech frontách. Pořádnou dávku napětí aby tu člověk pohledal a ani práce s kamerou už nebyla tak solidní, jako tomu bývalo dobrým zvykem. Nevím, snad si Argento vybral slabší chvilku, ale i tak se mu s vypětím všech sil podařilo ukočírovat vše tak, aby z toho vznikl alespoň průměrný kousek. Pravdou je, že začátek mě moc neoslovil, ale jakmile proběhla druhá vražda a režisér nám ukázal i ony „únosy“ potencionálních obětí, začala se tu a tam objevovat i slušná atmosféra. Ta se však začala stupňovat až ke konci filmu, což byla velká škoda. Místy se tu totiž vyskytovalo dost nudných pasáží a zbytečných dialogů, které jen zdržovaly od již tak nepříliš záživného tempa příběhu. Naštěstí nechybí pěkné děvčata (i hlavní hrdinka stála za hřích), takže se bylo na co dívat. Přece jenom však dávám přednost klasickému giallu a postupné detektivní práci. Hrát poker přes PC a být ochuzen o detailní záběry jednotlivých mord scén – to mi vadilo asi nejvíce. 50% (05.05.2010)

Z hlediska zobrazeného násilí velmi umírněný Argento, kdy především mučení dívek a amputace částí jejich těla jde mimo kameru. Mrtvoly jsou jako živé, což má na svědomí odborník na speciální efekty, Sergio Stivaletti. Cunningham je zasmušilý a po většinu doby vážný, přesto má jisté sympatie. Nechybí Argentovy oblíbené barvy - žlutá a červená, zejména v bytě inspektorky, než je po zhasnutí vystřídá třetí barva - modrá. I přes délku má film slušné tempo. Nejlepší scéna je objevení hráčova doupěte, své kouzlo má i použití rybářského háku. Kdysi jsem byl spokojenější také proto, že závěr jsem si i po letech kupodivu pamatoval. Hodnocení ponechávám. (17.07.2023)

No, napodruhé se mi to teda už líbilo víc. Nesporným faktem je, že Argento prostě vyměkl a to dost, od půlky filmu jsem přemýšlel, jestli už se, co se týče těch trošku tvrdších scén, které se mi na jeho filmech (Inferno, Opera, Suspiria např.) tolik líbily, autocenzuruje sám, nebo jestli to měl zakázáno "zhora". Film totiž takřka nic neukáže, až na posledních cca 20 minut se všechno, co by určitě stálo za pohled (a je mnoho lidí, který se právě proto na nejen Argentovy filmy koukají), děje mimo záběr kamery, což je dost škoda. Zas tak špatný film, jak by se z bodování či komentářů mohlo zdát, to zase není. Rozhodně to v rámci Argentovy tvorby dopadlo lépe, než Fulciho "Smrtící spona", zde Fulci opravdu klesl na dno, Karetním hráčem sice Argento ke dnu klesá, ale ještě ho nedosáhl. Prvních tak zhruba dvacet minut se atmosféra docela dobře rozjíždí - hrát pokra s pohledem na spoutanou vřískající dívku asi není žádná lahůdka, pak ale přijde docela velké zvolnění a znudění, kdy vám (tak zhruba v půlce filmu, nebo ještě před ní) dojde, kdo je "zahradníkem" (čti vrahem), aby se to pozvolna dokodrcalo k závěrečné partičce pokru na kolejích, která už zase stojí za to. Takže shrnuto sečteno, je to trošku drsnější krimithriller. K tomu má film ještě docela dobrou hudbu a hlavní hrdinku, která není prvoplánovitě hezká ale právě to ji dělá okouzlující - její krása se projevuje až na druhý delší pohled...... (28.01.2009)

Dario Argento sa v novom tisícročí ani nesnaží nejako zaujať, spolieha sa na svoje meno a prestíž, ktorú si vydobyl svojimi majstrovskými dielami zo 70. a 80. rokov. Ale to nestačí. A ak si do svojej filmografie bude pridávať takéto len tak tak priemerné kúsky, bude si tu svoju prestíž musieť zachraňovať. (07.05.2013)

Dario Argento je neodmysliteľnou súčasťou v rebríčku mojich najobľúbenejších režisérov. Silne ovplyvnil môj filmový vkus predovšetkým svojim triom famóznych snímkov "Phenomena", "Suspiria" a "Inferno". Získal si môj obdiv a rešpekt, ktorý mi nedovolí prvoplánovo kritizovať ani jeho ďalšie filmovové diela. Tento Talian ešte nepatrí do starého železa. Je to režisér a scenárista, na ktorého proste nedám dopustiť. Na rozdiel od niektorých tunajších užívateľov som okúzlený aj jeho neskoršou tvorbou z nového milénia, do ktorej spadá aj titul "Kartový hráč" (Il cartaio) z roku 2004. Nie je to síce taká pecka ako jeho staršie diela, ale moje očakávania maestro Argento splnil. Pre niekoho je to podpriemerný krimi thriller, no pre mňa to je veľmi obstojné talianske retro giallo. *** (15.07.2023)