Fontána

Vím, že si tím asi nijak nezvýším popularitu, ale pro mě byla Fontána jedním z největších zklamání roku. ____________ Jeden můj kamarád, podobně zklamaný, ji komentoval trefně: "Dokud Aronofsky točil, o tom, co zná a kde žije, tak byl výborný. Ale pak začal jezdit po festivalech a všude mu říkali, že je nový Kubrick, a on tomu uvěřil a natočil film úplně o všem, o celém vesmíru a smyslu života. Jenomže pro lidi, kteří už viděli víc filmů a četli víc knížek to není žádné veledílo, ale slabikář pro děti". _________ Nesouhlasím s tím komentářem úplně (i když mě pobavil), protože Fontána se zjevně nelíbí jenom těm nezkušeným teenagerům a navíc mám ještě daleko do toho pohrdat jejich vkusem. Jenomže Fontána je jednak naivně stylizovaná podle prefabrikovaných spirituálních pohlednic a obálek pouťové esoterické literatury, a její vyprávění kombinuje chladné konstruktérství ve snaze útočit co nejvíc na city.____________ Nelíbí se mi ani okázalé myšlenky, ani okázalé emocionální scény, ani okázalá estetika. Vím, že je do toho filmu autory hodně vloženo a mnozí diváci si z něj dovedou hodně vzít. Ale pro mě to není. (25.12.2007)

Vizuální esej, audiovizuální vlnka romantického příběhu. Napsal bych sto krásných slov, abych se silně nedotkl Aronofskyho srdce, ALE vydal jsem se během jeho filmu na spletitou cestu, při které jsem nepodlehl tak naplno, abych se do toho dle snímku bezmezně zamiloval. Ale i tak mě Aronofsky dostal. (21.02.2012)

Podmanivé sci-fi, které mě upoutalo ke křeslu a jen sem sledoval tuhle vizuální nádheru v plné své kráse spolu s výborným hudebním doprovodem. Vypráví příběh o smyslu života, který nutí k zamyšlení. Z filmu je patrný Aronofskyho styl a jde o další film po Reqieum pro sen, který se od ostatních nepatrně liší. Někdo může být už znechucen po pěti minutách a jiný o něm dokáže přemýšlet ještě dva týdny po jeho shlédnutí. Ovšem právě vyjimečnost Aronofskyho filmů nepůsobí moc na diváky jako kinové lákadlo, což dokazují dosavadní tržby tohoto filmu, které sotva stačí na to aby pokryli natáčecí náklady. Jeho filmy jsou neuvěřitelně originální a nutí k zamyšlení nicméně z druhé strany jsou i poněkud depresivní, což právě pro většinu diváků, kteří se přišli do kina pobavit a zpříjemnit si den nepůsobí moc dobře. Mě ale film moc bavil. Upoutal mě jeho příběh, celkové zpracování a samozřejmě výborné herecké výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana z kterého se stává stále pomalu ale jistě herec první kategorie. Takže závěrem. Pokud vám už lezou krkem všechny "zábavné" pubertální komedie pro teenagery tak vám Fontánu doporučuju. Věřte mi, že na tenhle film jen tak nezapomente a budete se nad ním ještě dlouho zamýšlet. (05.04.2007)

Aronofsky se opět snaží úchvátit jak jinak než obrazem a zvukem a opět mu to prochází s ladností mistra, kdy po syrovém Pi a krutém Requiemu za sen přichází poetická, audiovizuální báseň zvaná Fontána, u které mimo jiné zjistíme, že odhadnout ve filmech přesnou hranici mezi filozofií/pseudofilozofií a uměním/kýčem je dosti subjektivní a spíše věc osobního vkusu každého jednotlivce... Zpět k Fontáně - zdánlivě komplikovaně rozjíždí 3 příběhy, které ale směřují k jednomu nevyhnutelnému konci a jedné, poměrně doslovné pointě. Problém vidím v trošku lacinném tlačení na slzičky, ona umírající osoba by vypadala a chovala se naprosto jinak, ale budiž, tato hra na efekt podpořená neuvěřitelným vizuálnem docela funguje... 8/10 (17.08.2008)

Ako sa Hugh Jackman naučil hrať a voňať fialky odspodu, alebo 90-minútová odpoveď na otázku, prečo nás fascinujú filmy. Pre mňa osobne jeden z najsilnejších diváckych zážitkov vôbec. Komentár píšem hodinu po odchode z kina a ešte stále mám zovreté hrdlo a premáham búrku pocitov, ktoré mi od prvého záberu filmu až do záverečných titulkov vháňali slzy do očí a spôsobovali vnútornú triašku. Už dávno som si nebol taký istý hodnotením 100%, pretože toto je po všetkých stránkach dokonalé filmové dielo. Príbeh sa originálnou formou vyjadruje k absolútne zásadným životným otázkam. Nie je ani prostoduchý, ani príliš komplikovaný a má pochopiteľnú, no nie prvoplánovú symboliku. A predovšetkým nepotrebuje dovysvetľovávať a chronologicky usporiadavať, treba ho len a len precítiť. Mne sa to podarilo aj vďaka úžasnej audiovizuálnej stránke, vynikajúcej hudbe a, čo ma prekvapilo najviac, výborným hereckým výkonom. Že dobre hrajú Rachel Weisz a Ellen Burstyn, to už je tak trochu štandard, ale oduševnený výkon Hugha Jackmana ma ohúril. Po jeho nemastnom-neslanom výkone v Dokonalom triku som si už myslel, že dokáže zahrať len vystrkovanie adamantiových pazúrov, ale to, čo predviedol vo Fontáne, by si zaslúžilo minimálne nomináciu na Oscara. Tlieskam a neviem sa dočkať opakovaných zhliadnutí. (11.06.2007)