Fontána

Natočit film o nesmrtelnosti už je nějaký kumšt, ještě když se do toho opře režisér Darren Aronofsky, který mě neméně překvapil už filmem Rekviem za sen a to co jsem od něj čekal jsem prakticky v tomto filmu dostal. Fontánu točil bezmála 6 let, kvůli tomu téměř zešílel a dokonce ji málem ani nedotočil. Proč? Prvně mu Warneři dali 70 milionů...postavily se kulisy a pak se od projektu odstoupilo. Brad Pitt, který původně měl financovat projekt od něj odešel a nechal režiséra na tenkém ledě...ten si uvědomil, že bez pomoci tak velký film jako prvně byl jen tak nenatočí tak se ho rozhodl přepsat a ani za třetinu nechal natočit zrovna Fontánu. Ale proč ji natočil když už předem věděl, že Fontána nedokáže na sebe vydělat? Tak epický a přitom příběh plný nesrovnalostí, myšlenkových pochodů a lásky se jen tak nevidí. Sice jsem při sledování měl v příběhu opravdu velký bordel, ale to zalepily naprosto odzbrojující herecké výkony Hugha Jackmana (který po X-menech překvapil o to víc svým citem na samotný film) a Rachel Weisz (dlouhodobá přítelkyně samotného režiséra) a samotná hudba, která příběh správně vyburcovala k naprosto dokonalé atmosféře. Darren Arnofsky tímto filmem chtěl zřejmě předat poselství budoucím generacím v podobě pro něj jednoduchého příběhu. I když pro něj jednoduchého já jsem nad tím musel po shlédnutí neustále přemýšlet a i když mě uchvátila hudba a herecké výkony, právě ten příběh, mě nutí se na samotný film podívat znova a znova a zřejmě od toho čekám hodně, ale stejnak neodstanu nic víc než prvotní nadšení a v tom je právě kouzlo jeho filmů. (09.03.2007)

Vizuální esej, audiovizuální vlnka romantického příběhu. Napsal bych sto krásných slov, abych se silně nedotkl Aronofskyho srdce, ALE vydal jsem se během jeho filmu na spletitou cestu, při které jsem nepodlehl tak naplno, abych se do toho dle snímku bezmezně zamiloval. Ale i tak mě Aronofsky dostal. (21.02.2012)

Nádherný film, ke kterému jsem se pohříchu dostal až po deseti letech... Úspěšně balancující mezi mainstreamem a artem, mezi rozmáchlou sci-fi a komorním melodramatem. Hudba Clinta Mansella je zase jednou fantastická, vizuál místy hraničí s kýčem, ovšem vzhledem ke snaze vyjádřit se k základním otázkám života je to vlastně adekvátní. Jackman mile překvapil a moje oblíbená Rachel Weisz ne, zahrála standardně skvěle. Co ale z Fontány dělá skutečné mistrovské dílo, je katarzní podání myšlenek, které přesahují standardní "láska všechno přemůže", když ukazují, že nepřemůže, ale že to nevadí. Boj se smrtí nelze vyhrát, ale k blížícímu se konci lze přistoupit i důstojně a s pokorou, což je tím největším vyjádřením lásky k odcházejícímu, jakého člověk může dosáhnout. A jestli film dokáže poutavou formou předat takovou myšlenku, tak už nevím, co bych měl od něj chtít víc. (05.06.2017)

Podmanivé sci-fi, které mě upoutalo ke křeslu a jen sem sledoval tuhle vizuální nádheru v plné své kráse spolu s výborným hudebním doprovodem. Vypráví příběh o smyslu života, který nutí k zamyšlení. Z filmu je patrný Aronofskyho styl a jde o další film po Reqieum pro sen, který se od ostatních nepatrně liší. Někdo může být už znechucen po pěti minutách a jiný o něm dokáže přemýšlet ještě dva týdny po jeho shlédnutí. Ovšem právě vyjimečnost Aronofskyho filmů nepůsobí moc na diváky jako kinové lákadlo, což dokazují dosavadní tržby tohoto filmu, které sotva stačí na to aby pokryli natáčecí náklady. Jeho filmy jsou neuvěřitelně originální a nutí k zamyšlení nicméně z druhé strany jsou i poněkud depresivní, což právě pro většinu diváků, kteří se přišli do kina pobavit a zpříjemnit si den nepůsobí moc dobře. Mě ale film moc bavil. Upoutal mě jeho příběh, celkové zpracování a samozřejmě výborné herecké výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana z kterého se stává stále pomalu ale jistě herec první kategorie. Takže závěrem. Pokud vám už lezou krkem všechny "zábavné" pubertální komedie pro teenagery tak vám Fontánu doporučuju. Věřte mi, že na tenhle film jen tak nezapomente a budete se nad ním ještě dlouho zamýšlet. (05.04.2007)

Složitá filozofická alegorie? Jenom zdánlivě. Snadným klíčem k pochopení jsou Aronofskyho zážitky z posledních let a jeho obavy ze smrti blízkých. ´Fontána´ je silná výpověď o smíření se smrtelností, příjemně mixnutá silným příběhem lásky. A i pro diváky, kterým je nějaká výpověď zcela u zadku, platí, že stejně jako ´Fontána´ je až téměř meditativnám a vizuálně propracovaným počinem, je třeba si pro její plně docenění při sledování udělat také meditativní náladu, sledovat jí hezky v klidu, v příšeří kina, či doma po západu slunka. Rozhodně ne za plného světla, s flashovými odlesky na obrazovce, při žehlení či jako zvukovou kulisu při práci s občasným "informativním" pohledem (no mám takové známé :o)). Hugha Jackmana jsem do dneška poněkud přehlížel, ale tady mě ohromil svým procítěným hereckým projevem, kdy jsem mu věřil každou emoci. A díky bohu za tu - okolnostmi a omezeným rozpočtem vynucenou - komorní náladu celého filmu. Původně zamýšlené bitvy několikatisícových armád a vesmírných korábů by z tohoto křehkého filmu učinily naprostý paskvil. (15.05.2007)