Fontána

Jako celek není film příliš výrazný, ovšem jeho významnost a genialita vygraduje posledních asi 20 min. Tam jsem měl jedno velké DEJA VU, kdy mi Aronofsky zprostředkoval zážitek a poznání přesahující hranice všednosti. Zde jsem znova, poprvé v mém životě, zažil prožitek totožný s několika prožitky změněného vědomí a vnímání, kontaktu s Bohem a duchovní přesah běžné smrtelníkovi existence. V tomto směru, dá se říct, jde o nejlepší film, jaký jsem kdy viděl ... ovšem ono těch posledních 20 min plných světelného orgasmu poznání a klidu pro mne ani není filmem, spíše duchovním prožitkem ... Opravdu výjimečný kousek!! (25.12.2012)

Fontána je jeden obrovský vizuální a hudební zážitek s úžasnými hereckými výkony (především Jackman je neuvěřitelně dobrý). Kromě toho je to ještě velmi smutný film s obrovskou otázkou, jestli je lepší prokázat lásku druhému člověku tím, že se ho pokusíme zachránit nebo s ním budeme každou chvilku po zbytek jeho života. Já osobně bych si s tím nevěděla rady. (13.03.2007)

Tak ve srovnání s Matkou se mi Fontána až tak moc nelíbila, ale přesto jde o zajímavý a netradiční film, který zaujme, ale koule vyloženě neurve. Skvělý Hugh Jackman a krásná Rachel Weisz, biblické odkazy, skvělé scény s Mayemi, hezké obrazy i slušná výtvarná stránka, ale přišlo mi to trošku roztahané i na 90 minut, Není to můj žánr, takže neutrální 3 vyzařují spíše spokojenost. 65% (08.11.2017)

Pociťoval jsem naprosté chvění a nevím proč. Plakal jsem a nevím proč. Byl jsem u závěrečných titulků naprosto mimo a nevím proč. Film na mě zaútočil, ne tím co zobrazoval, ale tím přesahem, který můj rozum nedokázal zpracovat, ale mé emoce ano. Doteď nevím, co to vlastně bylo, ale třesu se doteď. Analogie s Kubrickovou Vesmírnou Odyseou je myslím na místě. Fascinující transcendentální zážitek, kterému nerozumím, ale o to je pro mě působivější. PS: Opravdu nedokážu rozhodnout kolik hvězdiček tomuto filmu dát, proto nechávám bez hodnocení. (27.03.2007)

Nádherný film, ke kterému jsem se pohříchu dostal až po deseti letech... Úspěšně balancující mezi mainstreamem a artem, mezi rozmáchlou sci-fi a komorním melodramatem. Hudba Clinta Mansella je zase jednou fantastická, vizuál místy hraničí s kýčem, ovšem vzhledem ke snaze vyjádřit se k základním otázkám života je to vlastně adekvátní. Jackman mile překvapil a moje oblíbená Rachel Weisz ne, zahrála standardně skvěle. Co ale z Fontány dělá skutečné mistrovské dílo, je katarzní podání myšlenek, které přesahují standardní "láska všechno přemůže", když ukazují, že nepřemůže, ale že to nevadí. Boj se smrtí nelze vyhrát, ale k blížícímu se konci lze přistoupit i důstojně a s pokorou, což je tím největším vyjádřením lásky k odcházejícímu, jakého člověk může dosáhnout. A jestli film dokáže poutavou formou předat takovou myšlenku, tak už nevím, co bych měl od něj chtít víc. (05.06.2017)