The Fountain
Fontána
The Fountain
Režie:
Darren AronofskyScénář:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrají:
Hugh Jackman, Rachel Weisz, Ellen Burstyn, Mark Margolis, Stephen McHattie, Fernando Hernandez, Cliff Curtis, Sean Patrick Thomas, Donna Murphy (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Americký nezávislý tvůrce Darren Aronofsky natočil podivuhodné sci-fi drama o hledání lásky až za hrob, o věčnosti lidské duše a o smrti vnímané jako akt stvoření. V příběhu se prolínají tři časové dimenze. V té současné se vědec Tommy snaží objevit lék na rakovinu, na niž umírá jeho milovaná žena Izzy. Ta píše knihu Fontána, odehrávající se v 16. století za vlády královny Isabely, pro kterou dobyvatel Tomas hledá v mayské džungli biblický strom života, jehož míza zajišťuje nesmrtelnost. A třetí časová rovina nás zavádí do daleké budoucnosti, v níž se vesmírný cestovatel Tom snaží oživit svou ztracenou lásku. V hlavních rolích této obrazově vytříbené filmové fantazie uvidíme Rachel Weiszovou a Hugha Jackmana. (Cinemax)
(více)Recenze (1 775)
Po Requiemu za sen zklamání, ale tento film je zase něco jiného. Jaké by to bylo žít nekonečně? Nevíte? Podle tohoto filmu žít jen ve vzpomínkách na to, co jste prožili. Film je jako jízda vlaku do tunelu (1h a 30 min na ten tunel koukáte během jízdy a pak projedete tunel za 5 vteřin ) = film je prostě utahaný jako mula na sluníčku. Alle hloubku to má. ()
Moje najnovšie sklamanie, Aronofsky je čudný režisér ale dúfal som, že s hercami typu Jackman a Weisz to bude príjemné dielo, no ostal som zaskočený, pretože tak debilne vymyslený príbeh som dávno nevidel. Dve * tomu nedám už len kvôli spomínanej dvojici. Škoda no. 55% ()
Zdá se mi to jako taková variace Jacksonova pevného pouta, jen s tím rozdílem, že toto má omnoho temnější atmosféru. Já osobně preferuji z těchto dvou filmu právě pevné pouto, nakonec ale asi bude záležet na každého vkusu. Mé hodnocení dávám naprosto IMO, protože film má nepopíratelné kvality, perfektní herce, super námět, a vynikající zpracování. Navzdory tomu všemu bych si ale film pravděpodobně již nikdy nepustil, protože to zkrátka není téma zrovna pro mě. ()
V době, kdy jsem se chystala do kina na Fontánu, jsem ještě nevěděla, jaké emotivní a hluboce zasahující filmy Darren Aronofsky točí a tak mě tenhle filmový zážitek naprosto vyvedl z míry. Po skončení projekce jsem měla pocit, jako by mě přejel vlak. Fontána je film, pro který je nejlepším adjektivem slovo KRÁSNÝ. Ano, je to krásný vizuální zážitek od začátku až do konce. Hugh Jackman a Rachel Weisz hrají úžasně, kamera doslova dělá divy svými close-up záběry a vše podbarvuje nádherná hudba Clinta Mansella. Děj je rozdělen do tří se sebou navzájem souvisejících úrovní a la minulost-současnost-budoucnost, které vás sice na začátku budou pěkně mást, ale ke konci se vše složí dohromady v kompaktní celek. A navíc, výbušnější směs emocí jen tak někde nanajdete. Fontána není film, určený k zaplácnutí nudného odpoledne, je to něco, nad čím budete ještě hodně dlouho přemýšlet. Víc slov nemám, skládám Aranofskymu hlubokou poklonu. ()
Jeden tady bouchne za pět * a hnedle všichni trádá a hodnotí jak pominutý. Nějak jsem pomuhle filmu nepřišel na chuť a divím se, že má tak vysoké hodnocení (80% - 17131). Ani se nedivim, že sem 1/3 prospal (nudou). Leč, je to jen názor, vždyť žijeme v demokratickém státě 21.století, ne? 25% ()
Pekný film, ale mňa obišiel. ()
The Fountain jsem oddalovala, jak jen to šlo a dělala jsem chybu. Podle popisu to na mě působilo jako zmatená romantická sci-fi slátanina, kterou nemůžu nikdy pochopit. Během projekce se můj názor rychle změnil. Až tak nepochopitelné to nakonec nebylo. Naopak, Aronofsky dokázal vše krásně spojit, objasnit a rozuzlit a mně už nezbývalo nic jiného, než se utápět v slzách nad osudem manželského páru, který stvořili snad ti nejlepší herci, kteří ho stvořit mohli. Takhle jsem nebrečela ani u Titanicu, ten je proti tomuhle pohádka pro děti. Dalším neuvěřitelným elementem byla hudba, která mě už jen zmačkala do malé kuličky a odhodila do rohu pokoje. Skutečně, dlouho jsem silnější film neviděla. ()
Verdikt: Poprve nevim co napsat, nevim proc me to pohltilo, nevim proc davam maximalni mozne hodnoceni, nechapu jaktoze zde ma film nyni celych 90%, netusim proc veta, kterou rika Izzy: ''You shall wear it when you find Eden, and when you return, I shall be your Eve.'' se mi v hlave opakovala celou cestu domu i ted...? Diky, pane Aronofsky! ()
Pokud některý film dokáže zachytit krásu, pak je to Fontána. A nemluvím zde o povrchní kráse, kterou především ve třetí, budoucí časové rovině Fontána disponuje. Na myslím mám vnitřní krásu, a to tu, která dokáže diváka jak rozplakat, tak extázně rozveselit nebo uvrhnout do nelítostné deprese. Záleží na tom, v jakém rozpoložení na film divák jde. V tom nejlepším případě zažijete všechny tři možnosti a dočkáte se nevídaného diváckého zážitku. Darren Aronofsky mi dokázal, že je velkým filmařem, který tvoří malé, ale pozoruhodné věci a zároveň přebíhá mezi jednotlivými filmovými žánry. V tomto případě zvolil originální love-story zasazenou do pseudofilozofického kabátu, který je ale tak pěkně na pohled a myšlenkově jasný (i když neobjevný), že nemohu, než spolu s polovinou diváků žasnout. A stojí za to poslechnout si i skladbu v titulkách, která mě dojímá svou emocionální hloubkou, ale zároveň viditelnou jednoduchostí. Jako celý ten film. V jednoduchosti je síla. /Zajímavost: V jedné scéně Aronofsky cituje jiný film o rakovině Ikiru od Kurosawy/ ()
Moje očakávania boli riadne vysoké, ale to čo som videl som nečakal ani náhodou. Fontána je filmom úplne odlišným od všetkých, ktoré som kedy videl. Dokonalé zrežírované prelínanie 3 časových rovín, nádherná hudba, vynikajúce herecké výkony a úžasné obrazy. Fontána už vlastne ani nie je filmom, ale nádhernou filmovou básňou, ktorej sledovanie bolo pre mňa skutočne mystickým zážitkom. ()
Fontána vás přivede do světa, kde barvy a hudba mají nejvyšší smyl a kde naše smysly a náš cit jsou to nejduležitější. ()
Vizuálně dokonalé, emotivně podmanivé a vypravěčsky příliš komplikované. ()
Asi bych ani nemel tento film komentovat, protoze je to snad po Vetrelci 1 a Planete opic muj nejnovejsi sci-fi snimek, ktery jsem videl. Tento zanr opravdu nemusim ( to je vsak jen muj problem ). Urcite se jedna ale o zajimavy film a chapu, ze je z nej spousta lidi unesena, coz treba nechapu u Krvaveho diamantu, ktery jsem videl rano:-)! ()
Nevim jestli to tak přišlo jenom mě, ale nezahrál to Hugh Jackman uplně dokonale..? Vážně jsem mu to celý na 100% věřila, přišel mi v té roli naprosto přirozený.. stejně tak Rachel Weisz, která v hereckém výkonu stojí jenom těsně za Jackmanem. Takhle hezkej romantickej sci-fi filmek jsem neviděla od doby Osudovýho doteku. Ikdyž pro mě je pořád Osudový dotek na prvním místě a Fontána je malilinko pozadu, protože byla přeci jenom o něco zmatenější a je tam o hodně víc prvků sci-fi. Ale je to rozhodně působivá podívaná pro všechny, kteří si občas rádi zahnou ze všední reality do trošku neobvyklých, poetičtějších a mysterióznějších cest života.. ()
na některé filmy je pět hvězdiček málo.... ()
Tak vůbec nevím co si o fontáně myslet. Asi nemám dostatečnou mozkovou kapacitu, abych rozpoznal všechny náznaky a podobenství, takže nemůžu posoudit jestli to byla opravdu filozofická báseň na téma život, láska a tak podobně nebo pouze samoúčelná rádoby filozofický, ale v jáýdru prostý film. Proto sem o tom radši moc nepřemýšlel a zaměřil sem se na vnímaní skvělých hereckých výkonů a dokonalého audiovizuálu. Hlavně Hugh Jackman mě svým výkonem dost překvapil. Nejvíc se mi líbila současná rovina, u které sem skoro celou dobu popotahoval, Tommyho z budoucnosti sem moc nepochopil a Tomas ve Španělsku 16. století byl taky docela fajn. Váhal sem mezi 4 a 5*, ale nakonec rozhodlo to, že sem prostě celý příběh a jeho vyvrcholení tak úplně nepobral. Asi si to budu muset dát znovu až intelektuálně povyrostu :) ()
Tak, a konečně jsem jej viděl. Hodně dlouho byl v mém trezorku s filmy, které jsem chtěl viděl, ale nijak zvlášť jsem po něm netoužil. A to byla taky velká chyba. Naprosto mě dostal svým charakterem a svým mixem žánrů, jako se mi jen tak nestává. Vinikající hudba. Ta byla přímo okouzlující a majitelé soundtracku k Fontáně jsou velkými boháči. Herecké výkony byly skvělé a samotný příběh, to byl monstrózně kvalitní výkon. Efekty byly jako ze sna... Škoda jen, že top 10 nelze rozšířit na top 20. Tenhle film by si tam své místo jistě našel... 5* je povinností. 5* ()
Nádherný film, který vás ohromí jak s vizuální stránky, tak skvělou hudbou a výbornými hereckými výkony (oba hlavní protagosnisty jsem do tété doby trochu přehlížela, musí to co nejdřív napravit a kouknout se na nějaké jejich další filmy). Mě ale nejvíc zaujalo to něco navíc, co tento film obsahuje. Ať je to propojení všech tří příběhů nebo láska mezi Tommym a Izzy, kdy on nechce pochopit co ona už pochopila, že přišel její čas a není možné proti tomu bojovat. Ještě dlouho po shlédnutí jsem musela nad tímto filmem přemýšlet a už se těším jak se na něj znovu podívám a vychutnám si jeho magickou atmosféru. ()
Po dlouhé době musím říct - na tohle jedna projekce nestačí... Pocity se ve mně rozvalují a podotýkám že už dlouho nedal mé hlavě tak film zabrat....až na úplném konci jsem si vydedukoval jedno základní poselství - je zbytečné hledat a přát si nesmrtelnost; důležité je využít chvíle která je právě teď, protože co má stát, to se stane. Každopádně je tam toho ještě víc, a proto rozhodně potřebuju ještě aspoň jedno zkouknutí, i když něco mi říká, že tohle je film, na kterém je pořád co hledat....Audiovizuální zážitek chválí všichni, takže můžu jen s otevřenou pusou pokývat hlavou a zalitovat, že jsem to neviděl v kině - to musí být NĚCO! Po třech zkouknutých Arofonskyho filmech se začínám těžce přiklánět k fanouškům tohoto pána už jenom kvůli obrovské rozmanitosti jeho tvorby a tomu, že Fontáně nedal jen nádhernou finální tvář, ale zároveň tenhle příběh i sepsal.....Absolutně výjimečné....UPDATE po druhém shlédnutí. Je to jeden z těch filmů, které si člověk napodruhé vychutná mnohem víc. Netopíte se v nejistotách a naopak si skládáte dílky skládánky, které vám unikaly. Život, smrt, láska a hledání nesmrtelnosti, to jsou hlavní témata filmu, která jsou tady navzájem propojena v jeden celek. Celek, který zanechá na konci zvláštní pocit....tohle je film jen pro vhodné okamžiky... ()
Související novinky
Zemřel herec Mark Margolis
Ve věku třiaosmdesáti let zemřel ve čtvrtek v nemocnici Mount Sinai v New York City po krátké nemoci americký herec Mark Margolis, mnoha divákům známý především jako zlověstný don Hector Salamanca ze… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Živý nebo mrtvý, půjdeš se mnou, Darrene!
Darren Aronofsky přitvrdí. Časy meditativní Fontány jsou pryč. Teď se v jeho režii vrátí kyborg (napůl robot, napůl člověk, každým coulem policajt!), který ve jménu zákona dělá ze zločinců sekanou.… (více)
Rourke nakopal Cage
Darren Aronofsky po meditativní Fontáně asi potřebuje vybít ze sebe přebytečnou energii. Počítá se s ním hned pro dva filmy, odehrávající se v ringu zacákaném krví a zasypaném vybitými zuby. Už jsme… (více)
K Fontáně mám zvláštní, víceznačný vztah. Na jednu stranu nejsem schopný příjmout vizuální estetiku alá hnutí New Age. Všechny ty vybuchující mlhoviny a věže/kameny/stromy/věci, které se tyčí nemusim obzvlastě od té doby co jsem se školou navštívil jednu z galerií soudobou esoterikou inspirovaného umění. Taky mám strach, že jsem nepochopil něco, co pochopili všichni ostatní. Pokud jde o téma filmu, nepřipadalo mi, že film je především o takových věcech jako jsou život, smrt a podobné věci (nejspíš proto, že jsou to podle mě pro člověka příliš veliká témata a sám od sebe se obracím raději k méně vznešeným věcem). A přece mě na díle něco velmi oslovilo. Byl to samotný vztah Tom/Izzi a jejich psychologie (pokud to nezní příliš velkohubě). Hluboká touha muže držet svoje věci pevně v rukou, strach z čehokoliv iracionálního (přičemž nejiracionálnější věc vůbec je smrt sama) a neochota iracionalitě čelit... To všechno se se zvláštní čistotou projevuje v jednání Toma. Utíkání se k aktivitě/jednání/boji/utkávání se s problémem, potřeba "něco dělat" jen proto aby člověk nestál jakoby nahý před tajemstvím, zůžení pohledu, tak silná orientace na problém že jde všechno stranou, ač by se po krátké úvaze jiné věci třeba ukázali jako důležitější a v nejhorčím případe by se mohlo ukázat i to, že se protředek k něčemu jinému se stal předmětem kolem kterého se všechno točí, takže se na původní předmět zapomělo. Ani postoj Isabel/Izzi není bez problému, z jistého pohledu se může zdát příliš pasivní, neochotná podstoupit nepohodlí utkávání se s problémem atd. To je zase projevem něčeho ženského. Přesto se ale nakonec Izzi jeví jako "moudřejší", protože v knize, kterou píše nechává svoji postavu Isobel pobízet Tomase k hledání stromu života, tedy je schopná vžít se do situace Toma. Ty dvě proti sobě jdoucí tendence - jedna v muži, druhá v ženě jsou příčinou určité tenze. A film byl pro mě právě o tomto napětí. Přítomnost blízké smrti byla pro mě spíše scénaristickým nástrojem, mezní situací, při které se tyto dvě tendence silně projevuji. 27.12.08 ____ Po třetím shlédnutí nakonec souhlasím s tím, že film o smrti do jisté míry je, stále ale chci tvrdit, že důležité je i to co jsem řekl výše o vztahu Toma a Izzi . Opravuju tvrzení o Izzině moudrosti. Stále se mi také nelíbí všechno to spojování mýtů a vědy a podobně. Je to Aronofského ohromný krok vedle. Film je mi bytostně nesympatický jak jen to jde. Možná že mi jeho úvahy připomínají mě v jistém věku:) Zároveň ale nemůžu opomenout objektivní kvality a proto zvyšuju ze tří na čtyři. Moje interpretace příbehu: Našel jsem hodně komentářů, které říkají, že příběh má smysl (když se nad ním prý zamyslíme) ale nenašel jsem, že by někdo psal jaký mají smysl. Zkusím říct svoje slovo. Vzah linky z roku 1500 a 2000 je vcelku jasný. Izzi píše v roce 2000 knihu situovanou do roku 1500, ve které se vyrovnává se svou smrtelností, ale především s pocity osamělosti. Dějová linka z roku 1500 je tvořena dějem této knihy. "Španělsko" nebo území Španělska je obraz Izzina těla. "Inkvizitor", nepřítel Španělska (Izziina těla) je symbol pro její nádor. Když královna ztrácí na úkor Inkvizitora Španělská uzemí, je to analogické tomu, kterak Izzi postupně ztrácí na úkor nádoru citlivost v různých částech svého těla. Konkvistador (Tommy) se snaží zaútočit na inkvizitora (nádor) kuší (preparátem z výzkumu). Královna Izabela (Izzi) ho před útokem zastavuje. Konkvistador, který útočí na inkvizitora je Tommy, který se vrámci svého vědeckého výzkumu utkává s nádorem. Když Izzi nechává ve svém díle královnu konkvistadora zastavit, chce tím vyjádřit, že chce po Tommym, aby přestal poslední chvíle kdy můžou být spolu trávit v práci. Posílá ho hledat strom života, což znamená že chce, aby ji poslouchal, když přemýšlí o smyslu smrti. Najít smysl smrti (strom života) je totiž obtížnější než smrti zabránit, tak jako je obtížnější najít strom života než zabít inkvizitora. Tommy v roce 2000 knihu čte, ale nechápe co se mu Izzi snaží říct. Potud je vše docela zřejmé. ____ Pokud jde o linku z roku 2500, spekuluju mnohem více. Myslím si, že onkolog Tommy z roku 2000 začíná užívat preparát ze stromu ve Guatemale se kterým pracuje v laboratoři a skutečně žije do roku 2500. Stále neví jak dokončit knihu. Psát začne až po té co dojde osvícení. V textu který píše nechá konkvistadora přijít ke stromu věčného života, strom ho však zabije. Konkvistador je udiven, protože nic nechápe a dokonce si nestihne nasadit prsten o kterém královna řekla, aby jej měl u sebe, protože jen tehdy s ní bude moct pobývat na věky. Zdá se to být paradoxní - strom věčného života a přináší smrt. Tento paradox je však paradoxem jen pro člověka, který není osvícený. Tommy píše tento text až po osvícení, avšak postava konkvistadora není osvícená. Když Tommy po osvícení kapitolu dopisuje, vypořádává se se svou minulou zaslepeností a promítá ji právě do postavy konkvistadora. Osvícení mu přináší toto poznání - věčný život není neustálé prodlužování tohoto života. O to se Tommy snažil, když chtěl Izzi zachránit život a sám na sobě to 500 let praktikoval. Nepomohlo mu to však k věčnému životu ani o krůček. Byl zaslepený a 500 let trvající život, který tak získal byl podobný spíše věčnému utrpení, peklu nebo samsáře. Po osvícení však zjistil, že věčný život se od běžného lidského života neliší kvantitativně svou délkou, nýbrž kvalitativně. Čas bez konce se od věčnosti liší tak jako stvořené od nestvořeného. Když toto pozná, je připraven setkat se Izzi ve věčnosti. Pokračuje v psaní příběhu - po té co konkvistador zemřel uvádí do textu knihy postavu svého současného já z roku 2500. Jako osvícený vstupuje do příběhu konkvistadora a nasazuje si jeho prsten. Díky tomu, že má prsten a umírá se podle slibu královny může těšit z věčného přebývání v její blízkosti. Kniha tak vrcholí tím, když Tommy píše, že jeho současné já vstupuje do příběhu o konkovistadorovi a bere si jeho prsten. Tím se i v textu knihy ukazuje, že Tommy z roku 2500 je konečně schopný číst Izzin text správně (tak jak to zamýšlela), bez vlastních projekcí představy o smyslu smrti ("smrt je nemoc jako každá jiná"). Když si bere prsten, nachází v Izzině textu to co v něm bylo zdánlivě skryto. Může být s Izzy navěky díky tomu, že pochopil smysl jejího textu. Zatímco neosvícený konkvistador umírá (získává věčný život) proti své vůli, Tommy v roce 2500 si už nemyslí, že smrt je nemoc a příjímá ji. () (méně) (více)