Třetí muž

Distribuce v Česku prohlašovala, že podle britských fanoušků se jedná o nejlepší snímek všech dob. Na svoji dobu to byl jistě vyjímečný film, ale šířit o něm výše uvedené mezi konzumenty dnešních komerčních hitů by patrně znamenalo sklidit pár pošklebků, protože čas ve filmovém průmyslu běží rychle a bezmála 60 let je prostě znát..Koncem 40. let bylo revoluční především rozsáhlé využití exteriérů a ponuré rozvaliny vybombardované Vídně dnes tomuto thrilleru dávají téměř rozměr válečného dokumentu.Výborný Welles, za zmínku stojí kamera a nasvícení, několik výborných scén jako je divoká honička napříč městem, která překvapivě končí na literární přednášce. Na druhé straně nevyrovnané tempo a zdlouhavé scény (zejména závěrečná čtvrthodina v kanalizačním systému) . Celkový dojem 80 %. (06.05.2007)

The third man rastie každým pozretím, hádam, že na tretí krát budem hodnotiť na plný počet. Dej je veľmi svižný, zápletka je jasná a pomerne prehľadná. Ako každý správny noir sa snaží byť aj Tretí muž čo najštýlovejší, k čomu stačí tých zopár základných prvkov žánru v spojení s krásnzmi štýlovými exteriérami Viedne, zaberanými často v noci. Kamera je často pootočená o pár stupňov do strany. Ale možno podstatnejšie ako dej sú súdobé reálie a spoločenské pomery Viedne a ďalej vnútorný boj hlavného hrdinu medzi loajalitou a svedomím. Hudba pôsobila skôr francúzsky, ako z nejakej letnej komédie Jacquesa Tatiho, jej ústredný motív sa vám usadí v hlave na dlhý čas. Poteší relatívne otvorený záver filmu. (27.10.2012)

Vídeň. Město císařů a králů, oper, hotelů a nesplněných přání. Pohaslá hvězda kdysi mocného impéria zadupaná prachem a krví první i druhé války hledá znovu cestu k nebesům. Marně. V rozvalinách městských čtvrtí proplouvají noc co noc zbloudilé stíny postav, hledajíc naději v místech, kde slunce nevychází. Vysoké pouliční lampy nám dávají zprávu o tiché prázdnotě prastarých bulvárů. Těch pustých ulic s dlažebními kostkami kdysi kypících životem s proudy honosných kočárů. Opuštěný Riesenrad v Pratru se pomalu hrdě otáčí v běhu času při hudbě citary. Smutně čeká na své návštěvníky. Nikde žádné děti. Den co den vylézají potemnělé prapory lidských stínů ze sklepů a sutin domovních dvorků plni strachu, že se ve světle nového světa rozplynou. Z poklopů kanalizačních vpustí vystupují z městské stoky do ulic kartony předražených cigaret a ředěné dávky penicilinu. Snad jako příslib lepší budoucnosti a nového začátku. Vždyť morálka je slabostí rozumu, tak proč si hrát na lidství. Člověk musí sám sebe tisíckrát zabít, aby mohl znovu žít. Ještě je brzy opustit skrýše a vystoupit ze stínu. Pustit ven toho naivního zranitelného člověka, žijícího a bláhově milujícího. (20.11.2016)

Vynikající britský film-noir se skvělým scénářem, perfektní kamerou (zejména práce se světlem a stíny v nočních scénách nemá chybu) a zajímavým obsazením. Hlavně padouch Orsona Wellese je nezapomenutelný, byť jeho čas přijde až v závěru filmu. Neříkám, že je to úplně dokonalé, nebo že bych neznal desítky lepších britských filmů, ale těch pět hvězdiček si to i tak zaslouží. (11.02.2007)

Skutečně nepostradatelný snímek raného politického thrilleru, jenž mívá na většinu diváků doslova omračující účinky,a to jak svým originálním pojetím nejen svého tématu, tak i experimentálním použitím skutečných exteriérů. Na mě pak dále zapůsobilo především hlavní hudební téma (Hádám, že se jedná o citeru.) (30.03.2005)