Třetí muž

Vídeň. Město císařů a králů, oper, hotelů a nesplněných přání. Pohaslá hvězda kdysi mocného impéria zadupaná prachem a krví první i druhé války hledá znovu cestu k nebesům. Marně. V rozvalinách městských čtvrtí proplouvají noc co noc zbloudilé stíny postav, hledajíc naději v místech, kde slunce nevychází. Vysoké pouliční lampy nám dávají zprávu o tiché prázdnotě prastarých bulvárů. Těch pustých ulic s dlažebními kostkami kdysi kypících životem s proudy honosných kočárů. Opuštěný Riesenrad v Pratru se pomalu hrdě otáčí v běhu času při hudbě citary. Smutně čeká na své návštěvníky. Nikde žádné děti. Den co den vylézají potemnělé prapory lidských stínů ze sklepů a sutin domovních dvorků plni strachu, že se ve světle nového světa rozplynou. Z poklopů kanalizačních vpustí vystupují z městské stoky do ulic kartony předražených cigaret a ředěné dávky penicilinu. Snad jako příslib lepší budoucnosti a nového začátku. Vždyť morálka je slabostí rozumu, tak proč si hrát na lidství. Člověk musí sám sebe tisíckrát zabít, aby mohl znovu žít. Ještě je brzy opustit skrýše a vystoupit ze stínu. Pustit ven toho naivního zranitelného člověka, žijícího a bláhově milujícího. (20.11.2016)

The third man rastie každým pozretím, hádam, že na tretí krát budem hodnotiť na plný počet. Dej je veľmi svižný, zápletka je jasná a pomerne prehľadná. Ako každý správny noir sa snaží byť aj Tretí muž čo najštýlovejší, k čomu stačí tých zopár základných prvkov žánru v spojení s krásnzmi štýlovými exteriérami Viedne, zaberanými často v noci. Kamera je často pootočená o pár stupňov do strany. Ale možno podstatnejšie ako dej sú súdobé reálie a spoločenské pomery Viedne a ďalej vnútorný boj hlavného hrdinu medzi loajalitou a svedomím. Hudba pôsobila skôr francúzsky, ako z nejakej letnej komédie Jacquesa Tatiho, jej ústredný motív sa vám usadí v hlave na dlhý čas. Poteší relatívne otvorený záver filmu. (27.10.2012)

Je to už hodně dlouho, co jsem viděla Třetího muže, tak dlouho, že si ani nepamatuji, proč jsem to neviděla do konce. Nespěchala jsem a bylo to dobře, velká obrazovka Třetímu muži sluší. Jak bude možnost vidět to na velkém plátně, rozhodně to nepropásnu. Zážitek!! Nechce se mi rozebírat, co proč a nač, prostě mi to naprosto sedlo a s velkou chutí si to kdykoliv zopakuji. (10.10.2016)

Hned první věc, kterou jsem si z filmu odnesl, byl velmi netradiční hudební doprovod s poetickou hrou na citaru. Ačkoliv později došlo na chvíle, kdy tahle hudba vyvolávala (zřejmě v kontrastu se záměrem režiséra) spíše nostalgické dojmy a během akční honičky po vídeňských ulicích dokonce vrhla atmosféru až do grotesky, a místy jsem zpochybnil, zda se v některých částech taková hudba vůbec hodila. Hodně se mi líbila i černobílá kamera plná úchvatných atmosférických záběrů temných nočních ulic. Ačkoliv tady jsem moc nepobral, proč některé scény včetně obyčejných dialogů v interiérech nasnímal kameramanam s výrazným nakloněním záběrů do stran, neboť to na mě působilo samoúčelně, občas i rušivě a evidentně bez hlubšího významu. Přesto jako čistě audiovizuální záležitost hodnotím Třetího muže velmi pozitivně, autentické reálie poválečné Vídně dodávají filmu i zajímavý dokumentární přínos. Dlouhá napínavá akční pasáž z kanalizace na mě hodně zapůsobila, stejně jako závěrečné „alejové“ sekvence. O něco horší je to s tím jednoduchým příběhem, který mě moc neoslovil, nevyolal žádné větší emoce, a taky s hlavními hercemi, z nichž Cotton je sice celkem sympatický a Valliová má celkem půvabný vzhled, ale jejich výkony mi přišly spíše průměrné a žel ani jeden z nich neoplývá takovým charismatem, aby dokázal po celý čas táhnout podobně táhlý snímek. Je to pro mě zvláštní kousek, který se mi do jisté míry díky zmíněným devizím výše i dost líbil, ale navzdory uvedeným žánrům mystery a thriller mu po velkou dobu chybělo patřičné napětí a navzdory roku vzniku Třetímu muži chybí i ono kouzlo starých filmů z řad pro pamětníky... až bych skrze jeho menší odtažitost a umělecky silný vizuál hádal, že jde spíše o poměrně nový snímek, na černobílý materiál pouze natočený. [65%] (01.09.2021)

Distribuce v Česku prohlašovala, že podle britských fanoušků se jedná o nejlepší snímek všech dob. Na svoji dobu to byl jistě vyjímečný film, ale šířit o něm výše uvedené mezi konzumenty dnešních komerčních hitů by patrně znamenalo sklidit pár pošklebků, protože čas ve filmovém průmyslu běží rychle a bezmála 60 let je prostě znát..Koncem 40. let bylo revoluční především rozsáhlé využití exteriérů a ponuré rozvaliny vybombardované Vídně dnes tomuto thrilleru dávají téměř rozměr válečného dokumentu.Výborný Welles, za zmínku stojí kamera a nasvícení, několik výborných scén jako je divoká honička napříč městem, která překvapivě končí na literární přednášce. Na druhé straně nevyrovnané tempo a zdlouhavé scény (zejména závěrečná čtvrthodina v kanalizačním systému) . Celkový dojem 80 %. (06.05.2007)