Třetí muž

V českém prostředí neobvyklé dílo nabízí zajímavý pohled na vídeňskou skutečnost konce čtyřicátých let minulého století. Vesměs se tu jedná o základnu fakt, poznatků a souvislostí, které a která jsou v českém prostředí naprosto neznámá. V evropské kinematografii tehdy ještě naplno doznívala poetika třicátých let zvukového filmu. Kamera i vedení herců zůstávalo více či méně divadelní, i když z dětských střevíčků počáteční bezradnosti se již viditelně vyzulo. Vedle pozoruhodné režie a nezanedbatelné kamery tu na sebe upozorňuje hned několik neméně pozoruhodných hereckých výkonů. Orson Welles, muž mysteriozního organizovaného zločinu, exotická Mata Hari, podle všeho česká Němka (ve filmu je pohříchu více českých jmen) Alida Walli, Italka s roztomilým německým šlechtickým predikátem Altenburger von Marckenstein und Frauenberg des Heiligen Römischen Reiches (cítíte, jak se jazyk přímo mazlí s těmi rozkošnými německy znějícími slovy; vskutku echt) a nezanedbatelný muž z generace tvrdé americké školy, skvěle ztělesněný Josephem Cottonem. Hraný film startovní velikosti nové historické epochy moderní světové kinematografie, zhruba tak lze - snad výstižně - charakterizovat v kostce tento nevšední divácký zážitek. (27.06.2009)

The third man má sice pomalejší rozjezd, ale s každou další ubíhající minutou nabírá snímek čím dál tím větší spád, člověk se do samotného příběhu noří stále hlouběji a hlouběji a užívá si ho ( alespoň co mě se týče ) více a více. K čemuž mi dopomohl ( vyjma úžasně budované poválečné atmosféře vybombardované Vídně, skvělých hereckých výkonů, mistrně napsaných dialogů ( každý týden pořádám kulturně vzdělávací sekce. Minulý týden to byl Hamlet a před tím.....striptýz :o) ), i chytlavý hudební doprovod. Netradiční spojení, avšak překvapivě dobře fungující. Přiznávám, že pro tyto černobílé noir snímky, kdy každý záběr vypadá jako samostatná, úžasně nasvícená fotografie jsem vždy měl, mám a budu mít slabost. Jak již někteří z vás zmiňují, TOP žánru to sice není, ale do " playoff " to bezproblému stačí. A musím říci jedno ( tím se liším od zdejší většiny ): závěrečnému finále v podzemní stoce se nevyrovná, žádný z novodobých, akcí nadupaných snímků. Tohle je úžasná záležitost. ( uživ. DaViD´82 si " musel pustit " znovu scénu na Ruském kole, já si dopřával tuto závěrečnou naháněčku ). Ikdyž bych to po samotném úvodu nečekal, právě tato závěrečná pasáž to nakonec u mě na těch slabších 5* vytáhla. p.s. budu se opakovat, ale....tohle si zaslouží, (ba přímo vyžaduje) velké plátno. (23.11.2010)

Vlivem řady náhod a shody okolností se z tuctového noirového béčka stal vzývaný kanonický titul. Stylová polarita jednotlivých segmentů nasvědčuje, že na zkazkách o režijním zainteresování Wellese asi něco bude. Právě díky výlučnému formálnímu zpracování a funkčnímu využití poválečných reálií Vídně se šestáková historka stává diváckým požitkem. Nicméně přiznejme si, že z hlediska příběhu a motivací postav je snímek hodně děravý; tedy pokud nepřijmeme queer výklad. Jen prostřednictvím vztahů, které "překračují běžný heterosexuální odstup", lze vysvětlit, proč by si protřelý gauner a kšeftsman pozval naivního pisálka, nechal ho odhalovat pochybné okolnosti své smrti a dokonce se neudržel a vyjevil mu své plány. Tuto rovinu ostatně stvrzuje i ryze gay páreček Harryho kumpánů a tragičnosti hlavní ženské postavy, která je erotickým objektem snad pouze pro sexuálně nejistého hrdinu (a jelikož odhalí jeho podstatu, nechce s ním nic mít). (12.03.2012)

Nádhera !!!! Graham Greene tak nějak (vždy) donutí člověka k zamyšlení, .jestli je větší chyba být zadobře s těmi nesprávnými lidmi a nebo být v konfliktu s těmi „správnými“ A jestli toho o kom si myslíme, že ho známe máme i poznat, protože .... „Člověk se nezmění jen proto, že se o něm dozvíte víc.“ Graham Greene se prostě ve všem nimrá. A já to jeho nimrání ..... zbožňuji !!!! Nádhera, ale to už jsem říkala, no nevadí ...... nádhera!!! (02.06.2005)

K Třetímu muži bych měl snad jedinou, avšak poměrně zásadní výtku - a tou je hudební doprovod. Nechat téměř po celou dobu znít v potemnělém filmu-noir - s jinak skvělou atmosférou polorozbořené poválečné Vídně - optimistické kytarové brnkání, které místy připomíná Djanga Reingardta a v jiných chvílích dokonce jakési havajské melodie mi přijde hrozně rušivé, až absurdní - mnohem více by se sem hodily temné smyčce, dramatická orchestrální hudba, či takové ty Hermannovsky mysteriózně znějící melodie, které skládal pro Hitchcocka. Ovšem výběr lokace byl výborný nápad a některé záběry jsou doslova dechberoucí, příběh je skvěle propracovaný a všichni herci (zvláště Welles) se svých rolí zhostili bezchybným způsobem. (10.01.2019)