Třetí muž

Ryzí příklad noirového filmu, který mi byl sympatický i po více jak šesti desetiletích od natočení. Pochmurná atmosféra, kriminální zápletka, nečekané rozuzlení, množství velmi skvěle a účelně využitých stínů - to a ještě více může nabídnout Třetí muž, který si mě získal hlavně svým technickým zpracováním. Zkrátka film, který sice osobně neshledávám úplně tím nejlepším, co jsem kdy viděl, ale i tak je hodný zhlédnutí. (05.04.2012)

Film noir prostě milujete, nebo vás míjí a po dvou pokusech to s ním vzdáte. Obojí je legitimní a ačkoli patřím spíš do "milovnické" skupiny, rozumím tomu, proč někomu tento šálek kávy nic neříká. Existuje spousta seriózních studií o tom, co to vlastně film noir je. Jedna kvalitní vyšla před pár lety v Cinepuru. Nejčastějším sporem je totiž označení noiru jako žánru, což při různorodosti děl, která se do něj řadí, neobstojí. Mezi 40. a 50. lety se událo mnoho změn. Noir se z ateliérů přesunul do ulic. Z Ameriky do Evropy. Od postav lehkovážných detektivů k amorálním troskám. A tak dále. Jen si zkuste srovnat linku Maltézský sokol - Pojistka smrti - Třetí muž - Sunset Blvd. - Dotek zla. Jaký je tedy společný činitel všech těchto filmů? Za sebe to vnímám jako "prvek zveličení". Film noir prostě staví na kontrastu a hyperbole. Jen se podívejte: Hluboký spánek vás utopí v překombinované naprosto nereálné zápletce. Dialogy v Pryč od minulosti jsou jen sledem cynického chrlení přehnaných metafor. Welles by v Doteku zla našel temný kout i za dne na poušti. Třetí muž je zase tak přesvětlený, že postavy vrhají několikametrové stíny na okolní budovy, atd. Právě kvůli těmto atributům jsme nuceni uvědomovat si přítomnost média a umělost fikčního světa. Pokud tohle někomu vadí a chybí mu onen "ponor" do emocí, příběhu, postav, bla bla bla, nemá šanci si někdy nějaký noir užít. V tom případě si Třetího muže ani nezapínejte. (05.03.2010)

Distribuce v Česku prohlašovala, že podle britských fanoušků se jedná o nejlepší snímek všech dob. Na svoji dobu to byl jistě vyjímečný film, ale šířit o něm výše uvedené mezi konzumenty dnešních komerčních hitů by patrně znamenalo sklidit pár pošklebků, protože čas ve filmovém průmyslu běží rychle a bezmála 60 let je prostě znát..Koncem 40. let bylo revoluční především rozsáhlé využití exteriérů a ponuré rozvaliny vybombardované Vídně dnes tomuto thrilleru dávají téměř rozměr válečného dokumentu.Výborný Welles, za zmínku stojí kamera a nasvícení, několik výborných scén jako je divoká honička napříč městem, která překvapivě končí na literární přednášce. Na druhé straně nevyrovnané tempo a zdlouhavé scény (zejména závěrečná čtvrthodina v kanalizačním systému) . Celkový dojem 80 %. (06.05.2007)

Scénář: Graham Greene .. Několik vskutku výtečných scén, které jsou hlavně v první polovině nasáklé humorem, jak slovním tak situačním. Druhá polovina už tolik zábavná není, děj se zaměřuje na obvyklý souboj hodných a zlých v politicky rozervané Vídni (autenticita vybombardovaného města je skvělá) na pozadí lehce romantickém. A hudba nic moc - možná to bylo spíše tím, jak v kině rušivě řvala.. 70%. (16.01.2007)

Mno, měla jsem s tím co dělat, takže se opět rozejdu s nadšeným davem, neboť jsem několikrát bojovala s pokušením jít umýt nádobí, abych se kapku osvěžila, což se mi opravdu často nestává... Faktem zůstává, že z většiny vídeňských zákoutí by vyšly skvělé fotky, to však samo o sobě ještě dobrý noir nedělá, že. A tak, když nebylo jaksi koho nenávidět, ani komu držet pěsti, logicky mě kapitola obsaďte všechny kanálové poklopy - zlotřilec na útěku musela minout větším obloukem, než když tomu nevýraznému brakovému pisálkovi oddělali jediného fanouška... Ocením ještě úplný závěr, který si možná zapamatuji na stejně dlouho, jako Callowayův ocupkovaný kabát. A jo, co ta hudba? Tak ta by si určitě zasloužila lepší kulisu. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s filmem noir 40. a 50. let. (15.10.2015)