Třetí muž

Vlivem řady náhod a shody okolností se z tuctového noirového béčka stal vzývaný kanonický titul. Stylová polarita jednotlivých segmentů nasvědčuje, že na zkazkách o režijním zainteresování Wellese asi něco bude. Právě díky výlučnému formálnímu zpracování a funkčnímu využití poválečných reálií Vídně se šestáková historka stává diváckým požitkem. Nicméně přiznejme si, že z hlediska příběhu a motivací postav je snímek hodně děravý; tedy pokud nepřijmeme queer výklad. Jen prostřednictvím vztahů, které "překračují běžný heterosexuální odstup", lze vysvětlit, proč by si protřelý gauner a kšeftsman pozval naivního pisálka, nechal ho odhalovat pochybné okolnosti své smrti a dokonce se neudržel a vyjevil mu své plány. Tuto rovinu ostatně stvrzuje i ryze gay páreček Harryho kumpánů a tragičnosti hlavní ženské postavy, která je erotickým objektem snad pouze pro sexuálně nejistého hrdinu (a jelikož odhalí jeho podstatu, nechce s ním nic mít). (12.03.2012)

Umělecky úplně jiný level, než jsem si u noiru dosud navykl. Luxusně nasnímaná Vídeň skvěle zachycuje ducha válkou zdevastované Evropy. Od počátku neblaze tušíte, že něco nehraje, přičemž vás cíleně irituje velmi specifická drnkací melodie. A Welles svých 10 minut mění ve zlato. Čtu jako: "a portrait of postwar corruption and the death of idealism that has lodged ever since in our collective consciousness." Rozhodně se nevidíme naposled. #Noirvember ♪♫ (22.11.2021)

Vídeň. Město císařů a králů, oper, hotelů a nesplněných přání. Pohaslá hvězda kdysi mocného impéria zadupaná prachem a krví první i druhé války hledá znovu cestu k nebesům. Marně. V rozvalinách městských čtvrtí proplouvají noc co noc zbloudilé stíny postav, hledajíc naději v místech, kde slunce nevychází. Vysoké pouliční lampy nám dávají zprávu o tiché prázdnotě prastarých bulvárů. Těch pustých ulic s dlažebními kostkami kdysi kypících životem s proudy honosných kočárů. Opuštěný Riesenrad v Pratru se pomalu hrdě otáčí v běhu času při hudbě citary. Smutně čeká na své návštěvníky. Nikde žádné děti. Den co den vylézají potemnělé prapory lidských stínů ze sklepů a sutin domovních dvorků plni strachu, že se ve světle nového světa rozplynou. Z poklopů kanalizačních vpustí vystupují z městské stoky do ulic kartony předražených cigaret a ředěné dávky penicilinu. Snad jako příslib lepší budoucnosti a nového začátku. Vždyť morálka je slabostí rozumu, tak proč si hrát na lidství. Člověk musí sám sebe tisíckrát zabít, aby mohl znovu žít. Ještě je brzy opustit skrýše a vystoupit ze stínu. Pustit ven toho naivního zranitelného člověka, žijícího a bláhově milujícího. (20.11.2016)

Slušné hodnotenie si to zaslúži už len za ten nezabudnuteľný "nástup" Wellesovej postavy na scénu. Ďalej si pridajte jedny z najlepších dialógov, aké som mal tu česť doteraz v zhliadnutých filmoch počuť a formálna stránka (nasvietenie, montáž záberov, hudba, ktorú by mňa osobne do podobného druhu filmu nikdy nenapadlo použiť, pričom ale samozrejme funguje úplne dokonale), ktorá "len" doťukáva skvele rozvrhnuté charaktery, vedené po šachovnici príbehu vskutku majstrovským spôsobom. Na svoju dobu podobne prelomové dielo ako šesť rokov mladší Kane. (29.05.2005)

Distribuce v Česku prohlašovala, že podle britských fanoušků se jedná o nejlepší snímek všech dob. Na svoji dobu to byl jistě vyjímečný film, ale šířit o něm výše uvedené mezi konzumenty dnešních komerčních hitů by patrně znamenalo sklidit pár pošklebků, protože čas ve filmovém průmyslu běží rychle a bezmála 60 let je prostě znát..Koncem 40. let bylo revoluční především rozsáhlé využití exteriérů a ponuré rozvaliny vybombardované Vídně dnes tomuto thrilleru dávají téměř rozměr válečného dokumentu.Výborný Welles, za zmínku stojí kamera a nasvícení, několik výborných scén jako je divoká honička napříč městem, která překvapivě končí na literární přednášce. Na druhé straně nevyrovnané tempo a zdlouhavé scény (zejména závěrečná čtvrthodina v kanalizačním systému) . Celkový dojem 80 %. (06.05.2007)