Zápisník jedné lásky

Romantika se vším všudy (možná až příliš). Příběh není nijak originální, ale nenudí, druhá linie se staříky působí poněkud rozpačitě a její pointa je brzy do očí bijící. Celkem dobrý zážitek mi také kazilo na můj vkus přílišné množství kýčovitých "romantických" scén typy rudé západy slunce a vzlétávající labutě. A samotný závěr už se v těch hektolitrech limonády beznadějně utopil. (02.11.2006)

Sázka na istotu po všetkých stánkach od príbehovej, cez hereckú (MacAdams aj Goslingovi nechýba ani talent ani charizma - chémia je uveriteľná a dokonca prerástla aj mimo filmové plátno) až po technickú (fajn hudba, výborná wide kamera - scéna s labuťami mi ostane pred očami navždy). Výsledný dojem, ale mohol byť oveľa lepší nebyť neskutočne otravného a úplne zbytočne nastavovaného konca. Ale romantik bude spokojný. 65% (09.02.2007)

Nechápu ... opravdu??? Nejenže je děj nesmírně neoriginální a velmi rychle odhadnutelný, ale je ještě umocňován chabými herckými výkony. Ryan Gosling je zajisté pěkný chlap, na kterého se hezky kouká, ale jeho připitomělý úsměv mi lezl za hodinu pěkně na nervy, no a Rachel McAdams si zase plete herectví s ječením, kterým zřejmě vyjadřuje veškeré své emociální stavy. Hereckou suitu částečně zachraňují Gena Rowlands a James Garner coby starší protějšky výše zmíněných, a celkem charismatický Sam Shepard. Každopádně po formální stránce je to zajisté "jedlý" film, no spíše kýčovitý (ty labutě??? ne, pravdu - mě to taky dostalo). Ale to ho ještě neospravedlňuje dostat se mezi top dílka. (02.09.2005)

Příběh lásky velmi je velmi často synonymem pro chytlavý kasovní kýč. Je to sice pravidlo, ale jako každé pravidlo si i toto potrpí na výjimky. ZÁPISNÍK vyvolává dojem, jakoby by měl být natočen podle rádobyskutečné události. Kýčovitý příběh ve víceméně kýčových kulisách s vnějškovými syžetovými náležitostmi kýče. Tak "chytlavě" se tento film jeví většině diváků při povrchním zhlédnutí. Vynaložené divácké úsilí - zase ne tak moc velké - tuto domnělou jednoznačnost silně problematizuje. Jsme svědky výtečných hereckých výkonů obou protagonistů (Gosling, Mac Adamsová), a také skutečného citu, který je od prvních okamžiků své existence evidentně cosi jiného než časově limitovaný oboustranný požár smyslů. Rovněž nekašírovaných problémů, které kupodivu nemá jen ten chudší, ale i ta bohatá. Zvláště když do nich vstoupí druhá světová válka. I v bezcitné době existují vášnivé lásky mimo čas a prostor; tím spíš v čase vychýlených souvislostí. Čaromoc vášnivě náruživého citu, který zachvacuje nejen srdce, ale i rozum a intelekt mění ve zvlášť nzvladatelnou výbušninu, prokazatelně existuje. A lidi, kteří měli to štěstí, že takový cit ve svém životě potkali, proměňuje v bytosti vyššího řádu tím, že v nich potlačuje rmut a naopak mobilizuje a k slunci vzpíná vše, co je v nich jen trochu dobrého. Skutečnost, že v hollywoodském filmu tohoto všedně nevšedního rázu mohli oslnivě zazářit nadaní, mimořádně slibní představitelé nejmladší americké herecké generace, propůjčuje navenek tuctovému syžetu další pomyslnou auru. Jaksi již navíc. A plamen, který je takto rozdmýchán, se neomezuje na jednu zemi nebo kontinent. Podléhá mu celý svět. S trochou štěstí nejsme bez šance ani my sami. Vždyť člověk je stvořen ke štěstí tak jako pták k letu. (Napsal kdysi jeden významný ruský spisovatel.) (25.12.2007)

Pardon, ale takovýhle nucený ždímačky emocí nemusim :) Navíc je ta linie stařečků táááákhle průhledná, takže to, co vám hned na začátku dojde, je s velkou pompou odkryto až ke konci filmu - a já se ptám: opravdu si Nick Cassavetes myslí, že je jeho divák tak hloupý, že by se sám sebe už dávno nezeptal, co ty dva důchodce vlastně spojuje? (27.11.2009)