Podivuhodné příběhy

Toby Dammit ***** Jednoznačně nejděsivější a nejlépe vygradovaná povídka tohoto triptychu. Světloplachý herec s necelým promile krve v alkoholu přijíždí do Itálie převzít cenu a natočit biblický western. Zákulisí filmového světa je ve Felliniho očích psychedelickým panoptikem připomínajícím Dantovo Peklo na zemi, a Toby sám vypadá víc jako přízrak než skutečné přízraky, které ho pronásledují. Naštěstí je tu univerzální řešení v podobě zlatého žihadla a plynového pedálu proklatě nízko. // William Wilson ***** I sadista Wilson má problém. Do života se mu vytrvale plete jeho jmenovec, který navíc naschvál vypadá stejně jako on, a aby toho nebylo málo, systematicky mu kazí radost z násilnických kratochvílí. Církev také neprojevuje valné pochopení, a tak Will dopadne, jak dopadne… // Metzengerstein ** Felliniho povídka je děsivá, Malleova mrazivá a Vadimova děsná. Vypovídá totiž pouze o režisérově (momentálním) zaujetí okatou Jane a neschopnosti natočit alespoň pár políček, která by měla jakousi atmosféru. Ukrutně zhýralá hraběnka (= chová geparda a nosí divné šaty) dostane kopačky od bratrance a tak začne pěstovat perspektivní vztah s kopytníkem. Což bohužel vůbec není tak zajímavé, jak to vypadá. Mezi sourozenci Fondovými to přitom pozoruhodně jiskří a soudnější režisér by jistě z tohoto potenciálu dokázal vykřesat celý ohňostroj naznačeného nevyřčeného. Nejzoufaleji působí poslední scéna, v níž se hysterická hrdinka projíždí v oblacích čmoudu na „démonickém“ koníkovi, který se zázračně zbavil strachu z ohně. (07.07.2014)

Fíha. Tohle byl zvláštní kousek. Z Poea nějak zvlášť odvařený nejsem a k jeho filmovým adaptacím přistupuji vždycky obezřetně, protože ne vždy se, poplatny mé ne moc velké oblibě autora předlohy, povedou. Tohle mi ale přišlo zajímavé hlavně hereckým a režisérským obsazením. První povídka je zvláštně chmurně poetická a boduje mnohem více formou, zpracováním a masturbační ikonou Jane Fonda (ty kozačky až na stehna!) než samotným příběhem. Roger Vadim dokázal skvěle skloubit prostředí s kostýmy a středobodem Jane. Když vypnete mysl a budete se koncentrovat jen na obraz, má to své kouzlo. Druhá povídka je co do atmosféry údernější a horrorovější. Malle se zcela přidržel Poeovy atmosféry a stylu a i když je příběh čitelný již po nějakých pěti šesti minutách, i přesto diváka utáhne až do konce. Paradoxně největším negativem téhle povídky je Alain Delon, který svou postavu a její povahu prostě nezvládl. Přesto ale nejlepší povídka filmu, co do příběhu, atmosféry i zpracování. Poslední povídka je podivný surrealistický úlet, až protivný. Raději jsem u ní někde v polovině usnul a probudil se až na důležitý záběr v jejím záběru. Podstatu příběhu jsem tedy odhalil. Dívat se na to ale nedalo. První dvě povídky tedy docela fajn, na obě se kdykoliv rád podívám znovu, před tou třetí to ale vždycky vypnu. (07.07.2016)

Předně - na filmu se silně podepsala experimentující 60.léta, a tak forma jasně vítězí nad obsahem. Největší vizuální orgie rozpoutal zcela zákonitě Fellini - jeho dekadentní surreálné výjevy jsou plné odkazů, symbolů, krásných, ale i zlých a démonických žen (což se jistě nevylučuje) a módních kreací. To vše v barokním šerosvitu a tajemně mlžném oparu. Nejčitelnější je prostřední povídka s Delonem, lyrizující naopak první s Fondovou - volné řazení scén hraběnky s koněm možná uspokojí básníky a koňáky, ostatní však nejspíš uspí. I přes formální krásu si nesedám na zadek a králem zfilmovaných povídek podle Poa pro mne nadále zůstáva Roger Corman. (07.07.2014)

88% - Tři vydařené volné adaptace strašidelných povídek Edgara A. Poa. Metzengerstein Rogera Vadima je především hypnotický koncert dvou sourozenců Fondových a jednoho démonického koně. Divák si užije jak strašidelnou atmosféru plnou pocitu viny za cizí utrpení, tak nádherné jezdecké scény. William Wilson (r. Louis Malle) je zoufalý muž, který stále prchá před svým dvojníkem. Ten ho pronásleduje všude po světě, objevuje se nečekaně, a hatí jeho zlé skutky. V hlavní roli exceluje Alain Delon. Toby Dammit je dynamická podívaná plná typického felliniovského "detailního chaosu". Slavný anglický herec (Terence Stamp) přijíždí di Itálie natočit film. Je pronásledován démonem převtěleného do dívky s míčem, propadá drogám a alkoholu, a únik se mu nabídne v novém Ferrari... Typický Fellini, typická hudba Nina Roty, typicky geniální. (25.11.2007)

Prvej poviedke jasne dominuje Jane Fonda a ovláda celé plátno. Druhá poviedka je najtajomnejšia a najnapínavejšia, čaká nás však pomerne predvídateľný záver (zároveň však logický), čo bude dané samotnou poviedkou. Tretia poviedka má tú smolu, že ju zadaptoval Fellini a v podstate si natočil iba svoj ďalší autorský film bez toho, aby sa predlohe dokázal podriadiť. Je na tom nemilé, že nikdy nedokázal natočiť niečo odlišné od svojho jasne daného štýlu. Osviežujúci experiment, ktorý ale vďaka menám svojich tvorcov sa nám snaží nahovoriť, že sa jedná o hlboké umenie. Pod taktovkou Rogera Cormana by to malo ten správny brakový charakter. Každopádne spokojnosť a škoda, že takýchto experimentov v rukách slávnych tvorcov nevzniklo viac. Rád by som si pozrel ten plánovaný western s kresťanskou tématikou z Felliniho časti. (08.07.2014)