Nauka o snech

Exploze nápadů podaná příjemnými herci v příjemném tempu příjemným způsobem --- bla bla bla, to jsou ale kecy. Film mě nenechal vydechnout ani na chvíli, ale dalo se to vydržet, protože jsem se ani nenadechovala. (2009) --- Možná bych se neměla znovu dívat na filmy, které mě kdysi okouzlily, protože vždycky když si zpětně uvědomím, že ti muži tu pravou ženu na úkor té snové vůbec nenechají žít, tak jsem smutná. (21.03.2009)

Originální výtvarná expozice do světa, v němž se prolíná realita se sny. Vizuální stránka však naprosto převálcuje samotný příběh, který zde působí spíše jako doplněk. Gael se po odvážné a horkokrevné "Mexické jízdě" rozhodl uvelebit do světa bizarních představ a výjevů. Charlotte Gainsbourg budu mít pořád v mysli jako zdrcenou ženu z fenomenálního Antikrista. Pro mě rozhodně ne tak geniální a mistrovské jako Věčný svit neposkvrněné mysli, ale rozhodně stále Gondryovsky osobité a svérázné. (27.08.2011)

„Trochu doleva. Nahodilost se dělá obtížně. A pozor, ať ti tam nevleze pořádek!“ Hravý, milý, úsměvný výlet do snů a představ hlavního hrdiny (přičemž několikrát jsem se přistihl, že nevím, zda sní či bdí) překypující spoustou různorodých, často střelených a originálních nápadů (nejvíc se mi líbilo únikové papírové auto). Naproti tomu realita postupně přestává být tak příjemná a zábavná, jako byla zpočátku, spíš je vlastně čím dál víc smutnější a v dramatických pasážích film rozhodně neselhává, spíš naopak (nejsilnější mi z tohoto pohledu přišly scény s hádkou na schodech a potom návštěvou před odjezdem, obě mně přišly dost opravdové, teda když pominu hořícího chlapíka). Veselejší je rozhodně pozorovat hlavní bláznivou dvojici snílků, když provádí svoje ztřeštěné představy, které se okamžitě stávají skutečností, jejich vzájemná chemie je v tu chvíli dokonalá. A vše uzavírá hořko-sladký konec, který mě popravdě řečeno docela překvapil, čekal jsem ho trochu jiný, ale čím víc o něm přemýšlím, tím mi přijde, že k tomuto fantazijnímu příběhu vlastně dokonale sedne a neměnil bych ho. Objektivně to na plný počet není, ale za ten silný emoční efekt, který ve mně snímek vyvolal, těch slabších 5* přece jenom dám (takže po Věčném svitu je to 2:0 pro Gondryho). „Jako by sis sahala na penis levou rukou.“ – „Nemám penis!“ – „Ale máš levou ruku.“ (24.12.2013)

K tomuhle filmu se komentář píše hodně těžko. Často jsem se přistihl, jak se při něm přiblble usmívám, jindy mám zase slzy na krajíčku. Těžko se dá popsat jaké pocity a jakou rychlostí se ve mě v průběhu sledování mísily, ale můžu říct jedno - zatímco běžely závěrečné titulky, cítil jsem kdesi uvnitř sebe takový zvláštní, ale příjemný pocit. I kvůli tomu mám rád filmy. A takových jako tento moc není. (06.02.2009)

Moc zábavné, hravé, originální a imaginativní. Film je to však nikoliv o o pravém dětství, k němuž je třeba se probolet skrz dospělost, ale spíše o dětinském zakrnění v narcistních fantaziích. Předpubertální rozjívenost tohoto snímku je ještě patrnější při srovnání s předchozím Gondryho dílem - naléhavě opravdovým "Věčným svitem neposkvrněné mysli." (29.04.2007)