Ray

Když tak nad tím přemýšlím, tak Coeni mi s "V nitru Llewyna Davise" úplně zničili možnost užít si tady ty uhlazené na-oscary-aspirující útržkovitě biografické ilustrace - a nutno dodat, že i předtím jsem byla dost skeptická. Vždycky mě totiž nejdřív bude zajímat především hudba a až potom její autor/interpret. A už vůbec mi nejde o správnost životopisných údajů (viz filmy, o kterých píšu na konci), ačkoliv mě vždycky zaráží, jak mystifikačně s emocemi zacházejí filmy, které se vydávají za pravdu. Ale rozhodně za můj záchvat skepse vůči Rayovi nemůžou jenom Coeni, ačkoliv u nich uctívám to, jak nechají písně zaznít v celém rozsahu, nemají potřebu je kouskovat do klipovitých montáží nebo komentováním vysvětlovat a hlavně že je používají jako stylotvorný prvek a ne jako křoví - což mi přijde jako přesný opak toho, co se děje v Rayovi. A jako pozitivní příklad uvádím další hudební (kvazi) biografie, které mi přijdou dobře udělané: Sametová extáze, Beze mě - Šest tváří Boba Dylana a zcela z našich luhů Rok ďábla (+ čestná zmínka Amadeus). Spojnici tvoří dobře zvolené ozvláštňující formální twisty a zejména nadhled vůči portrétovanému fenoménu. Slepý obdiv (pun not intended) nevede nikdy k ničemu skvělému. (07.08.2016)

K Oscarem ohodnoceným filmům přistupuji nedůvěřivě, zvláště v posledních letech, kdy mám pocit, že nejvyšší ocenění získávají filmy na politickou objednávku. Život Ray Charlese Robinsona se chýlil v roce 2004 ke konci (zemřel 10. června 2004, v Beverly Hills, USA v 73. letech) a bylo třeba tedy ještě jednou připomenout světu jeho velkou slávu. A čím jiným, než Oscarovým filmem. Jsou lepší filmy, než je Ray, které by si možná zasloužily ocenění více, to však neznamená, že bych snímek Ray zcela zatracoval. Herecké ztvárnění slepého hudebníka Jamie Foxxem je bezesporu vynikající a tento životopisný snímek se řadí mezi velmi zajímavé z hlediska pochopení některých okamžiků života nesmrtelné legendy Ray Charlese, coby jazzového a bluesového hudebníka a v 50. letech dokonce i průkopníka soulového hudebního stylu (nejvýznamnějším soulovým hudebníkem byl však James Brown, přezdívaný „The Godfather of Soul“ neboli kmotr soulu). ... A můj dojem ze života Raye? Zde je: "Jako citlivý manžel a otec dětí vzešlých z manželství i mimo ně Ray Ch. totálně selhal, jako hudebník dosáhl největších úspěchů jakých lze dosáhnout a jako "opíchávač" nespočtu milenek také vůbec nezaostával" ..... Zanechal po sobě 12 dětí (z toho 2 manželské), 21 vnoučat a pět pravnoučat. Tento film nás poměrně letmo a stručně provází celou životní (především hudební) kariérou Raye od okamžiku, kdy jako mladý vyráží autobusem do Seattlu za svým štěstím až do 7. března 1979, kdy se stát Georgia veřejně Ray Charlesovi omlouvá za zákaz vystupování v tomto státě od roku 1961. Tehdy totiž Ray odmítl již domluvené vystoupení v Georgii z důvodu segregace publika v hledišti. Nejvyšší uznání Ray Charlesovi bylo vyjádřeno dokonce i vyhlášením jeho skladby "Georgia on my mind" státní hymnou státu Georgia. Film tedy končí v okamžiku, kdy Ray Charles získává to největší uznání jakého se mohl dožít. Uznání rovnosti černé a bílé rasy. ......... Neodpustím si kritiku CZ dabingu Tvůrčí skupiny Josefa Petráska. Ani zde, jako to ostatně v dnešním dabingu už všeobecně bývá zvykem není zachována rovnováha síly zvuku převzaté původní nahrávky (hudby) a nového doplněného mluveného CZ dabingu. V průběhu filmu se tedy stává, že je potřeba v okamžicích původní hudební nahrávky zvuk hodně zeslabovat a v okamžiku přechodu do mluveného slova opět zvuk zesilovat. Pro diváka a jeho okolí to není nic příjemného. .......Podobné filmy: Cadillac Records, Walk the Line, V řetězech, La Bamba a snad i The Commitments .... (10.01.2010)

Jeden z nejlepší hudebně-životopisných snímků všech dob, o tom žádná. A nejlepší role Jamieho Foxxe, rovněž bez debat. Je skvělé, že si můžeme významné osobnosti připomínat i formou filmu. A že byl Ray Charles významnou osobností jako řemen! Nejpatrnější je to na obrovském množství všeobecně známých hitů, které ve filmu zaznějí. Film nelze jiank než doporučit. (21.02.2011)

Technicky kvalitný životopisný film, ktorý rozhodne zaujme. Mne osobne je však osoba Raya Charlesa nesympatická, tiež osoba Jamieho Foxxa, z tej hudby si nikdy veľa neužijem a nezoberiem, je pre mňa pohodová, ale nič viac a tak som sa s týmto filmom trochu trápil. Jeho dĺžka je prehnaná na moderný film, miestami aj keď som to pozeral dvakrát zrýchlené, tak som sa cítil nesvoj, pozeral som to s nezáujmom, až priam mi to prišlo otravné, keďže som to pozeral aj v českom dabingu a dabing hlavnej postavy mi "rezal" uši. Nepopieram, že to bola významná postava, že film je kvalitný, no pre ľudí ako som ja, to nemalo odkaz, nebolo to podané tak, aby som z toho niečo mal. Chápem, že možno by to nebolo ono a takto to má tú pravú emóciu a pravú atmosféru jeho života, no zo subjektívneho hľadiska to bol pre mňa len film, z ktorého si veľa nateraz určite veľa nezoberiem a či v budúcnosti niečo, tak to je otázne. Proste mimo mňa. (08.05.2013)

Ray je filmem, který se nesnaží zasáhnout nás silnými momenty a pečlivě budovanou atmosférou, ale svou skutečností. Režisér snímku Taylor Hackford se rozhodl vybrat si krátkou kapitolu ze života geniálního hudebníka Ray Charlese a nezkreslovat jej nějakými falešnými údaji a pozlátky. Ne jen že v tom neviděl důvod, vždyť život tohoto hudebního skladatele byl plný zvratů a dobrodružství, ale zároveň mu to nepřipadalo fér. Udělal však dobře? To je otázka na kterou si musí odpovědět každý sám, já se však přikláním k té kladné variantě. Film ačkoli není zakládán na silných momentech je silný sám o sobě. Ray Charles byl slepý, ale neviděl jediný důvod, proč by ze sebe měl dělat mrzáka, protože tím se on rozhodně necítil. Dokázal se se svým handicapem poprat a nakonec to dotáhl do míst, kam nemá sílu se dostat ani většina zcela zdravých lidí. Ano, měl těžký život, osud mu neustále házel klacky pod nohy, ať to již byla smrt bratra, za kterou se dlouho sám cítil vynen, nebo jeho aféra s drogami, ale jak jsem již napsal, Ray se dokázal navzdory všem problémům vydrat až na vrchol hudebních hitparád a stal se nejoblíbenějšm hudebníkem svých dob. Zemřel v roce 2004, ale jeho památka stále žije a nikdy nebude zapomenuta, alespoň v Georgii ne, neboť jedna z jeho skladeb se stala státní hymnou tohoto státu... Jammie Foxx předvádí v excelentní herecký výkon, za který byl právem oceněn Oscarem. Přesto přeze všechno se však nejedná o film, který bych toužil vidět ještě několikrát, možná za to může slabší rozjezd nebo to, že hudbu Raye Charlese sám moc neposlouchám, i když proti ní nic nemám, ale stejně se jedná o další skvěle natočený biografický film. (08.01.2006)