Ray

Další z těch nudných životopisných filmů :(. Ray mě v podstatě nezaujal po žádné stránce a zhrozil jsem se, když mi v kolonce čas svítilo třicet minut a to už jsem doufal, že hodina je za mnou. Jednoduše to vůbec neutíkalo. Tahle hudba jde zcela mimo mě (poznal jsem jen skvělou "Hit the Road Jack") a výkon Jamieho Foxxe mi nepřipadal nijak zvláštní (na druhou stranu nemůžu říct nic proti faktu, jak se do své role ponořil a naučil se hrát na piáno). Takový DiCaprio by si sošku zasloužil více za to, co předvedl v Letci. Zhlédnuto v 152 minutové verzi. Uf. (11.11.2014)

Dopriať si porciu obľúbenej muziky podporenú obstojným príbehom s neuveriteľným hereckým koncertom Jamieho Foxxa – čo viac si môžem priať ? Pri sledovaní iste zohrá veľkú úlohu miera sympatie k Charlesovej hudbe. Keďže u mňa je maximálna, takým bol aj zážitok. Samotný obraz nebol dlhým videoklipom, ale skôr výsekom z najzaujímavejšej časti života slepého speváka, kedy uňho dominovali sex, blues a heroín mixnutým traumou z detstva. Výnimočný živel v hudbe, rebel a prekračovateľ dovtedy zavedených hudobných kánonov je zvyčajne aj rebelom v živote. Dôležitý je bezpečný a istý prístav, do ktorého sa môže vracať. Hoci Ray si ich vybudoval niekoľko (zvyčajne niekoho zo sprievodného ženského spevu), ten hlavný a základný mu poskytla jeho vnútorne veľmi silná manželka. V samotnom príbehu by som uvítal väčšiu naturálnosť, vyplývajúcu z Charlesovvej živelnosti, ktorá bola filmom zjemnená v záujme väčšej diváckej akceptovateľnosti. (07.03.2005)

Dlouho sem uvažovala mezi 4 a 5, ale biografie sou moje, tak sem sáhla po 5. Ray byl sice klasickym případem muzikanta minulýho (pokračování v tomhle) století, kdy se stal úspěšnym, založil rodinu, získal prachy, ale ničeho si nevážil, tak se tahal s ženskejma a utrácel za drogy. Dopad...jak to vlastně dopad?;) Do toho to tragický dětství. Jak někomu můžou jen tak začít slzet a hnisat oči, až prostě ohluchne? Hrůza. O to víc byl ale cítit Rayův smysl pro prožitek. Vůbec sem ho neznala, ale jeho písničky zná každej, i když jazzu zrovna neholduju. Zato piánu jo! (02.11.2008)

Scénář: James L. White .. Ray Charles Robinson byl výjimečný hudebník a prožil skutku zajímavý život. Podle něj vznikl neméně poutavý životopisný film. Mimo slavných a světlých období prožil Ray také spoustu temných životních období, ať už po smrti bratra, po ztrátě zraku či v zajetí heroinu. Taylor Hackford na režijní stoličce drží téma pevně v rukou a servíruje jednu zajímavou scénu za druhou. Vše podstatné ale stojí na geniálním hereckém výkonu a Jamie Foxx se jednoduše stal Rayem a předvedl strhující herecký koncert. Samotná hudba je pak kapitola sama pro sebe a jelikož tento žánr mi jde celkem do noty, tak musím jen a jen pochválit všechny ty hudební vystoupení, scény z nahrávacího studia i pobrnkávání na klavír jen tak v hotelovém pokoji.. 90%. (15.03.2006)

Když tak nad tím přemýšlím, tak Coeni mi s "V nitru Llewyna Davise" úplně zničili možnost užít si tady ty uhlazené na-oscary-aspirující útržkovitě biografické ilustrace - a nutno dodat, že i předtím jsem byla dost skeptická. Vždycky mě totiž nejdřív bude zajímat především hudba a až potom její autor/interpret. A už vůbec mi nejde o správnost životopisných údajů (viz filmy, o kterých píšu na konci), ačkoliv mě vždycky zaráží, jak mystifikačně s emocemi zacházejí filmy, které se vydávají za pravdu. Ale rozhodně za můj záchvat skepse vůči Rayovi nemůžou jenom Coeni, ačkoliv u nich uctívám to, jak nechají písně zaznít v celém rozsahu, nemají potřebu je kouskovat do klipovitých montáží nebo komentováním vysvětlovat a hlavně že je používají jako stylotvorný prvek a ne jako křoví - což mi přijde jako přesný opak toho, co se děje v Rayovi. A jako pozitivní příklad uvádím další hudební (kvazi) biografie, které mi přijdou dobře udělané: Sametová extáze, Beze mě - Šest tváří Boba Dylana a zcela z našich luhů Rok ďábla (+ čestná zmínka Amadeus). Spojnici tvoří dobře zvolené ozvláštňující formální twisty a zejména nadhled vůči portrétovanému fenoménu. Slepý obdiv (pun not intended) nevede nikdy k ničemu skvělému. (07.08.2016)