Ray

Původně jsem chtěla dát lepší hodnocení, ale po přečtení místních komentářů, ten děj opravdu nebyl tak silný. Hudba super (jak se z chlapce co v kostele zpíval gospel, v klubech začínal na jazzu, bluesu, experimentoval až všichni juchali na rock n´roll), k výkonu Jamieho Foxxe (není co dodat), přes super fára a kostýmy...ale ten děj byl vážně takový vodový. Jeho vnitřní drama a určitá nejistota, která ho provázela, se mohla natočit lépe, protože takhle celý film stojí a padá na jednom herci... (27.03.2008)

Hendikepovaný člověk, který dokáže v životě něco tak dobře, aby jej znal celý svět, vždycky stojí za pozornost a v případě Ray Charlese to platí rovněž. Příběh nevidomého hudebníka, tmavé pleti, který začínal v letech, kdy byla v některých státech stále aktuální segregace, který přesto prorazil a zažil slávu, přičemž zároveň propadl drogám, který měl život jako jízdu na tobogánu jistě za zfilmování stál. A Jamie Foxx se v Raye proměnil dokonale. Zasloužený Oscar. (24.01.2019)

Když tak nad tím přemýšlím, tak Coeni mi s "V nitru Llewyna Davise" úplně zničili možnost užít si tady ty uhlazené na-oscary-aspirující útržkovitě biografické ilustrace - a nutno dodat, že i předtím jsem byla dost skeptická. Vždycky mě totiž nejdřív bude zajímat především hudba a až potom její autor/interpret. A už vůbec mi nejde o správnost životopisných údajů (viz filmy, o kterých píšu na konci), ačkoliv mě vždycky zaráží, jak mystifikačně s emocemi zacházejí filmy, které se vydávají za pravdu. Ale rozhodně za můj záchvat skepse vůči Rayovi nemůžou jenom Coeni, ačkoliv u nich uctívám to, jak nechají písně zaznít v celém rozsahu, nemají potřebu je kouskovat do klipovitých montáží nebo komentováním vysvětlovat a hlavně že je používají jako stylotvorný prvek a ne jako křoví - což mi přijde jako přesný opak toho, co se děje v Rayovi. A jako pozitivní příklad uvádím další hudební (kvazi) biografie, které mi přijdou dobře udělané: Sametová extáze, Beze mě - Šest tváří Boba Dylana a zcela z našich luhů Rok ďábla (+ čestná zmínka Amadeus). Spojnici tvoří dobře zvolené ozvláštňující formální twisty a zejména nadhled vůči portrétovanému fenoménu. Slepý obdiv (pun not intended) nevede nikdy k ničemu skvělému. (07.08.2016)

Tenhle film je prostě hereckým koncertem Jamieho Foxxe. Bez něj by byl to bylo tuctových 60%, protože scénář opravdu není nic světoborného, je hodně rozvláčný a nijak objevný, prostě průměrná Hollywoodská biografie. I když to obvykle nedělám, tak tady prostě nemůžu odolat a zvedám hodnocení JENOM za Jamieho výkon, který dosahuje opravdu těch nejvyšších kvalit. Jeho Oscar je skutečně zasloužený, ale nominace za nejlepší film byla naprosto zbytečná. (25.02.2006)

Scénář: James L. White .. Ray Charles Robinson byl výjimečný hudebník a prožil skutku zajímavý život. Podle něj vznikl neméně poutavý životopisný film. Mimo slavných a světlých období prožil Ray také spoustu temných životních období, ať už po smrti bratra, po ztrátě zraku či v zajetí heroinu. Taylor Hackford na režijní stoličce drží téma pevně v rukou a servíruje jednu zajímavou scénu za druhou. Vše podstatné ale stojí na geniálním hereckém výkonu a Jamie Foxx se jednoduše stal Rayem a předvedl strhující herecký koncert. Samotná hudba je pak kapitola sama pro sebe a jelikož tento žánr mi jde celkem do noty, tak musím jen a jen pochválit všechny ty hudební vystoupení, scény z nahrávacího studia i pobrnkávání na klavír jen tak v hotelovém pokoji.. 90%. (15.03.2006)