Ray

Když tak nad tím přemýšlím, tak Coeni mi s "V nitru Llewyna Davise" úplně zničili možnost užít si tady ty uhlazené na-oscary-aspirující útržkovitě biografické ilustrace - a nutno dodat, že i předtím jsem byla dost skeptická. Vždycky mě totiž nejdřív bude zajímat především hudba a až potom její autor/interpret. A už vůbec mi nejde o správnost životopisných údajů (viz filmy, o kterých píšu na konci), ačkoliv mě vždycky zaráží, jak mystifikačně s emocemi zacházejí filmy, které se vydávají za pravdu. Ale rozhodně za můj záchvat skepse vůči Rayovi nemůžou jenom Coeni, ačkoliv u nich uctívám to, jak nechají písně zaznít v celém rozsahu, nemají potřebu je kouskovat do klipovitých montáží nebo komentováním vysvětlovat a hlavně že je používají jako stylotvorný prvek a ne jako křoví - což mi přijde jako přesný opak toho, co se děje v Rayovi. A jako pozitivní příklad uvádím další hudební (kvazi) biografie, které mi přijdou dobře udělané: Sametová extáze, Beze mě - Šest tváří Boba Dylana a zcela z našich luhů Rok ďábla (+ čestná zmínka Amadeus). Spojnici tvoří dobře zvolené ozvláštňující formální twisty a zejména nadhled vůči portrétovanému fenoménu. Slepý obdiv (pun not intended) nevede nikdy k ničemu skvělému. (07.08.2016)

Jeden z nejlepších životopisných příběhů, jaký byl kdy natočen. Film, který Vám přiblíží Raye Charlese Robinsona ve všech jeho podobách, ať už těch obdivuhodných nebo vzbuzujících soucítění. Chtěla bych velmi ocenit ztvárnění Rayovy matky a vůbec veškeré návraty do Rayova dětství, které filmu nastavily velmi dojemnou rovinu. Báječný Jamie Foxx, který mě o svých kvalitách přesvědčil v mnou dříve shlédnutém Collateralu, se v Rayovi přímo vtělil do svojí role, jak už do úlohy ztrátou zraku postiženého umělce, tak do role muže, který i přes tuto překážku docílil splnění všech svých tužeb. Film má svěží tempo, ať už údernou, čarovnou a svádivou hudbou, nebo silným příběhem ústředního umělce, který v sobě nezapře odhodlání, talent, sebejistotu a umění dosáhnout všeho, na co jen pomyslí. Scény historie vzniku některých skladeb jako "The Mess Around" nebo "Hit the Road, Jack" jsou přímo geniální, navíc Vás jistojistě bezpochyby rozhýbou, i když zrovna třeba tomuto druhu hudby neholdujete. Pro mě, jako pro člověka, komu jméno Ray Charles nic neříkalo, natož pak jeho hudba (stydim), se po tomto filmu leccos změnilo :). (31.08.2009)

V tomto roce se to biografiemi slavných lidí jenom hemží. Kromě Alexandra, Smrt Petera Sellerse a Letce se objevil i průběh života krále soulu Raye Charlese Robindsona. I když si říkáte, že to byl velký člověk (a to on byl) tento životopisný snímek není zrovna nic moc extra, vizuální stránka (prostředí, kulisy, kostýmy), scény vracející se zpět do Rayova dětství a navíc samotný Jamie Foxx jsou dokonalé a nelze jim zhola nic vytknout. Jamie si na roli dal velice pilně záležet a při některých scénách jsem měl pocit, že tam místo Foxxe sedí skutečný Ray Charles. Co je asi největším všeobecným záporem je přílišná konvenčnost vyprávění a nakonec i didaktický způsob vyprávění je až přespříliš po chvilce nezajímavý a už máte pocit, že vás příběh nemá čím překvapit. Občas mě i naštvala drobná podobnost s Forestem Gumpem hlavně při scénách z dětství + Rayovo rozumování viz. máma vždycky říkala....Celkově je Ray velice příjemná podívaná (hlavně asi díky samotnému Foxxovi a jestli nedostane Oscara tak si půjdu promluvit s akademii) s příjemnou hudbou, která vás správně naladí, ale nic víc, nic míň.... (15.02.2005)

Niekedy sa stane, že v rovnakom čase do kín dorazia dva "rovnaké" filmy (ŽIVOT CHROBÁKA verzus MRAVEC Z, ARMAGEDDON verzus DRVIVÝ DOPAD atď.). V rokoch 2004/2005 v Hollywoode vznikli dva životopisné drámy, mapujúce osobný a profesijný život dvoch slávnych amerických muzikantov, ktorí mali problémy s milenkami, alkoholom a drogami (a ktorých bratia v detstve krvavo zomreli). Z oboch snímok je jasné, že ich tvorcovia túžili získať čo najviac Oscarov a v oboch snímkach excelujú predstavitelia charizmatických mužských ústredných rolí. WALK THE LINE mi bolo bližšie, pretože mám rád country, mnohé spevácke pasáže boli úžasné a vôbec, to, čo predviedol režisér, Phoenix a Witherspoon, bolo fantastické. RAY kope v mojom srdiečku troška slabšiu ligu, ale aj tak ide o nadpriemernú, krásne nakrútenú a inšpiratívne zahratú drámu. Hudobné čísla ma strhli (a to nie som žiadny džezový fanúšik), atmosféra je krásna, scenár je už z princípu silný („uvarené dieťa“ MUSÍ zapôsobiť aj na najdrsnejších fanúšikov hororu) a to, čo predvádzajú herci, samozrejme v čele so šialene „presným“ Jamiem Foxxom (ktorého bravúrny výkon sa ale pravdupovediac miestami blíži až kamsi k nechcenej paródii, ehm), je sila. (14.09.2006)

Tolik jsem toho o Rayovi před tím, než jsem vidět tuhle životopisnou záležistost, nevěděl. V podstatě jen to, že byl slepej a údajně vynikající muzikat, jehož tvorbu jsem nikdy nevyhledával. Ale tohle je totální pecka, která vybrala skutečně zajímavý milníky Rayova života (dětství před oslepnutím, ženy, rodina, drogy, koncerty, vydavatelství, boj proti segregaci atd.) a je zábavnej precizně natočenej. Jammie Foxx si Oskara zasloužil jako málokdo, už jen za to, jak se naučil na piano hrát a zpívat. Mimochodem výborná hudba a tvorbu Raye Charlese si určitě poslechnu komplet. (01.04.2013)