Pád Třetí říše

Vynikající film, který popisuje posledních pár dní Adolfa Hitlera a jeho nejbližších spolupracovníků. Bruno Ganz podal nadstandartní výkon a i ostatní herci předvedli slušné výkony. Navíc trochu jiný pohled na 2. sv. válku mě zaujal, protože válečný film nemusí být nutně natočen jen z bitevních polí. Určitě jeden z nejlepších německých filmů posledních let, resp. společně s Klepání na nebekou bránu asi to nejlepší co jsem poslední dobou od našich sousedů viděl...... (06.01.2008)

Človeku priam zastáva rozum nad absurdnou mentalitou Hitlerovho správania. A to nie len čo sa týka otázky rasizmu. Ani klinika s najťažšími duševnými poruchami a demenciami sa nevyrovná svojimi pacientmi skupine ľudí okolo Vodcu. A ani ten najzatrpknutejší rasový odporca by snáď svoje správanie nevyhrotil do takých činov. Film ale na moje prekvapenie takmer úplne túto líniu vojny vynecháva. Zameriava sa na posledné dni nacistického ťaženia. A ťaží z dokonalého výkonu Bruna Ganza, ktorý mi do svojej role pasoval viac ako Carlyle. Sprva film dejovo pokrivkáva, no mrazivá druhá polovica, kde takmer každý z fanatizmu spácha samovraždu je nepredýchateľná. 85%. (12.05.2007)

Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti... (21.01.2006)

Konec dubna 1945, Berlín - ideální místo pro koncert kapely s názvem Suicidal Tendencies.. Führer jako uřvaný, zakomplexovaný slaboch, odříznutý nejen zdmi bunkru od neúprosné reality hroutící se říše. Populistický kněz, co už dávno káže v prázdném svatostánku, načež mocnosti udělají od jeho oltáře ke vchodu tlustou čáru a rozdělí skoro na padesát let kostelní lavice na levé a pravé. Moc ztrácející figurka, která kouzlem ironie v době nedostatku pohonných hmot potřebuje benzín k zabránění vlastní identifikace.. Je mi líto těch, co čekali nad patkou rohy a místo jedné nohy kopyto, ale Der Untergang nelze vinit z nějakého polidštění nacistických pohlavárů ani omylem. V souladu s německou strohostí přinášejí narůstající zoufalství a sebevraždy spíše chlad a pocity diváka mají blíže k zadostiučinění než nějaké lítosti, aby pak autor vpálil jako dokonalý emoční protiklad smrt šesti nevinných bez možnosti volby. Kdo s informacemi z Hirschbiegelova filmu naloží dobře, užije si o to více poctivé filmařiny a německé poválečné sebereflexe. A jinak, jednomu z místních uživatelů, píšícímu své drísty tučným písmem, bych milerád dopřál několikaminutový pobyt ve "sprchách" zařízení Auschwitz - Birkenau, aby pak lehce narůžovělý a lapajíc po dechu našel ještě více pochopení pro činy svého rakouského génia.. (20.10.2011)

Der Untergang je pro mě v podstatě jen Herr ÜberGanz. To je asi trochu přehnané, protože koneckonců jen asi každá desátá z variací na scénu "Das war ein Befehl!" je vtipná (ovšem třeba pražský dopravní podnik nebo nejčerstvěji Pavel Kříž jsou na hranici geniality), ale v mém subjektivním žebříčku válečných filmů je Pád Třetí Říše v podstatě řadovým statistou. Němci ukázali, že se dovedou se svou historií vypořádat, a pojali toto dílo jako výpravou a vizuální stránkou velmi působivou sešlost v podstatě všech hereckých osobností své doby, ale kromě na prstech jedné ruky spočitatelných izolovaných záběrů mě to zkrátka nevtáhlo. A to je na dvě a půl hodiny opravdu málo. 70% (21.01.2016)