Těžká váha

Zvláštní film. Jednoho odpoledne jsem zaplnula televizi, samozřejmě první program, na který jsem uhodila, bylo HBO. Chvíli sleduji obraz a koho to nevidím! Russell Crowe. Mlátí nějakýho chlapíka na ulici s boxerskými pohyby. Máma mi říká něco o tom, že jde nakupovat, tak ať zatím vyžehlím prádlo. Připravuji si věci a sleduji zase Russella, tentokrát jak učí svoji malou dcerku dávat rány pěstí. Ještě chvíli váhám, na co se vlastně dívám, pak se na scéně objeví Renée Zellweger a je všechno jasné. Těžká váha, film, na který jsem chtěla jít do kina. Russell Crowe se rve o to, aby jeho tři malé děti měli vůbec, co jíst, a po delší odmlce už jako starší chlapík znovu naskočí do ringu, prostě jen proto, aby si vydělal pár dolarů. Jeho víra a láska mi trochu připomíná Brosnana v Evelyn, jen s tím rozdílem, že je Howardova režie provedená mnohem mírněji a nesnaží se tolik tlačit na pilu a vyloudit vám za každou cenu slzy. A tak sledujeme, jak se Russell Crowe nechává mlátit v ringu, a nutno přiznat, že i pro lidi nezasvěcené do tajů boxu je to mistrovský zážitek. Když se dozvídáte, že současný mistr těžké váhy Max Baer, proti kterému má náš hrdina Braddock nastoupit, zabil v ringu už dva lidi, cítíte stejnou úzkost jako Bradockova manželka, a při samotném rozdávání pěstí, máte pocit, že tohle vlastně vůbec není film, že vy jen sedíte několik metrů od ringu a ze všech sil fandíte Braddockovi. Trnete při každé ráně, kterou dostane, a jásáte při každé, která se mu naopak podaří soupeřovi zasadit. A co si přát víc než skutečně realistický a i vyrovnaný souboj, který po dlouhé době nepokračuje tradičním stylem - hlavní hrdina celý zápas prohrává a v úplném závěru se mu podaří nečekaný knock-out? Jen, aby to prádlo vyžehlil někdo za vás :-) Tenhle film vás totiž natolik připoutá k obrazovce, že i po dvou hodinách, kdy se moje máma vrátila, bylo všechno tak, jako když odešla :-) (06.09.2006)

Jak to tak vypadá, James J. Braddock byl skutečně geroj k pohledání a cítím k němu obdiv. Ron Howard se jeho příběhu chopil a natočil o tomto velkém malém muži poměrně realistickou, ale přesto především rodinnou podívanou, ve které si Russel Crowe zabušil pro změnu do boxovacího pytle a z flašky upíjel pro změnu vodu. Výraznější výkon podala jak Renée Zellwegerová, tak Paul Giamatti a Thomas Newman taky složil cosi co už tu bylo a co se neschová do kategorie autorský rukopis. Ano, přihodil jednu osvěžující irskou chvilku při tréninku, ale to je na víc jak dvě hodiny filmu při věhlasu jeho jména trochu málo. Stejně tak Russel Crowe mě dostal jen v jedné jediné scéně, takže mi nezbývá než celou věc shrnout slovy nepříliš nadšenými. Ron Howard natočil další svoji typickou výpověď o lidském duchu, ale tentokrát už mě neoblbnul. 70% (05.01.2007)

|| Scenár: Cliff Hollingsworth, Akiva Goldsman | Hudba: Thomas Newman | Produkcia: Brian Grazer, Ron Howard, Penny Marshall | Distribúcia: Universal, Touchstone, Miramax | Štúdio: Imagine, Parkway | Rozpočet: 88 miliónov $ | Tržby: 108,539,911 $ || Drahá dráma. Obsahovo i rozpočtovo. Každopádne to je obdivuhodné dielo, s vždy zaujímavým Crowom, polootravnou Zellweger (jak väčšinou), a prekvapivo šikovným a fungujúcim zfilmovaním športových častí a vývoja zápasov - to kulhá v športovkách vždy najviac. Howard je toho majstrom, no to nezabudnuteľné plus, ktoré núti diváka vidieť dielo znovu, chýba. (04.09.2012)

Zážitek! Matně se snažím vybavit si film, který mě takhle emotivně zruinoval. Nefandím často, vypadám u toho jako blázen, jenže když jde o všechno, když si to ten ušatý borec v kšandách zaslouží (ó, jak já ho zbožňoval!) a zároveň dokazuje, že ještě není za zenitem, pak kvílím, burácím a skáču metr vysoko. Sledoval jsem tu bídu a situaci, kdy štěstí momentálně stepuje u jiných, s nakloněnou hlavou, očima navrchu hlavy a zvláštním úsměvem. Dech se zastavoval, duše zachvívala a - do háje, i slza ujela. Jim byl zásadovej a zároveň parádní chlap, tak proč to nepřiznat? Proto ta plná palba. Zážitek! (25.08.2010)

Popelák jako do té doby nejlepší film Rona Howarda a dost možná i nejlepší boxerský film mého života. Howard sice nepřináší svěží vítr do notoricky známého žánru, ale s danými schématy se mu daří manipulovat více než zručně a ždímá ze mě emoce jedna báseň, takže když Braddock trpí, mám slzy na krajíčku a když bojuje, tak mám sklony fandit. A obrovská pochvala na závěr pro Crowea, protože to, co předvádí, je jedním slovem neskutečné a je jen škoda, že podobnou roli později v další dobové žánrovce nenapodobil. Russelle, tohle byl tvůj večer. (18.07.2006)