Samuraj

Velmi poučný snímek, přivedl mne k těmto následujícím zjištěním: 1) Už vím, proč se opravdu cool typům říká "masér". 2) Také mi byl koněčně objasněn původ výhrůžky "já s tebou zato(i)čím". 3) Gejši nejsou tím, čím se zdají být. 4) Líčení a tanečky sličných společnic jsou s přihlédnutím k bodu tři ještě větší luxus než obvykle. 5) Souboje, souboje, SOUBOJE! Dobře natočené seky katanou nejen utnou, co se dá, ale také pohladí po duši. 6) Když se to umí, je luxusní i obrázek a nazvučení zemědělců, an okopávají pole. 7) Řekl tu někdo zvuk? Jeho propojení s visuálem lze dotáhnout opravdu hodně daleko. 8) Chcete-li dát do filmu stepovací scénu, protáhněte ji co nejvíc to jde. Prvních pár minut budu nechápavě zírat, ke konci jsem takřka nadšena. 9) Zatoiči je zkrátka, jak by řekl upír Cassidy, kurevsky boží. (09.05.2008)

93% - Zatoichi se mi, upřímně řečeno, na poprvé moc nelíbil. Nechápal jsem tak chladnou atmosféru, ve které značnou část dialogů odrecituje digitální krev. Tento film se mi ale po následujících několika shlédnutích dokonale vpil. Výborné zpracování legendy o Zatoichim, proložené několika vedlejšími dějovými liniemi. Na konci filmu si uvědomíme, že to, co jsme viděli, je pouze zlomek oné legendy, a celý film nás zaměstnával vlastně jen dalším náhodným a možná i nepodstatným Zatoichiho dobrodružstvím. Jak už je u autora zvykem, kamera, střih, zvuk, reminiscence postav jsou hlavní klady. Suzukiho hudba mi přijde samostatně nezajímavá, ale v kombinaci s pohybem, či tancem postav je dokonalá. Velmi působivá podívaná má pro mě jen jednu vadu na kráse, a sice právě tu digitální krev. Kitano však již v minulosti dokázal, že násilí umí zachytit zcela jinak, takže když si pestré souboje dám do jiného kontextu, vychází mi výborný film spíše oddechovévo charakteru s prvky parodie, jež se ovšem nesnaží vyvolat smích, ale jen ironický pobavený úsměv. (18.09.2005)

Umelé oči, vidieť je viac ako neviedieť, svojrázna interpretácia Sokrata (viem, že nič neviem – v Samurajovi – vidím, že nič nevidím), upomienka na špagety westerny – iný dej i prostredie ale prítomnosť humoru, nesmierne krvavé scény, osamelo stojaci hrdina bez minulosti, terorizovaná osada, hrdina má rád peniaze (náchylnosť k hazardným hrám), výrazné postavenie hudby sadnúcej k deju mi približujú tento film dielam Sergia Leoneho. (12.10.2004)

Mal som veľmi zlý pocit z môjho predchádzajúceho trojhviezdičkového ohodnotenia popri týchto chválach. A až po opätovnej projekcii môžem s čistým štítom vyjadriť, že som ešte na kolosálne prevedenie v súvislosti so samurajskou mentalitou a japonskými spôsobmi a všetkým s tým súvisiacim predtým asi nemal vek. S krvavou nádielkou plne súhlasím s 'tronom'. Nebyť tých zbytočne dlhých tanečných výlevov, tak som vo vytržení. Toto je Kitanova parketa, ktorá hravo, úplne s prehľadom strčí do vrecka obe časti Tarantinovho 'Kill Bill'. Kitano valcuje. 85%. (13.11.2007)

Nevšední hudební složka, Takeshiho oblíbená hra v kostky, trochu toho Yojimba a japonské divadlo Kabuki s přesahem do Lord of the Dance.. Říká se, že kvalita samurajského meče se posuzuje podle dvou kritérií. Musí umět přeseknout sedm mrtvol navršených na sebe a ostří ponořené do řeky by mělo rozpůlit proudem unášený leknínový květ. Zatímco to první splňuje film senseie Kitana beze zbytku, tak nebohý lotos života nechává jeho čepel volně proplout v jemné harmonii tragiky a komiky - i přes tu hromadu mrtvol navíc nabitou spoustou pozitivní energie. Nějaké srovnání s mnou mimochodem stejně hodnoceným Kill Billem z kuchyně bláznivého Quinta asi není na místě, protože se jedná o zcela jinou soutěž, možná o zcela jiný sport. To musí vidět i slepý.. (10.03.2011)