Samuraj

Srovnání s Kill Billem není na místě, Takeshi Kitano je skromný umělec, možná poet, který nechce oslňovat efekty, velkolepými souboji, ani na první pohled "působivým", Hollywoodským dějem. Jeho Samurai je skromný příběh s drobnou dějovou linkou, který možná neřekne explicitně mnoho, ale za to na pozadí přirozeně vykreslí situaci samurajského Japonska. Jsou to právě malé detaily - zrytmizovaní dělníci, krátká humorná vsuvka, odkazy na Kurosawovův samurajský svět a další, které tvoří tento film. Aby se však jednotlivé střípky nerozplynuly bez většího efektu, spojuje je, už o poznání hmatatelnější, finále. Celkově však stále nelze hovořit o komplexním zážitku, chybí mi hutnější děj a přebývají méně poutavé momenty. 7/10 (25.11.2010)

můj problém u asijských filmů je, že jakmile v něm hraje víc jak pět herců, jsem ztracen. nerozeznám většinu tváří a jména si nepamatuju. to ovšem není problém Takeshi Kitana, ale můj, nehledě na to, že jeho určitě nepřehlédne nikdo. zvlášť, když musí vyřešit pár problémů a jedním znich je Ginzův gang, který vybírá ,,výpalný" a i jinak nebohé obyvatele terorizuje. pokuď jde o umění meče, vetšinou jde o akci rychlou, efektní, krvavou, prostě dobrou. zvuk je v pohodě, děj však občas škobrtne, trošku mě nudil. sympatický na samurajích však je, že svoje protivníky několika ranami zabijí a nemlátí do nich ,,jak hluchej do vrat". proto i setkání ronina s masérem se odehrává bez zbytečných ,,keců". ku prospěchu všech vidomých i slepých. (05.04.2006)

Velmi poučný snímek, přivedl mne k těmto následujícím zjištěním: 1) Už vím, proč se opravdu cool typům říká "masér". 2) Také mi byl koněčně objasněn původ výhrůžky "já s tebou zato(i)čím". 3) Gejši nejsou tím, čím se zdají být. 4) Líčení a tanečky sličných společnic jsou s přihlédnutím k bodu tři ještě větší luxus než obvykle. 5) Souboje, souboje, SOUBOJE! Dobře natočené seky katanou nejen utnou, co se dá, ale také pohladí po duši. 6) Když se to umí, je luxusní i obrázek a nazvučení zemědělců, an okopávají pole. 7) Řekl tu někdo zvuk? Jeho propojení s visuálem lze dotáhnout opravdu hodně daleko. 8) Chcete-li dát do filmu stepovací scénu, protáhněte ji co nejvíc to jde. Prvních pár minut budu nechápavě zírat, ke konci jsem takřka nadšena. 9) Zatoiči je zkrátka, jak by řekl upír Cassidy, kurevsky boží. (09.05.2008)

Ačkoliv film dlouho znám a chtěl jsem jej vidět, že se jedná o komedii jsem zjistil až v den TV vysílání. Je pravda, že občas jsem se bavil královsky a salvy upřímného smíchu se ozývaly často, nicméně několikrát jsem dumal nad tím, jak by to fungovalo jako akční thriller :-). Třebas ale taková škola šermování nebo hádky s dědou v saké-baru byly senzační... Konec kupodivu připomene například Milionáře z chatrče a rozčárování tak motá hlavu až do finálních titulků, výsledný dojem je ale vesměs dobrý a převládá pocit, že tak vytříbený artový černohumorný film z Japonska už asi neuvidím. A to se počítá. (20.02.2011)

Samuraj, stejně jako Kitanovy předchozí filmy, lehce a hladce střídá scény komické i vážné, brutalitu drsnou i vtipnou (=nadnesenou). Stejně jako Kitanův herecký projev, působí film skromně, mírně a vyrovnaně, čas od času je proložen něčím drsnějším, nebo naopak velmi vtipným. Hlavně nezaměňte Samuraje za Posledního samuraje, mohli byste být zaskočeni mnohem menší (ale za to uvěřitelnější a reálnější) výpravou. Na závěr mohu jen říct, že Takeshi Kitano je skvělý masér a jeho masáž se mi moc líbila. (16.04.2004)