Příliš důvěrná tajemství

Nenápadný, ale silný film. Křehké psychologické drama o lidské osamělosti, odcizení, společenských konvencích a především o tom, jak vzniká láska. Nečekal jsem od něj příliš, ale nakonec se mi líbil víc než kterýkoli díl oceňované Kieslowského trilogie tří barev. Sandrine Bonnaire je pohledná šarmantní herečka a svoji postavu hraje s nadhledem, Fabrice Lucchini byl pro mě objevem. Nenudil jsem se ani minutu, jednalo se o nanejvýš příjemně strávený čas. Celkový dojem: 90 %. (24.02.2009)

Obrovsky zajímavý (a do jisté míry i originální) film. Ikdyž to působí jako komorní drama, chvílemi se zde vyskytuje i napětí a ve filmu se objevují prvky thrilleru (výborné práce s hudbou). Zaujal mě nesourodý a opravdu zvláští vztah mezi hlavními představiteli a mimo jiné i Luchiniho kukuč (ty "vytřeštěné" oči si budu ještě dlouho pamatovat :-)). No, film se mi zkrátka líbil a nebýt toho neuzavřeného konce (podobně jako u Mr. Brookse; tzn. člověk čeká a nedočká se), začal bych přemýšlet i o vyšším hodnocení. (09.02.2009)

Zajímavý je námět, ze kterého se vychází. A jak zde poznamenávají i jiní, zajímavé je to až do půlky. Pak se to ale zadrhne a do konce se to už jen jakž takž doklopýtá. - Stále jsem vás neodradil? Tak vám ještě řeknu tohle: dlouze se zadívejte na výraz hlavního hrdiny, jak je zachycen na oficiálním plakátu. ...... Už? Stačí? Tak si teď představte, že se na tenhle jeho kukuč (= jeho veškerou mimiku) díváte ještě asi tak 100 minut. :) Jestli vás ani tohle nezlomilo, tak směle do toho. (19.11.2009)

Drama o dvou osamělých lidech a taky o umění naslouchat. Schůzky Anny a nesmělého daňového poradce Williama pokračují i po prozrazení jeho skutečné profese a je těžké určit, kdo komu více pomáhá. Jen jsem marně čekala na nějaké bližší vysvětlení krize Annina manželství. Zdálo se mi zvláštní, že tak radikální proměna v chování jejího muže by měla být jenom důsledkem úrazu při nešťastné nehodě v garáži. Ale možné to je … byl to pro něho asi dost traumatizující zážitek - navíc s trvalými následky. Kromě toho Anna nemusela říkat vždycky jenom pravdu a nic než pravdu - nestává se každý den, že se vám podaří přizabít vlastního manžela. A tak za největší nedostatek filmu pokládám vynechání důležité události jedné noci, která Annu velice rychle dovedla ke zcela zásadnímu rozhodnutí. Vůbec nejde o zobrazení nějakých intimních detailů. Pokud to mělo být pro diváky neočekávané, býval by úplně stačil jen krátký telefonát, jehož smysl by se objasnil až dodatečně. Ale bylo přinejmenším podivné celou tu záležitost úplně přeskočit a odbýt ji pouhým rozhovorem při dalším setkání Anny s Williamem. Jako kdybyste v nějakém historickém velkofilmu vypustili rozhodující bitvu ... Ale i tak dobrý film s přesvědčivými herci. (08.02.2009)

Patrice Leconte patrí ešte do generácie staromilských francúzskych režisérov 70. rokov, ktorý do svojich plynulo vystavaných filmov vkladajú vtipné postavičky a elegantný jemný humor, aj pri operovaní s vážnou témou. Confidences trop intimes je filmom pridŕžajúcim sa týchto zásad a operujúcim s pomerne originálnou myšlienkou klasickej zámeny identity na trochu iný spôsob, ako ju poznáme. Williamova neschopnosť povedať Anne pravdu a všetko tak napraviť postupne prerastá v posadnutosť. Nie všetko však nutne musí byť tak, ako sa zdá - možno nič z toho, čo mu Anna hovorí, nie je pravda. Možno je to len hra - a možno potenciálne nebezpečná. Vzhľadom na dĺžku filmu (ktorý by som nechal o takých 10 minút skrátiť) a spôsob, akým film s myšlienkou pracuje mi príde ako nevyužitý potenciál. Aspoň nie do tej miery, ako by som si predstavoval. Mierne uletené postavy a postavičky ma však ľavou zadnou udržali v pozornosti podobne ako samotní herci - Sandrine Bonnaire nie je na zahodenie a to, čo dokáže Luchini zahrať len očami je na neuverenie. Viac menej spokojnosť, ale chcelo by to trochu odlišné spracovanie. 70% (09.06.2014)