Dvanáct do tuctu

Kromě žánru, velikosti rozpočtu a ztvárnění si poslední dobou víc a víc říkám, že by se filmy měli dělit podle toho, kdy se mají pouštět. Jsou filmy do kina, filmy na večerní, multimediální pařby s kamarády, chvíle s lepšími polovičkami, všichni známe .Ale pak je tu skupina filmů na nedělní odpoledne, kdy člověk vyhledává nenáročnou komedii rodinného typu bez vyložených stupidit. A tohle je ten typ filmu. Herci tu nejsou nijak třeskutě nadaní ale pohodově se na ně dívá, Steve Martin se v pozici utrápeného otce dobráka už tak zabydlel, že hraje s jistotou jako by se točilo u něj v obýváku a lapálie dvanácti rozdílných dětí jsou skromně úsměvné . Z ničeho nevyzařuje snaha být něčím víc, než co je a mě to stačí. A že je to hloupoučká agitka na americký sen? Naštěstí je mi to v neděli ráno(v pelechu) srdečně ukradený. (17.11.2009)

U obrazovky mě udržela pouze zvědavost, kam až ty malý smrady nechají zajít - a výsledek? Po dnešku se nedivím, že je v Americe tolik opuštěných domů se zatlučenými okny. Film sám přesně odpovídal představám i zkušenostem s jemu podobnými, až na S. Martina, který se zdá být otcovskými rolemi už poněkud vyhořený - potud zklamání - a jeho opakem překvapivě zábavný A. Kutcher, vlastně chci říci jediný zábavný... (16.07.2011)

Pokud si chtějí američani připomínat důležitost rodiny (kterou já také nepopírám !), pak si zvolili opravdu slabou a chvílemi téměř trapnou "komedii". Když už zvolil scénárista tolik těžko uvěřitelnou rodinu, pak mohl vytěžit z tuctu dětí mnohem mnohem víc. To co vymyslel, je natolik stupidní a tak málo vtipné, že nad úspěšností tohohle filmu v Americe zůstává - mírně řečeno - rozum stát..... Něco ještě mohl možná v "akčních" scénách zachránit režisér, ale stal se spíš opak. Dvě hvězdičky, ani vlastně nevím za co..... (02.10.2004)

Dvanáct do tuctu je přesně ten tip filmu, který se v Americe bezpochyby stane velkou klasikou a na který budou tamní obyvatelé neuvěřitelně hrdí. Já, jakožto divák z trochu jiných končin, jsem jiného názoru na věc - ale to ještě neznamená, že jsem se nepobavil. Příšerný Steve Martin, z fleku nesympatická Bonnie Hunt a dvanáct úplně průměrných amerických dětí. A abych nezapomněl - pes. Jistě, to nepopíram, ale tenhle film byl natočen pro pohodový odpočinek rodiny u víkendového večera a ačkoli mi to samotnému přijde neuvěřitelné - zabírá to. Místy neskutečně trapné, místy naopak - příjemný film. (29.05.2009)

Banda dětí(místy teenagerů), z kterých by každému z nás zaručeně ruplo v bedně..Americký způsob jak ukázat, že i velká rodina spojena dvěma milujícími se lidmi může držet spolu ale pouze pokud se naučí zvládat velký zmatek. Myslím, že by se mi líbilo vyrůstat v takové rodině ale řada skopičin je opravdu AMERICKY PŘEHNANÝCH. (07.04.2012)