Walk the Line

V rámci ambicí snímku, zaměřeného z velké části na tu složitější a hlavně temnější stránku osobnosti Johnnyho Cashe, tomu nelze nic moc vytknout. Mangold se v šedesátých letech plných rockenrollu a divokého života pohybuje velmi zkušeně a propojení tří základních dějových rovin - Johnnyho psychického úpadku, osudové lásky mezi Johnnym a June a problematického vztahu mezi Johnnym a jeho otcem - zvládá řemeslně na jedničku podtrženou. Jenže film se drží tohoto schématu natolik urputně, že skutečný a ojedinělý příběh o začátcích hudební legendy se místy mění v klasickou hollywoodskou romanci, která nemá čím překvapit a také ničím nepřekvapí. Ale to vůbec nic nemění na tom, že film je sám o sobě skvělý, že hudba Johnnyho Cashe je nestárnoucí a že Joaquin a Reese nejenže spolu náramně dobře vypadají, ale také naprosto úžasně zpívají. Parádní filmařina, ne nadarmo odměněná pozorností akademiků.. 85% (23.07.2014)

Hello, I'm Johnny Cash! Perfektní životopisný film o jedné z největších hudebních ikon 20. století. Walk the line není jen ukázkou Cashova života a jeho úžasných písní, ale také hereckým koncertem Joaquina Phoenixe, jehož výkon je více než obdivuhodný. Reese Witherspoon hraje June Carter také neskutečným způsobem. Snímek, resp. příběh tohoto výjimečného zpěváka, je také skvostnou ukázkou toho, co udělá sláva, alkohol a drogy. Nikdy však není pozdě na nový začátek... Nemohu hodnotit jinak, než plným počtem hvězdiček, jelikož hudbu Johnnyho Cashe mám v oblibě. Jeho temný výraz, hluboký hlas, ležérní angličtina a v neposlední řadě ocenění, všechny excesy související s jeho kariérou jej činí opravdou legendou, kterou byl již za svého života. Walk the line tedy ohodnotím jako film dokonalý po všech stránkách. (01.07.2010)

Pokud by byl celý film ve stylu prvních 150 vteřin, pak bych s nejvyšším hodnocením neváhal :) .... Každopádně se jedná o dobrý film, který mi ale způsobil lehké zklamání. Johny Cash byl totiž v době své největší slávy opravdový fenomén, jehož hudba překročila hranice country. Jeho písničky poslouchali i ti, kterým country do té doby nic neříkalo (jako já :). Proto nejsem až tak spokojen s vyzněním filmu, kde je J.C. vykreslen spíš jako neustále unavený, opilý, nadrogovaný a nešťastně zamilovaný "looser". Je to pohled pouze do soukromí, jakoby jeho celosvětová proslulost neexistovala ..... Nic proti hereckým výkonům, výběru muziky, kameře .... v tomhle vyznění má jednoznačně "prsty" režisér a scénárista v jedné osobě..... škoda, že se nedržel těch úvodních tří minut ..... určitě ovšem stojí za to vidět - 70% (26.02.2006)

VHS/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Prostředí 8/10/// +velice potěší Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon, příjemně hrají i zpívají, hudba určitě neurazí, příběh je poutavý, děj je zajímavý, na konci dojemný -původní očekávání nebyla tak vysoká, ze začátku chvilku trvá než tomu přijdete na chuť, osobnost zpěváka Johnyho Cashe a jeho život mi není tak známí/// No jsem překvapen a potěšen co se z filmu nakonec vyklubalo. Tím že jsem o filmu ani o hlavní postavě moc nevěděl, jsem byl hodně nejistý tímto filmem a moc jsem mu nevěřil. Jsem však mile překvapen, protože ve filmu je vše co si divák žádá (složitý vztah otce a syna, dramatická ztráta bratra, problémy se sebou samým a náhlým úspěchem a bohatstvím, slávou a taky je tu romantika, vztahy, písničky, zpěv...) Tohle je prostě jasný příklad toho, jak má správný životopisný hudební film vypadat. A teď mě omluvte, jdu si dát karaoke a zaspívat si Johnyho písničku :-)/// Celkem 80%/// (16.08.2010)

Walk the line, film o mém nejoblíbenějším zpěvákovi, mám doma dlouho, a stejně dlouho, jako jsem jsem se na něj těšil, jsem ho i odkládal. Bál jsem se, že se mi třeba nebude líbit, že v něčem nesplní moje představy, že bude mizerný a já budu mít vztek a budu se ptát, proč ho vlastně někdo točil, když to ani nedokázal udělat pořádně. Včera jsem si ale DVD pustil a co vám budu povídat – stačilo vidět úvod z Folsomské věznice a všechny obavy byly pryč. Celé dvě hodiny jsem žasl nad výkony Joaquina Phoenixe (bezchybně nastudoval snad každý Cashův pohyb a obzvlášť při záběrech z dálky je na pódiu od skutečného Muže v černém k nerozeznání) a Reese Witherspoon, z nichž by „Johnny a June“ měli určitě radost (však taky oba herce vybrali), zpíval jsem si, usmíval se a podupával si, sledoval jsem, jak se příběhem míhají všechny ty veličiny od Elvise a Jerryho Lee Lewise přes Waylona Jenningse po Carla Perkinse a Carterovic rodinu a říkal jsem si, že to dopadlo parádně. To, co jsem znal hlavně z fotografií, zkrátka ožilo. A ožilo to na výbornou. Nijak objevně psaný scénář kritizovat nebudu, protože v tomhle případě to bylo zkrátka zachycení důležité části života jednoho skvělého člověka, a můžeme být rádi, že z toho nevznikla uslzená vleklá nuda, ale tak pocitvě šlapající věc. Dávám čtyři hvězdy za film a pátou z úcty k mistrovi. Výtky mám jen dvě. Menší a větši. Menší: Koncert z Folsomu měl být delší, alespoň o jednu píseň. Větší: Jak mohli scénáristé naprosto vynechat Boba Dylana? (23.01.2012)