Mrtví jako já

Jeden z nejlepších (pseudo)paranormálních seriálů, které kdy vznikli, hlavně i díky geniální cynické nadsázce a faktu, že děj není pitomý (občas by se dal dokonce nazvat chytrým, pro někoho možná i s přesahem) a humor je občas solidně upozaděn. Navíc je to dost často ten druh vtipu, u kterého se nesmějete, ale jen usmíváte. Všechny SuperPřírodniny, policejní pohádkáři, nebo přemožitelky zkřívaných tváří se mohou jít v porovnání Georgii (a Mandy Patinkinem) klouzat. PS: proč?! Proč je navazují film taková zhovadilost......? (13.05.2012)

Pro mě seriál, který strčí do kapsy i daleko profláknutější hity jako jsou Ztraceni nebo Prison Break. Možná je to tím, že mi námět a hlavně hlavní hrdinka padla přesně do mé noty. Spojení černého humoru a naprostého cynismu působí nebývale svěže a hlavně, každý díl má nějakou myšlenku, dá se říct i poselství, takže rozhodně nepůsobí prvoplánově a vlezle. Smrt zde sice nehýří takovou originalitou jako v sérii Nezvratný osud, ale i tak mnohdy mrazivě pobaví. Zatím každou další epizodou sleduji, jak tato série míří výše a více mě baví. Hlavně postava Gerorgiiny neskutečné šéfové mě stále více fascinuje (hlavně mě dostala v tom díle s její bytovou webkamerou). Suma sumárum - naprostá povinnost pro milovníky "záhrobního" humoru. (06.11.2007)

S Odpočívej v pokoji to moc společného nemá, jen proto, že je to o smrti, spíš se to trošku blíží k Nezvratnému osudu. Nejhorší je, že seriál se rozjíždí pomalu po dějové stránce, navíc ty zákonitosti umírání jsou občas trošičku směšné (smrtonoši.) Ovšem černý humor nechybí. BYLA JSEM POD STOLEM A KOUŘILA HO TOMU VYSOKÝMU FRAJEROVI, PAK SE NĚKDO NAKLONIL A POŠEPTAL MI DO UCHA: NE, TAMHLE JE CLARK GABLE! (25.03.2008)

Inu první setkání bylo prosřednictvím vysílání české televize a můžu říct, že na první pohled to nebylo nijak zajímavé. Druhé setkání bylo v době mýho svaťáku, fantazmagorické pohrávání si s myšlenkou smrtek mě kupodivu dokázalo od biflování odtrhnout. Tady bych poukázal na kopu moudrých tezí o životě a taky o tom co je po něm (z pohledu pozůstalých samozřejmě). Pro někoho mohou mít banální bezvýznam, pro jiného hluboký dopad. Čistě k hercům. Hlavní hrdinka mi v některých momentech přijde neskutečně odporná baba, s protivným, vulgárním obličejem, a v jiných chvílích s ní člověk absolutně soucítí. Mason. Žeru jeho britský akcent a umění nasírat policajtku. Tu jsem moc nemusel, tedy až do chvíle kdy oblékla princeznovské šaty. Když jsme u princezen. Laura Harris. Tuhle herečku mám rád. Postava Daisy povrchní sobecká arogantní. No a konečně Rube, tahle postava mi vůbec nesedí. Rozhodně nevypadá jako kulinářský mistr, taky mi na něm moc nesedí ta basebalová bunda, stejně tak mi u něj nesedí ta fajfka kterou bafal na pohřbu, ty Leonovské brýle které měl na očích když mezi zuby cedil slovo Gravelings. Sumasum tohle dílko mě párkrát donutilo zamyslet se nad poselstvím, které se snaží unést, naštěsí se nebere moc vážně a proto mu vše odpustíte. Vše posypáno špetiznou černého humoru. (04.07.2011)

Tak tohle jsem od smrtonošů vážně nečekal. Po zklamání, které jsem si odnesl z jiného "smrti se dotýkajícího seriálu" (Six Feet Under) jsem opravdu nechtěl uvěřit tomu, že se mi to bude líbit. Ale ono jo. Georgia v podání Ellen Muth se zapsala mezi velice zajímavé postavy, pro mě hlavně tím, že je taková zvláštní, neokoukaná nebo originální. Nemůžu najít to správné slovo. Černý humor tohohle seriálu mi naprosto vyhovuje. *** Druhá sezona se veze na stejné vlně a pořád dokáže skvěle zabavit. Roxy se stala policajtkou. Trošíčku víc se řešili vztahy, navíc jsme se dozvěděli víc o Rubovi, víc o Masonovi, ale i o Daisy. Taky o hrobařících a o spoustě dalšího, co je pro svět smrtonošů důležité.. Nejvíc pobavil díl s fialovým lístečkem pro Masona. Škoda konce, už zbývá jen film. (13.06.2012)