Fahrenheit 9/11

Fahrenheit 9/11 je doposud nejúspěšnější a tím pádem i nejvlivnější Moorův film. Je tomu cele prodřízen. Byl stvořen, aby oslovil běžného amerického konzumenta. Proto neopakuje sofistikovaný přístup svého předchůdce, narozdíl od Bowlingu není pomalu se skládající mozaikou fakt a příběhů, které vyústí do velmi působivé myšlenky. Je ilustrací počáteční teze. Demagogií a propagandou. Ovšem – přiznanou. Je protiváhou oficiální mediální prezentace osoby a politiky George W. Bushe, a právě proto užívá do značné míry zbraně propagandy oficiální. Zkratku, příval fakt, jednostranný pohled. Jímavé příběhy. Slzy. Emoce. Patos. Nejprve dostanete na tácku myšlenku generalizovanou, posléze dokreslenou patřičně jímavým a citově vyděračským příkladem. Naštěstí je tu stále Michael Moore, člověk s humorem a takřka haškovským citem pro absurditu situace, na kterou se nemá okatě ukazovat, ale která se má dovést do důsledku. Člověk s citem pro groteskní efekt hudby, glosy, ale i nekomentovaného záběru. Buřič a anarchista, který možná stojí na extrémním protipólu, ale přesto je pro současnou Ameriku nezbytným glosátorem (i manipulátorem). Naštěstí je tu George W. Bush, idiot a rozený klaun, přesně korespondující se Švejkovým výrokem: já mám hrozně rád, když lidi blbnou na kvadrát. Jeho blbnutí na kvadrát je žel na jedné straně vtipné, na druhé straně nebezpečné, protože se ve svých principech nápadně blíží konceptu strachu a věčné války z Orwellova 1984... Fahrenheit 9/11 rozhodně není tak kvalitním dokumentem jako Bowling For Columbine, chybí mu jeho komplexnost i inteligence. Je prostě úpornou snahou odkrýt začerněná místa v dokumentech historie. Nutnou shanou. (22.09.2004)

Pro nezaujatého a médii neovlivněného člověka, který chce o Bushovi něco vědět, bych doporučovala bych podívat se ještě na "11. září - čas krize" a z těchhle dvou filmů si vybrat zlatou střední cestu o tom, jakej Bush je :-) Ve Fahrenheitu se totiž maximálně tak dočkáte toho, jak se Michael Moore snaží (až moc očividně) hodit na Bushe všechnu špínu světa. Osobně bych to nebrala jako nic víc než předvolební video demokratů, nicméně, k mýmu překvapení, byl tenhle film oceněný na Cannes. Proč, je mi záhadou. Možná tomu možná trochu napomáhá fakt, že žijeme lehce v proti-bushovský Evropě... (04.09.2006)

Do kina jsem přicházel s vidinou zážitku. Ten se v průběhu sledování smrsknul na dvě slova - "nemastné-neslané." Nebudu hodnotit objektivitu, demagogii, či to, že Moore by byl schopen udělat z Bushe hlupáka například jen tím, že popíše, jakým způsobem drží třeba příbor, napíšu pouze, že bylo velmi málo bodů, v jakých mě tento "dokument" dokázal zaujmout. A to bych chtěl vypíchnout nejvíce. Většinou se to stávalo až ke konci a to už bylo pozdě. (22.11.2004)

Prechádzam si teraz niektoré staršie Mooreove knihy (je to ako čítať staré noviny) a zhruba tretinu knihy Fahrenheit 9/11 tvorí filmový scenár, tak som si to po rokoch kukol znovu (prvýkrát od doby vzniku). A jasné, Bowling for Columbine je kvalitatívne úplne inde. Moore je zvláštny manipulátor. Jeho útoky na city a demagógia sú dobre viditeľné a ľahko identifikovateľné. Priemerne inteligentný človek by nemal mať problém si ich uvedomovať. Občas ide dokonca konšpi ligu. Čo ale nič nemení na fakte, že má v základných východiskách takmer vždy pravdu, a ako (neviem, ktoré slovo použiť správne, obe uňho platia len čiastočne) investigatívec, alebo whistleblower, je užitočný. Hodne. Je to silné kafe. “Zábavnosťou” prvá, vojnová polka filmu > druhá, rodinná. Hodnotenie 3 a pol.  Ps: Z jeho tématicky spriaznených anti-bushovských kníh, ale odporúčam siahnuť po inej, táto je skôr bonusom k filmu. (06.09.2023)

7 / 10 Oproti Bowling for Columbine je to dosť veľké sklamanie, no sklamanie za štyri * a to len vypovedá o obdivuhodných kvalitách Moorovho predchádzajúceho dokumentu. Čo sa ale Fahrenheita týka, tak ten je to priamočiarejší ako streľba rovno do spánku, čo je na jednej strane dobré aj zlé - Bowling mi vyrazil dych tým ako plynulo dokázal rozšíriť svoje pole pôsobenia z problematiky zbraní na problematiku samotného stavu americkej spoločnosti ako takej a vyniesť na svetlo sveta fakty rovnako zaujímavé ako mrazivé. Fahrenheit je oproti tomu púho púhym frontálnym atakom na Busha jr. a neobťažuje sa nejakými hlbšími bočnými úvahami. Vytýkať mu to ale nemôžeme, rovnako ako mu nemôžeme vytýkať prácu s informáciami balansujúcu medzi dômyselnosťou a demagógiou - Bush je parchant najparchantnejší a je v našom vlastnom záujme aby sme jeho aj jeho 'kolegov z práce' konečne odpratali tam, kde slnko nesvieti. A keďže 'účel svätí prostriedky', nemôžeme Moora z ničoho obviňovať... No a čo sa týka nespočetných scén preplnených pláčúcimi a bedákajúcimi obeťami, nedá mi sa Moora nezastať - áno, možno možno je to lacné, áno, možno je to obyčajné prachsprosté citové vydieranie, a áno, možno to ani nie je najkorektnejší spôsob ako poukázať na všadeprítomnú nespravodlivosť a neschopnosť Bushovho režimu, ale určite je to účinnejšie a ľudskejšie ako hŕby tabuliek a grafov. A o to tu predsa ide, o ľudí – trpiacich a prosperujúcich, poctivých a falošných, žijúcich a zomierajúcich... A vo-vo-vo tom to je! (11.05.2005)