Spider-Man 2

První Raimiho Spider-Man mě kdysi tak zklamal, že jsem se rozhodl pokračování raději ignorovat. Přitom jsem dnes zjistil, že druhý díl je lepší. Ne o moc, ale je. Sam Raimi se totiž díkybohu alespoň trochu oprostil od svého specifického stylu, což sice jeho věrné fanoušky asi rozzlobilo, nicméně Spider-Manovi to prospělo. Především akční scény jsou tentokrát skvělé a triky realističtější, Dr. Octopus v podání Alfreda Moliny je mnohem lepší záporák než Green Goblin, nezapomnělo se ani na humor... Není to tedy vůbec špatný snímek, ačkoliv si z něj kromě zmíněných akčních scén po pár hodinách nepamatuji téměř nic. Ještě lepší by to bylo s jiným hercem v hlavní roli nebo kdyby si Tobey Maguire vůbec nesundal masku. (11.05.2015)

Peter roznáší pizzu, trošku nestíhá vůbec nic a v lásce má smůlu stejně jako v prvním dílu. Je třeba skončit se Spider-Manem a vypořádat se z minulostí. Vše se daří do chvíle, než se objeví dr. Octopus..... . Dobře zpracované pokračování!! Spousta speciálních efektů, standartní scénář a herecké výkony, výborná režie, hudba a hlavně - vynikající zvuk. (24.08.2006)

Druhý díl Spidermana je o třídu lepší než prvníl. Temnější, silnější příběh, lepší hudba, která dodává akčním scénám neskutečný švih a tím myslím jak hudbu rockovo-numetalovo-punkovou (je to taková ta klasická americká soundtracková směska), tak výborná orchestrálka jako vždy dobrého Dannyho Elfmana (Planeta Opic,Velká Ryba), jehož kompozice je tu opět k poslouchání. Triky patří na absolutní špici moderního filmu. Občas tradiční patos a slzičky, ale to k Raimiho Spidermanovi patří, resp. už jsme si na to všichni zvykli. (29.07.2004)

Když si Batman v Burtonově pokračování sundal masku, bral jsem to za cílenou destrukci konceptu superhrdiny na filmovém plátně. Dám masku za lásku aneb supermanova depka. Spider-Man si v pokračování svléká masku jako fusekle, a přesto zůstává tím, čím byl na konci jedničky - spokojeným superhrdinou. Proč ne, i když Burton je mi bližší. Jenom bych propříště ubral na titanizaci (a.k.a. romantizaci) látky, která v závěru dvojky notně vyšlápla za hranice superhrdinské uvěřitelnosti. A taky bych ubral na Kirsten Dunst, kterou pro její charisma leklé ryby a nerovný chrup považuji za relikt současného šoubyznisu. Na druhou stranu nikdy nedokážeme plně docenit Raimiho režijní suverenitu a zapálenost tvůrců pro látku, o níž si dýchaviční supermani typu Spawna nebo Daredevila můžou nechat zdát. Jen houšť, ale příště prosím bez Mary Jane... (24.07.2004)

Vedle série X-MEN mi právě druhý Spiderman zachutnal divácky nejvíce z toho, co nabízí filmový mainstream v oblasti komiksových remaků. Sam Raimi dokázal skvěle vyvážit humornou nadsázkou, snesitelně přicukrovanou love-story a akční rovinu s velmi slušným a rozeklaným padouchem. Film tak nabízí velmi sympatický koktejl, v němž se míchají adrenalinové pasáže (bitka na vlaku je skvostná), humorné momenty i intimní průhledy do duše hrdiny, který možná ani hrdinou být nechce. Právě ono Peterovo oscilování mezi introvertním studentem a neohroženým nad-člověkem, neustálé hledání sebe sama, to tvoří sympatický druhý plán pod bombastickou podívanou. Poměr je udržovaný ekvilibristicky a takřka až do konce je Spiderman 2 výjimečně vyrovnanou a poutanou podívanou, kterou sporadicky naruší jen přílišné patetické řečnění tetičky May. Takřka v předchozí větě je bohužel zrádné. Závěr filmu křečovitě a účelově zazdí vše, co před tím pečlivě cihlu po cihle stavěl a podívaná převálcuje zajímavý druhý plán. Hrdina nakonec nemusí řešit nosné dilema, pro co se rozhodnout, protože může mít obé – lásku i hrdinství. Ó jak já tohle pokrytectví nesnáším. I tak ve mně Raimiho pavoučí muž zanechal mnoho pozitivních dojů. Parádní ukázka mainstreamového řemesla, která se dlouho vyhýbá úskalím hlavního proudu, ale za minutu dvanáct přeci jen narazí... (30.01.2006)