Dlouhé loučení

Přál jsem si víc konvenční, než tak ležérní styl vyprávění, ale něco mi říká, že napodruhé zvýším hodnocení. Ten film je osobitý, líbil se mi jeho humor, ironie a fuck-the-police nálada, především pak hlavní postava (detektivní týpek z 1953 v ’73 realitě) a ožralý vyhořelý literát v podání Haydena. První polovinu jsem v tom tápal, pak fajnovka. (05.12.2021)

Netypická Chandlerovka, typická Altmanovka. Altman sabotuje zápletku seč může (nebo přinejmenším si jí nevšímá) a prochází mu to dokonale. Druhé zhlédnutí jsem záměrně odkládala až po přečtení předlohy; až teď jsem si tak mohla obé vychutnat, i když pořád ne naplno. Už intro s kočkou (On má holku a já mám kočku...) dává tušit, že nepůjde o otrockou adaptaci, tento dojem sílí s každou další scénou (moje nejoblíbenější: Marlowe chvátá za autem Eileen) a jestli jsem pořád v koutku duše doufala, že se Altman "umoudří" a Chandlerovy předlohy se aspoň v něčem přidrží, tak závěr mě dodělal. "Nesedne každému" zde platí víc než kdy jindy. It's okay with me. (01.10.2013)

R. Chandler byl v době natočení filmu Dlouhé loučení už 14 let pod zemí, což bylo zřejmě jeho štěstí, protože by ho tenhle film asi do hrobu dostal! Takhle zprasit jeho nejlepší povídku (Dlouhé loučení s Lennoxem - The Long Goodbye), no to už chce velkou dávku břídilství nebo drzosti, chcete-li! Že se nedrží autoři filmu přísně dějové linie, no budiž! Ne všechno lze převést na filmové plátno a film má jiné způsoby, jak zprostředkovat zápletku. JINÝ PŘÍBĚH, JINÝ KONEC !!! Kdo nečetl, neví. I tohle bych dokázala odpustit! Ale že z Marlowa udělali takového kašpárka, to je neodpustitelné! Z Phila Marlowa, o kterém sám Chandler napsal: „Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně neošumělý, muž nepošpiněný a bez bázně. Takovým mužem musí být detektiv v tomto druhu příběhu. Je hrdinou, je vším. Musí být celý muž, normální a přitom neobyčejný muž. Je osamělý a je hrdý tím, že s ním budete jednat jako s hrdým člověkem, nebo budete velmi litovat že jste ho kdy spatřili… Myslím, že kdyby takových jako on existovalo víc, dalo by se ve světě žít mnohem bezpečněji, a přitom ne tak nudně, aby nestálo za to v něm žít.“ Tohle byla jen nehezká parodie! Tak díky - víckrát NE! (20.04.2021)

Nečíst předlohu, tak jdu možná i výš, ale takhle to prostě nejde. Gould je super, samotný závěr (sice naprosto jiný než v knize) je taky fajn, celková lennost je taktéž příjemná, ALE posunout celý děj do 70's je haluz a celý ho totálně překopat druhá. Kniha je ve všech ohledech o několik koňských délek lepší, než to, co sledujeme ve filmu a osobně ke všem těm změnám nevidím nejmenší důvodů. 55% od uraženého čtenáře špičkové předlohy. (09.12.2012)

Jestli je Dlouhe louceni nejakym atentatem pak, krome toho jak zde vyborne napsal kolega EdaS, je tento film atentatem na puvodni literarni predlohu Raymonda Chandlera. Ja se omlouvam, ale Louceni s Lennoxem je moje nejoblibenejsi detektivka, takze tohle jen tezko snasim. Vynikajici : Elliott Gould, ta coolova nalada zacatku sedmdesatek, muzika Johna Williamse, nekolik uchvatnych obrazovych kompozic ... to vse se ztraci jako v mlze a to diky scenari ktery se ridi zasadou "prepracovani jiz tak kvalitni predlohy za kazdou cenu". Nerozumim, ale dej filmu The Long goodbye ma s puvodni knihou jen malo spolecneho, (to samo osobe chyba neni, ale tentokrat opet bohuzel ano) a ke cti a slave mu to neni. (16.12.2008)