Korzet

Ve Fincherově adaptaci A Girl with a Dragon Tattoo je krátká scéna, kde po infarktu stařešiny bohatého rodu, se jeho odcizení příbuzní sejdou v čekárně nemocnice. Jedna z nich, asi šedesátiletá žena, ze které od začátku vysloveně prýští její zbohatlická nadřazenost, si zapálí cigaretu. Přijde k ní zdravotní sestra a a upozorní ji, že zde se kouřit nesmí. A ta ženská neřekne ani slovo, jenom se na dvě vteřiny podívá na onu sestru. A v tom pohledu je tak monumentální míra povýšené arogance a pohrdání, že jsem okamžitě chtěl mít na stole spin-off jenom o ní. A mám ho! A nezapomínám být vděčný. K naprosté satisfakci mi zde stačilo, aby Vicky Krieps prostě akorát neslezla z plátna, což naštěstí bylo splněno. Vychutnával jsem si každé gesto, každý posunek, ten sebemenší pohyb jakékoli části jejího těla. To vše je navíc v perfektním souzvuku s tempem filmu, které jak se blíží svému závěru, zpomaluje až téměř zastaví. A v těch momentech je nejlepší. Bez těch hýčkaných anachronismů, které nejsou ani zajímavé, ani originální, bych se sice obešel, ale jakmile si Krieps připálí další cigaretu, jsem prostě bezbranný. (13.02.2023)

Tvůrkyně si vypůjčila historickou postavu, přišpendlila si k ní vlastní smyšlený příběh a mně to holt nesedlo... První polovina se poměrně dost táhla a nedokázala jsem rozklíčovat výraz Vicky Kriepsové, místy mi připadala nesympatická, místy tápající, že vlastně neví, co a jak chce hrát.. A možná je jen chyba ve mně, Romy Schneiderová je pro mě totiž jen jedna, nezaměnitelná, půvabná, talentovaná, podmanivá, v tomto ohledu je srovnávání od základu neproveditelné... (12.12.2022)

Ano, i císařovna masturbuje. Alespoň v novém filmu rakouské režisérky a scénáristky Marie Kreutzer. Ta se na ploše dvou hodin snaží svéráznou cestou dekonstruovat kult, který se vytvořil okolo Alžběty Bavorské, známější pod přezdívkou Sisi. Choť Františka Josefa I. se už za svého života stala abnormálně obletovanou celebritou, jejíž hmotnost, účes i způsoby nedali spát dvořanům ani novinářům. Její ikonický status je navíc dodnes přiživován reprízami pohádkově romantické trilogie z 50. let, v níž hlavní roli ztělesnila Romy Schneider. Historický kontext je tentokrát přítomen jen v náznacích (Sarajevo), fakta překryla umělecká licence, dobové kostýmy doplnil moderní soundtrack (Camille, Soap&Skin). Spíše než věrnou rekonstrukcí dějin je snímek odvážným pokusem zachytit esenci osobnosti, která i po letech zůstává tak trochu záhadou. Nic proti úletům a la "staří známí jak je neznáte", ale tohle bylo hrozně na efekt. Škoda. (27.11.2023)

Inu, jsem rozpolcená. Vypadá to všechno nádherně a na Vicky Krieps bych se dokázala dívat celé hodiny bez nějakého zvláštního důvodu - nebo jsem si to alespoň doteď myslela. Bohužel se mi docela brzo po začátku filmu začaly vnucovat myšlenky, jestli to není tak trochu o ničem. Ke krutosti Favoritky to má daleko, a přirovnávám to k ní, protože takovou ambici bych si v Corsage asi přála najít nejvíc - i vzhledem ke konci, který jako by se k dosavadnímu průběhu filmu vůbec nehodil a který ve mně vzbudil touhu, aby mu předcházelo něco stejně sveřepého a sebejistého. Málo zacílené, moc balastu. (19.01.2023)

Přestože tarantinovsky fiktivní, není příběh tolik překvapivý. Ale velmi pravidelně se mi dostavoval pocit, že po dlouhé době sleduju KINEMATOGRAFII. Scénografie, kamera, řešení některých záběrů, některých střihů... Paradoxně mi na celém filmu připadlo nejnemístnější obsazení hlavní role, Vicky Krieps je málo temná. Nijak to ale filmu neškodí, jenom by podle mě byl s temnější herečkou možná lepší. Hezké. Film o "moderní" ženě (o reálné Sisi vůbec). (23.03.2023)