Moonage Daydream

Technicky nemám co vytknout. Klobouk dolů před tvůrci. Bowie byl skutečně zajímavý člověk a k mému překvapení jsem se v něm často nacházel. Bohužel se vyplnilo, co jsem tak nějak dopředu tušil, a to že si film neužiju tak moc jako někteří. Je to stoprocentně pocitový film. Bowieho muziku/vše ostatní respektuji, ale nikdy jsem mu nepřišel na chuť. Po filmu se na tom nic nemění a emočně to se mnou nehýblo. Jsem si však jistý, že by ho to netrápilo. (22.09.2023)

Davida Bowieho považuji  za největšího zpěváka a hudební osobnost, co kdy chodila po našem vesmíru. On sám je pro mě obrovským vzorem a mám ho velice rád. Jeho hudba mě provází již několik let a jeho poslední album Blackstar je pro mě nepřekonatelným a nejlepším hudebním počinem 21. století. Ano, splnil jsem si divácký sen! Moonage Daydream - pro mě nejočekávanější film roku - byl přesně tím, co jsem chtěl vidět. Krásnou ódou na Ziggyho, Aladina a hlavně Davida samotného. Chápu, že LSD liquidní videa nemusí být pro všechny. Chápu, že každému nemusí sedět takováto forma vypravování, ale k Davidovi to prostě tak nějak patří. Vystihlo jej to tak, jaký on byl. Umělec s velkým U. Přesně takový film by si David přál. Byla to Vesmírná Odysea Davida Bowieho! (12.11.2022)

Ideální pojetí dokumentu o někom, kdo, i dle vlastních slov, nemá vlastní identitu, ale naopak jeho osobnost je poskládaná z desítek, ba stovek vnějších vlivů. Snímek tak sice postrádá takovou hloubku, jakou naznačuje jeho stopáž, zároveň jsem si ale uvědomil, že tohle není film jenom o Davidu Bowiem, ale třeba také o Trentu Reznorovi, Marilynu Mansonovi, Rammstein či Mayhem. S často skloňovaným názorem, že se nejedná o biografický dokument nesouhlasím - takhle přesně má podle mě vypadat umělcova biografie. Zážitek z kina pak akorát některým lidem (ehm ehm) kazí, když se rozsvítí v sále a lidi si na vás začnou ukazovat "Jé, tady sedí Bowie!" To neni záměr, dementi! (20.09.2022)

Audiovizuálně našlapaná koláž obrazů, klipů, filmů, koncertů podbarvuje (a obráceně – ji podbarvují) útržky z autentických Bowieho rozhovorů, myšlenek, „pravd“, pocitů třeba o (bi)sexualitě, spiritualismu, umění, vlivech, kreativních procesech, osamění, všestrannosti… Dohromady se měl nejspíš poskládat celistvý portrét geniální / komplikované osobnosti, mne však výsledek úplně nechytnul – asi bych uvítal příklon buď víc k faktografické biografii, nebo hudebnímu představení. (06.12.2023)

Moonage daydream je rozhodně film pro fanoušky. Myslím, že kdo Bowieho moc nezná, tak si film tolik neužije. Spíš než klasický dokument je to taková pocitovka, ukázky z rozhovorů, písniček, občas nějaká životní moudra. A mně to zrovna sedlo tak, že v tom vidím nějaký vyšší záměr. Všechno, co tam říkal, jsem zrovna potřebovala slyšet. Chce to být na film dobře naladěn a nechat ho působit. Pak nevadí ani ta délka. Jen jsem si několikrát myslela, že už je konec podle nějaké hlášky a pak film pokračoval dál. No, a najednou byl opravdový konec. Ale tak už to taky chodí.  Hodnotím vysoko hlavně proto, že mě film nějakým zvláštním způsobem nakopl a posunul. (08.12.2022)