Walter Mitty a jeho tajný život

Kvintesence života je pro každého něčím jiným a Stiller nám naštěstí tu svou nevnucuje, ale jen nenásilně představuje. A to tak zábavně, netrapně (!), vtipně ("Small beer boot"), kouzelně a skrze neokoukané scenérie Islandu, že jsem po skončení filmu byla dost mile překvapená. K Walterovi jsem totiž měla značné předsudky, vyrazila na něj pracovně a výsledkem byl nad očekávání příjemný zážitek. Možná i proto jsem velkoryse ignorovala masivní louži piva pod nohama (dík, řado tři), která mi namočila skoro všechno. Film, u kterého se někdy zasmějete nahlas, ale skoro pořád se usmíváte. Rozverný, příjemný a hlavně nenucený./// Základní východiska filmu si odporují: užívej si života, buď spontánní, bláznivý vs. draví manažeři bez zaváhání vyhazující letité zaměstnance, ale nakonec vydají číslo opěvující rutinu člověka? Dalo by se to číst i tak, že tyto bezskrupulózní součásti firem, jež se orientují pouze na profit, chce film polidštit. Nejednoznačnost/rozpolcenost je ostatně vlastností hlavní postavy – prožívá to a sní o onom. Top scény: básnický sokol, žralok, jízda na skejtu, rentgenová bitka, honička se šéfem na ulici. [Kino] (05.01.2014)

S Walterom Mittym bojujem, i po druhom zhliadnutí na veľkom plátne. Má krásne scenérie, energický soundtrack a pozitívnu náladu. Akonáhle ho však začnem vnímať hlavou, príde mi ako omalovánka, ktorá príliš nedáva zmysel a myšlienky o živote podáva príliš polopaticky a bezobsažne na to, aby sa nestala iba exotickejšie podanou rodinnou jednohubkou. Walter Mitty je pohľad na svet roztopašnou a euforickou myslou dieťaťa, ktoré v ňom ešte nič nezažilo. (16.01.2014)

Malo to niečo do seba, ale obecne ma to nudilo. Čo ma mrzí, lebo pred pozretím mi niečo našepkávalo, že za istých okolností to bude môj obľúbený film, film môjho srdca. Lenže nebol, nakoľko isté okolnosti sa nakoniec nedostavili. Občas milé, občas vtipné, občas riadne nečakané a originálne, ale proste ma to nebavilo. Paradoxne nakoniec sa mi z celého filmu najviac páčil asi inak môj veľmi neobľúbený Sean Penn. Aj koniec mi pripadal menej emočne silný, než ako mal byť a ako si asi zaslúžil. A myslím si, že možno by nakoniec bolo lepšie, ak by "tú" fotku neukázali a spravili by z nej klasického McGuffina (hoci je dojemné, že odfotil práve to, čo odfotil). (28.03.2017)

Nebál bych se označit Waltera Mittyho za midcult, který klasicky předstírá, že sděluje nějaké velké pravdy o životě a přitom vlastně stvrzuje ty nejkonzervativnější truismy šířené masmédii (abyste mohli sbalit holku svých snů, potřebujete být na obálce časopisu). Není to samozřejmě tak jednoduché, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tohle není nic víc než primitivní "kvíz" pro přiměřeně oduševnělého diváka, který očekává, že mu film tu svoji myšlenku naservíruje dostatečně polopatě a přitom bude hýkat nad svojí vlastní sběhlostí. Vlastně to ani nejde tak "daleko" jako Coelhův Alchymista, který tvrdil to známé otřepané, že "není důležitý cíl, ale cesta" - tady se i ta cesta zdá být prostředkem k dosažení určitého vysněného cíle. Jak už tu ale zmiňovali ostatní, film si v mnohém protiřečí a není to v tomto případě znak přínosné nejednoznačnosti, nýbrž spíš přizdisráčství. Fotbálek při západu slunce s Afghánci tomu nasazuje korunu a jenom ukazuje, že svět je pro Waltera Mittyho pohlednicí z toho nejpovrchnějšího multikulturního centra, kde se všichni skládají na strádající Tibeťany a sami ani pořádně neví proč (asi proto, že jim to hlavně přijde cool). Navíc hrdina dělá většinu zásadních rozhodnutí kvůli té buchtě a ne kvůli sobě, ale ne že by ho ten film za jeho přístup vytrestal, ale (spoiler) on ho za něj odmění, což mi přijde to nejvíc zvrácené na tomhle líbivém a lehce kýčovitém bijáku. Bene Stillere, vrať se prosím k satirickým metakomediím typu Tropické bouře, na tomhle je stejně nejvtipnější ta parodie Benjamina Buttona, případně odkazování na matrixovské souboje Nea s Agentem Smithem. (25.03.2014)

Preberte sa z rutiny a vymeňte denné snívanie za realitu. Choďte bez batožiny na sever, cestujte s opitým pilotom vrtuľníkom, skočte do ľadového mora, priblížte sa erupcii sopky, trekujte Afganistanom. Šanca na lásku sa priblíži. Vyznenie filmu do istej miery nahráva bossom. Navádza zamestnancov na čo najlepšie výkony a aktívny fyzický oddych. Kalokagatia totiž i v korporátnom fašizme a spoločenskom nacizme prežíva. Dôležité je ale aj upozornenie na negatívny trend. Spočíva v odovzdávaní moci mladým vzdelaným absolventom. Razom sú z nich manažéri bez empatie, zameraní na ťažko spochybniteľné predstavy. Ovládajú jazyky i štýly riadenia. Cudzí im je sociálne citlivejší prístup k podriadeným. Veľmi často ide o sebastredných a márnomyseľných čurákov, bojacich sa skúsenejších. Stále zefektívňujú aby zbavili vedenie ohroziteľov ich dočasne výsadného postavenia. Kádre sa v súlade s dobou prelievajú z firmy do firmy, aby sa v nej usadili, nahnali strach a pozametali nezárobkové súčasti podniku. Vďaka tejto myšlienke, jej vtipnému rozvinutiu a vďaka príjemnému plynutiu deja v adrenalínových lokáciách sveta hodnotím 40% (07.01.2014)