Walter Mitty a jeho tajný život

Kvintesence života je pro každého něčím jiným a Stiller nám naštěstí tu svou nevnucuje, ale jen nenásilně představuje. A to tak zábavně, netrapně (!), vtipně ("Small beer boot"), kouzelně a skrze neokoukané scenérie Islandu, že jsem po skončení filmu byla dost mile překvapená. K Walterovi jsem totiž měla značné předsudky, vyrazila na něj pracovně a výsledkem byl nad očekávání příjemný zážitek. Možná i proto jsem velkoryse ignorovala masivní louži piva pod nohama (dík, řado tři), která mi namočila skoro všechno. Film, u kterého se někdy zasmějete nahlas, ale skoro pořád se usmíváte. Rozverný, příjemný a hlavně nenucený./// Základní východiska filmu si odporují: užívej si života, buď spontánní, bláznivý vs. draví manažeři bez zaváhání vyhazující letité zaměstnance, ale nakonec vydají číslo opěvující rutinu člověka? Dalo by se to číst i tak, že tyto bezskrupulózní součásti firem, jež se orientují pouze na profit, chce film polidštit. Nejednoznačnost/rozpolcenost je ostatně vlastností hlavní postavy – prožívá to a sní o onom. Top scény: básnický sokol, žralok, jízda na skejtu, rentgenová bitka, honička se šéfem na ulici. [Kino] (05.01.2014)

Jemný, citlivý, poetický, vtipně nadnesený a s vyváženým poměrem fantazie a reality, to je Walter Mitty. Vystihnout přesně ten bod, kdy je film příjemně sentimentální a okouzlující a kdy ještě není otravně "emerický" se Benovi Stillerovi podařilo dokonale. Bez klišé a bez sladkosti, Walter Mitty představuje prototyp kancelářského, zastydlého poctivce, který nakonec dokáže velké věci. Inspiruje diváky, nabíjí je nadějí a energií, je to nádhera a navrch poctivá řemeslná práce (scéna se skateboardem působí po audiovizuální stránce jako pohlazení na duši). Přirovnání k Forrestu Gumpovi opravdu není od věci... 9/10 (16.01.2014)

Nebál bych se označit Waltera Mittyho za midcult, který klasicky předstírá, že sděluje nějaké velké pravdy o životě a přitom vlastně stvrzuje ty nejkonzervativnější truismy šířené masmédii (abyste mohli sbalit holku svých snů, potřebujete být na obálce časopisu). Není to samozřejmě tak jednoduché, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tohle není nic víc než primitivní "kvíz" pro přiměřeně oduševnělého diváka, který očekává, že mu film tu svoji myšlenku naservíruje dostatečně polopatě a přitom bude hýkat nad svojí vlastní sběhlostí. Vlastně to ani nejde tak "daleko" jako Coelhův Alchymista, který tvrdil to známé otřepané, že "není důležitý cíl, ale cesta" - tady se i ta cesta zdá být prostředkem k dosažení určitého vysněného cíle. Jak už tu ale zmiňovali ostatní, film si v mnohém protiřečí a není to v tomto případě znak přínosné nejednoznačnosti, nýbrž spíš přizdisráčství. Fotbálek při západu slunce s Afghánci tomu nasazuje korunu a jenom ukazuje, že svět je pro Waltera Mittyho pohlednicí z toho nejpovrchnějšího multikulturního centra, kde se všichni skládají na strádající Tibeťany a sami ani pořádně neví proč (asi proto, že jim to hlavně přijde cool). Navíc hrdina dělá většinu zásadních rozhodnutí kvůli té buchtě a ne kvůli sobě, ale ne že by ho ten film za jeho přístup vytrestal, ale (spoiler) on ho za něj odmění, což mi přijde to nejvíc zvrácené na tomhle líbivém a lehce kýčovitém bijáku. Bene Stillere, vrať se prosím k satirickým metakomediím typu Tropické bouře, na tomhle je stejně nejvtipnější ta parodie Benjamina Buttona, případně odkazování na matrixovské souboje Nea s Agentem Smithem. (25.03.2014)

Každý člověk má v sobě dosti tužeb po dobrodružství a kdo nemá, stejně si tenhle snímek zamiluje. Každý pecivál, který byl nejdál ve Zlámané Lhotě pro chleba, dostane zde nenásilný manuál na lepší život. Ano, Ben Stiller ve zdařilé předělávce taškařice z let padesátých Tajný život Waltera Mittyho, skutečně dokonale vykresluje téměř zmařené bytí ztroskotance, nudného patrona, který sotva dovede lajknout fotku dívky v internetové seznamce. Cesty osudu jsou však natolik nevyzpytatelné, že milého suchara vrhnou přímo do soukolí tak ztřeštěných událostí, že se (společně s ním) nepřestanete divit. Druhým dechem dodávám, že mu zároveň budete i trochu závidět a řeknete si: "Sakra, proč jsem i já něco takového nepodnikl?!" Poselství tohoto filmu je tedy takové: "Pamatujte si, že nikdy není pozdě se svou existencí něco udělat. I když máte pevné vazby a závazky. Nestavte si bloky, nesněte jako Walter Mitty, chyťte příležitost za pačesy a začněte konečně žít." Sekundární poselství, které si z filmu odnesete je, že na Islandu je kurva krásně! (20.06.2014)

Neskutečně pohodová a navíc obrazově dokonalá jízda, která ve mně víc než týden po projekci čím dál víc zraje. K tomu si přidejte Bena Stillera v jeho nejvyspělejším a zároveň nejhravějším režijním počinu, soundtrack roku a máte zde film, po němž se opravdu budete chtít ihned sebrat a odjet na Island fotit sopky či zajet do Grónska poznat někoho z místních osmi obyvatel. Nebo si celou tuhle nálož pozitivní energie dát ještě jednou. (26.12.2013)